Příběh, který jsem zatím nenapsal

13. září 2018 v 17:00 | Mini
Královna čeká! Máš? Mám. Uvaříme si čaj. Konvice už píská. Ještě čaj. "Vaše veličenstvo. Černý, nebo zelený?" Začal jsem vyprávět. Vůbec se nesmála. Zkusil jsem vtip č.2000. Pouze se ušklíbla a dala mi tím najevo co si o mě myslí. My jsme asi všichni stejní! Tak co tady ještě dělám? Královna zatím řekla, že chce zelený. A to mi přišlo zvláštní. No jo. Jenomže kde teď sehnat zelený čaj?
Bloudím teď sám po chodbách Bakinghamského paláce. Zašel jsem i do kuchyně. Krásně to tam vonělo, ale čaj tam nebyl. "Zkus koupit." Říká mi kuchař. "To je dobrý nápad. Určitě zkusím." Nevím ale jestli se můžu vzdálit. "Vaše veličenstvo. Zelený čaj není a kuchař mi poradil, že mám jít koupit." "Nikam nepůjdete. Pošlu služku." Tak jsem tady. Tohle přece chce. "A nemám udělat černý?" Přece jenom už bylo hodně hodin. "Konvice už píská!"
"Ne." Bylo to jako když vystřelí pistole. Služebná zatím koupila čaj a vrátila se. Tak teď musím uvařit ten nejlepší čaj. Co jsem uměl, tady to je. Královna byla spokojená. "Vyprávějte mi něco o Česku." Pokusil jsem se. "Vlastně jsem mechanik a Čechy jsou můj domov. Dokonce i naše hymna o tom zpívá. Kde domov můj." Mluvil jsem dlouho. Královna si toho všimla. "Teď je váš domov tady." To přece nemůžu odmítnout. "A co je mým úkolem?" "Vlastně máte sloužit královně."
To nebude těžký. To zvládnu. Zítra se jí zeptám zase jaký chce čaj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama