Únor 2019

Nemohl jsem nic najít

19. února 2019 v 11:20 | Mini
V té době, kdy jsem se narodil nebyla navigace na telefonu běžná. Vlastně chci říct, že ani teď nevyužíváme navigaci naplno. Bude to tím jaké data používáte. Asi nemá význam vysvětlovat co to je aktualizace, ale pokusím se.
Mám tady dva názory. Rozhodně aktualizace a aktualizace je na nic, tak jsem resetoval nastavení a čekám, že se ozve. Vlastně bych měl ještě připomenout co dělám.

IT

Jako IT jsem se narodil. Tenkrát to byli mechanici. "Co? Dokážeš to opravit?" Zjišťuji, že ne. Co se vlastně tenkrát stalo? Vím toho tak málo! Dnes je naprosto běžné, že si všechno zjistíte, ale kam to vede? Vlastně jsem se na to měl zeptat. Existuje opravdu systém, který nahradí počítače? Člověk by měl o tom uvažovat. Já můžu říct sám za sebe. Neexistuje. Pořád bude potřeba dělat ať to bylo tenkrát, nebo ať je to dnes. Kdo by pochopil všechna ta data? Je to vůbec možné? A zrovna se zeptám co navrhujete? Rozumím.

DT

Představujeme novou technologii pro třetí tisíciletí. Zatím tomu říkáme DT a jedná se o krok správným směrem. Po PMK je to vlastně jediná šance jak se udržet. Otevřete si okno, a zavřete dveře. Zatím se jedná o stádium testování demo verze. Podělte se s kamarádem o zkušenosti. Je možné opravdu tato dvě písmena spojit do jednoho? A co data? Vlastně je potřeba ještě zjistit původ a rod. Snadno poznáte jestli jde o ženu či muže položením otázky.

Dostáváme se mnohem snadněji do deprese

19. února 2019 v 7:21 | Mini
A deprese je mlha na louce v lese, bílí mlíko v papírové krabici, nebo jak bych to jinak mohl vysvětlit. Napil jsem se a šel. Tráva mi rosila bosé nohy. Už dávno jsem se zul. Boty nechal na cestě, taková známka, že tady někdo je. "Asi už nepříjde."
Byl tam taky čmelák, broukal si svou písničku. Slyšel jsem jasně každý slovo, ale to nestačilo. Na louce číhala taky zákeřná past do které se chytil zajíc. Pytlák tam nastražil oko a on teď chudák umře. Chtěl jsem mu pomoct, ale to jsem asi neměl dělat, protože to viděl myslivec, ale asi mě zachránili ty bosý nohy. "Kde máš boty?" "Nevím." Snad jsou ještě na cestě. "Toho zajíce pustíš!" Vždyť je mrtvej. Myslivec už chtěl říct, že já jsem ten pytlák, ale já mu dal zajíce a šel pro boty. Ještě něco říkal, ale to už mi bylo jedno a teď si probereme, kde jsem udělal chybu.
Když mám hlad, tak musím něco chytit. Já jsem ale sbíral houby a sázel brambory. Jenomže jak teď pryč? Zkouším hluchýho. "Povězte mi něco o vás!"
"Co říkáš chlapče? Naše rodina bydlí v Plzni."
"Kde?" Teď zase hraju hluchýho já.
"V Plzni."
"V Pl zni? Znám. Tam je pivovar." Snažím se mluvit nahlas, ale on asi slyší jenom ten pivovar. Léta tam bydlel. Pivovar jsem říkal a on? "Já tě neslyším chlapče. Musíš mluvit nahlas."
Opakuji. "Máte tam pivovar?"
"Ano. Tam jsem léta pracoval."
A já měl akorát ty noviny u času. Tak toho moc opravdu nestihnul, ale když ráno přijeli noviny, tak to bylo hned. Vadí mi ta relativita. Uvedu příklad. "Dědo! Jedu po dálnici 130 a všichni mě předjíždějí!"
"Tak ti asi nefunguje tachometr."
"Policajty na ně!"
A potom si všimnu, že to je myslivec. Co jsem teda říkal špatně? Kdo by stál o zbytečný průser? Děda nakonec vytáhnul průkaz a že je hluchý.

DODEM

18. února 2019 v 18:50 | Mini
Vymyslel jsem si teda DODEM, ale asi to už nebude pravda. Podstatná jména jsou přece jenom něco jinýho. "Tak to bude sloveso!" A už to neřeším. V zákulisí se zatím chystali na soutěže a on jim říkal. Tohle bude důležitý okamžik. Přicházejí totiž další a já pro ně už nic nemám. Snad příště. Jenomže oni už vloni měli docela dobrej příběh. Naša premiéra. "Tak se do toho pusťte." Už jsem věděl jak to dopadne, ale nechtěl jsem je zklamat. Nechal jsem to tak, jak chtěli a že budou ti nejlepší, ale hlavně, aby jim to vydrželo. "Dojdem nebojte se." Slíbili. Tak teď tady čekám. Vlastně jsem chtěl říct, že mám nový příběh. Má to vůbec ňákou hodnotu? "Ne."
Někdo tady mluví. V té tmě jsem ho ale nepoznal.
"Kdo jste?" Slyšel jsem kroky a potom rozvítil světlo. V tu chvíli mi asi proletěl hlavou nápad. Vytáhnul jsem pistoli a pálil. "To tam patří taky!" Tereza to asi poznala. Ještě mi stihla říct kdo to je, ale jak to doopravdy bylo? Co když jich bude víc? O tom mi už nic neřekla. Snad pomůže odznak. Takový, jaký měli jiskřičky když jsem byl malý. Nemůžete říct ne a čekat. Trochu mi to připomínalo moje začátky, ale tenkrát tam nikdo neseděl. Ještě mi stihla říct, že to nechápu, ale to je asi jinej příběh.
Nejdříve zhaslo světlo a pak jsem pálil do tmy. Slíbili mi, že příjdou, ale tohle oni nemohli být. Dále "Co si o tom myslíte?" To jsou oni, ale světlo už nesvítilo.
"Jdeme ven vemena." Na chodbě zjištují, co se stalo a co se mělo stát.
"Nebyl to někdo od vás?"
"Ne. Od nás tady nikdo není."
"Ukažte nám zbraň."
"Zůstala na stole."