Září 2018

Žalman

24. září 2018 v 1:47 | Mini
Jestli to má být Žal man, nebo Žalman Lohonka?, ale to přece může být o něm. Znám ho pouze z vyprávění a z desek. Ta poslední byla Hodina usmíření. Mám doma. Je těžké poznat, ale to důležité snad vím. Tak dávám zelenou.

Pan a paní se museli domluvit

23. září 2018 v 17:34 | Mini
Když to tak má být, řekni něco na víc. "Ano nestačí." Čekal jsem, že z něho vypadne proč přišel a on mi podal papír. Dal jsem mu razítko a on šel domů. "Počkej tohle si vypiješ!" Ani to s ním nehlo. Asi byl zvyklej. Dělal pro úřad práce? Nebo chtěl práci? Zůstalo jenom hodně otázek na které ani paní nevěděla odpovědi. Zašel jsem teda na ÚP, že potřebuji vysvětlit.
Dělám to teda až po sem a oni asi taky. "Tady je ten automat." Kdo to byl? Byl to on, ale už se s ním nedalo mluvit. Tohle byla chyba. Někdo se možná zasmál, že jsem šlápl vedle. Někdo třeba čekal víc. Ale dál nebylo nic. Jenom ta dlouhá chodba a na konci dveře. Chvíli to vypadalo, že nemá řešení. Zavolala mi žena. Dělá teď sekretářku. Šel jsem pomalu k otevřeným dveřím. Bylo takové ticho. Jenom já jsem odpovídal ano - ne. To podle toho co se ptala a pak jsem otevřel dveře. "Dobrý den pane Nováku už na vás čekáme." "Promiň drahá už musím končit." a vypnul jsem mobil. "Tak vy mi říkáte, že zaměstnáváte a není to pravda jak jsem se dozvěděl." Nezbylo nic jinýho než říct pravdu. "Nejsem spokojený." A oni asi taky ne. "Na vaši pozici čeká dalších deset uchazečů. Máme je tam posílat?" Tak teď už nechápu vůbec nic. "Ano." "Jsem rád, že jsme se domluvili. Jenom mi tady napište co mají splňovat." Tak to bylo to poslední. Nemohl jsem jinak. Taky jsem si to vymyslel, ale už to nejde vrátit. Ještě jsem se podíval kdo to vlastně byl a rychle domů.

Na ma te to ho do st

23. září 2018 v 17:23 | Mini
Kde začít. Třeba tady. Poskládejte ze slabik slova a potom se uvidí. "CO?" Hrozí přece digitalizace, takže raději si počkejte. Digital a co to vlastně je? Není to nic nového, ale jenom pořádně umytý a oholený bezdomovec. Protože nemá vlastní byt. Chodí na nádraží a tam se myje, bydlí na zahradě v malém domku, který je plný krámů a harampádí. Je těžké tam udělat pořádek. Asi bych všechno vyhodil a tohle má být on? "Pepo! Přišel ňákej pán a že prej mu dlužíme peníze!"
"Tak ho vyhoď!" "Jenomže on tvrdí, že je z úřadu práce. Ty si tam něco dal?" Tohle bylo už hodně i na mě. Šel jsem se podívat. Vypadal dobře.

Vlakem, lodí, letadlem

23. září 2018 v 10:09 | Mini
A čím cestujete vy? Zdálo se mi, že to je jedno, ale potom jsem zjistil, že lodí se nedostanu do Pardubic. Proto jsem zvolil vlak. Netrvalo dlouho a už jsem letěl. Z Pardubic až na kraj světa a potom ještě dál. Ve snu jsem si to tak vždycky představoval, že? A co je tam tma? Nezapomínejte na dopravu. Co to vlastně je? Koleje. Internet je plný nesmyslů. Tohle má být konec? Pustím se do práce. Tady někde bylo to tlačítko, tlačítko co maže sny. Snad ještě funguje. Můžu se o tom přesvědčit. Vypnul jsem však rádio. Konečně je tady ticho. Takový ticho, že by slyšel padnout špendlík. Není to ono? Co jsem říkal? Chce to nápad. Tak tam dejte dvě barvy, červenou a zelenou a zkuste řídit dopravu. Žeprej to jde. Tohle mi říkali. Kde domov můj? Tam musí být ticho! A je? "Není." Jezdí tam vlaky, tak to jsem asi na nádraží. Mimochodem pěkná fotka. Ta se ti podařila. Počítám každou korunu, jestli mám ještě na jízdenku. Jet alespoň dvě zastávky někam, kde to tolik neduní! Splnilo se mi přání a já jsem se dostal o kousek dál. Tady je jenom les a houby. Můžu třeba jít do lesa, nasbírat žampióny a vrátit se. Tak jsem šel a našel. "Co mi to tady vyprávíš?" Žeprej jsou jedlý. "Tohle nesbírejte!" Děda se ale zohnul a už se nenarovnal. "Dědečku co se vám stalo?" "Ale nic synku. To je normální!" Normální to ale nebylo. Děda se natáhl a já už jenom volal. "Dědečku co se vám stalo?" On umírá! Musíš to tak brát. Děda však ještě jednou zašeptal "Je tam ticho synku?" "Ne. Není." Křičel jsem na celý les, ale asi tady nikdo nebyl. Jedu zpátky a říkám si komu to mám říct? Přišla vnučka. "Dědečku dobrý už je pryč." Děda vstal a dál sbíral žampiony. Tak tohle jsem se měl dozvědět. Zdá se vám to? Nebo to je pravda? Mě se to teda zdálo, ale asi to tak taky udělám.
Tak zase sedím na nádraží a vidím ten vlak. Tak kam pojedeme tentokrát? Podíváme se na koleje, zjistím, jestli tam někdo je. A na co se ptáte vy? Komu jste to tenkrát naletěl? "To byl dědeček hříbeček a já jsem byl asi Ivan. Na hůl, kterou tam nechal jsem ani nesáhnul. Bába povídala, že je kouzelná, ale tomu nevěřím. Obyčejná hůl, obyčejný děda, ale ta vnučka? Ta byla asi červená karkulka a já jsem byl vlk. Měl jsem hlad jako vlk, proto jsem sbíral ty houby."

Svátek slaví Berta

23. září 2018 v 7:04 | Mini
.

Zasekla se mi spojka

23. září 2018 v 6:17 | Mini
Když tak zkouším přidat a přibrzdit jde to, ale když se nad tím zamyslím, tak to už nejde. Co si o tom myslíte? Přeháním?
Přidat znamená rozjet se a pak už to nejde, tak brzdím. To je to samý, jako udělat krok dopředu a dva dozadu a když už couváte, tak jedině proto, že není kam jet dopředu. Stojím na parkovišti, vedle mě je OOOO, z druhé strany H, přede mnou strom ano je hrozná

Darina má svátek

22. září 2018 v 13:13 | Mini
.

Opět pět

22. září 2018 v 5:55 | Mini
Kluku ty už se nezměníš. Zase donesl pětku! Rozčiluje se táta. Co z tebe bude? Jó počítačům rozumí. Pořád u něho sedí, ale horší jsou diktáty, tělocvik a to ostatní. Taky máte doma takový děcko? Co kdybychom se poradili? Zkuste mu zakázat počítač!
"Zase sedíš u počítače?"
"Já se učím!"
Pravě jsem to chtěla vypnout, ale on se učil jak říkal.
"Ukaž mi žákovskou." Byla tam poznámka o schůzce. Aha budou rodičovské schůzky
"Už byly." To mi chce říct, že se o něho nestarám? "A kdo ti vaří?"
"Školní jídelna."
"Tak dost! Zakazuji ti počítač!" Jestli tam bere ty rozumy!
Žeprej půjde ven. Někdo mu řekl, že v knihovně je internet. Zašel proto do knihovny. "Musím to dodělat." Chystal si kariéru. "Jednou chce být moderátorem, nebo chce alespoň hrát v televizi."

Příběh

21. září 2018 v 3:24 | Mini
Je ráno, už vstává. Podíval se na hodiny "To by šlo." Vyšel z koupelny a oblékl se. Vzal si svačinu a šel. Stojí na zastávce a čeká na autobus jako obvykle, ale není tady sám. "Pozorují ho asi strážní andělé." Jak se dozvěděl. Babka povídala babce. Obyčejně sem chodí jako první, ale dnes? Dnes je to jinak. Ty babky tady už byli. Seděli v čekárně a mudrovali. Potom přijel autobus. Konečně. Už si myslel že má klid. Většinou v autobusu seděla Lenka. Sedl si k ní a mluvil, ale Lenka tady tentokrát někoho měla. Byl úplně vyřízenej. Neraději by šel domů, ale on musí do práce. Vystoupil jako obvykle a že půjde. "Na něco jsi zapomněl!" Křičí na něho. Na co jsem mohl zapomenout. "Na co?" "Na tohle." Lenka přišla až k němu a dala mu polibek. Tak tohle opravdu nepřehání! Hned to bylo lepší. "A co ten kluk?" "To byl brácha. Jel k doktorovi."
"Co mu je?"
"Má vyrážku."
Vyrážka aha. "Půjdeme večer do kina?"
"Ty mě vezmeš do kina? Opravdu?"
"Ano. Hrají Madagaskar."
"To jsem už viděla."
"Tak půjdeme zítra na Tři oříšky."
"Tak jo."
Chytil jí za ruku a utíkali aby to stihli. Zastavili se až v šatně. Tam ji poprvé viděl jen tak. "Koupím si auto a budeme sem jezdit autem."
"To není špatnej nápad. Mohli bychom si taky pořídit děti."
"To je taky dobrý nápad Lenko."
"Proč mi to říkáš?"
Vlastně se k sobě hodili. To ale nevěděli, že šéf chystá změny. Že já budu chodit na ranní a Lenka na noční. To už tak bývá. Co myslíte stihli to?
Takže to auto je jenom sen. "Je zbytečný. Budeme chodit na ráno a na noc a budeme se střídat."
"Tohle mi řekl. Klidně nám přidá!"
"Tak to jsem zvědavá." Lence nebylo zrovna dobře. Nikdo nevěděl proč.
Oni to snad stihli? Narodila se holčička a dali jí jméno po mamince. Říkala mi Lenka. Vlastně jsem se neptal, ale hledal. To umí facebook, jenomže nesedělo mi to. "Tohle má být má dcerka Lenko?"
"Ano. Kluky přece neumíš!" A tak dál počítám. Beru si na to kalkulačku. 2001 a 2018 to je 17 let. Tak dlouho jsem jí neviděl. "Může to být pravda. Proč mi to říkáš až teď?" "Lenka potřebuje rady jak na kluky a ty jsi byl nejlepší!"
"Jak můžu vědět co teď platí na kluky?"
"Ty to musíš vědět! Neboj se. Zase tolik se toho nezměnilo."
Vlastně mě chtěla vidět, chtěla se se mnou setkat. Byl jsem z toho na měkko. Tak dobře. Něco snad řeknu, ale nebude to mít ani hlavu ani patu.
Seděli jsme v kavárně a pili kávu. Lenka se usmála na číšníka. Číšníka neber. Tohle není nic pro tebe. Ty potřebuješ někoho bohatýho, třeba támhle ten. Usmála se. A on si přisednul. "Takže teď vás tady nechám nachvilku o samotě." Šel jsem si vyřídit papíry. Co asi dělají? Když jsem se vrátil už tady nebyli.
Večer volám Lence. "Co Lenka?"
"Ještě se nevrátila. Co mám dělat?"
"Čekat. Ona se vrátí. Asi šli do kina. Na Tři oříšky."
"A s kým?"
"S Daliborem."
"S tím řezníkem?"
"Ano. Budete mít levný maso."
Zasmála se, ale hned mi to taky vyčetla, žeprý jí nehlídám a že ne vím co se děje.
Sama na to nepřišla. "V novinách psali."
"V novinách psali! Dalibor je hodný kluk já ho znám a ty asi taky."
To víte že máma má strach a tohle jí asi nepomůže. Vždycky říká v novinách psali, ale kdo to je novinář? O tom přemýšlejte! Někdo kdo sbírá noviny. Tak jedovatej jsem už dost řekla a zavěsila mi. Dělalo mi to starosti. Zas tak dobře ho neznám. Šel jsem proto do té kavárny se zeptat a taky podívat jestli tam náhodou nejsou. A co asi? Byli tam. Jako ty dvě hrdličky. Na stole stála váza a v ní růže. Nebudu je rušit. Zavolám Lence že je všechno v pořádku. Měl jsem takový pocit. Mám ten dojem, že se spolu bavili. Lenka už byla v pohodě. Říkala mi, že jí volala Lenka. "Uf! To jsem se lekl." Zazvonil mi telefon. Obyčejně mi nikdo nevolá. Kdo by to mohl být? Zvedám ho. "Ahoj tatí my jsme tě viděli!" "Já vás taky!" To je dobře.

My se na vás podíváme

21. září 2018 v 3:23 | Mini
A zavěsil. Co jsem si myslel je jedno. Teď tohle. Píšu, protože je nasraná. Ráno nemohlo být lepší. "Pokračuj." Už je jako on. Proč mi tohle říká? Abych si to uvědomil. A co to vlastně ještě může být? Víc a víc se do toho zamotávám a pak ta deprese. Chápete co je to? Snažím se vysvětlit a tohle mi nedělá dobře. Příběh. Vidím že nikdo nemá to co mám, tak jak se to má jmenovat?

Tady je odměna

21. září 2018 v 3:18 | Mini
Přísahám boha, že jsem nic neměl.

Těžce vydřené peníze

21. září 2018 v 3:17 | Mini
Máme to za pár, tak proč bych nenapsal jaký to doopravdy je. Chápete? Pravda bude někde uvnitř. Někomu třeba nevadí, ale já jsem z těch, co by měli pochopit. "Pokračujte."
Až dostanu odměnu.

Jéje jak se máš?

21. září 2018 v 3:04 | Mini
.

Není to náhoda?

21. září 2018 v 3:04 | Mini
.

1E

21. září 2018 v 2:58 | Mini
.

Mizero

21. září 2018 v 2:40 | Mini
.

Anketa MEDOD je jenom slovo

20. září 2018 v 5:29 | Mini |  Medod
Co by to ještě teoreticky mohlo být? Firma, která čístí komíny. To když příjde nová praktická žena

Řekni jaká je to doba!

20. září 2018 v 5:18 | Mini
Chtěl jsem vám to říct jak se tohle může jmenovat? A co to vlastně je? Začneme postupně. Nejdříve bych se měl představit, kolik je mi let, co dělám a tak, potomá říct jak se to jmenuje a nakonec vám poděkovat, že jste to vydrželi až sem. Teď už každej jedeme domů. "Jste to vy?" Slyšel jsem tuhle otázku už tisíckrát. Většinou neodpovídám, ale tentokrát jsem se zamyslel. "Jsem to já holčičko, tady máš mé..." Co jsem to chtěl říct? "Přiběhli však další a chtěli podpis do památníku." Tak to je doba pamětníků! My jsme taky takové měli. Kreslili jsme si tam, psali a kdo nebyl chudák něco přidal, potom jsme jezdili na tábory a čekali na dopis. Už je to však dávno. Proč o tom mluvím právě teď? Mám takový pocit, že se vrací doba co tomu říkáte? Já jsem hluchej, ale tohle se může stát. Někdo něco špatnýho napíše a je to tady. Deprese jako recenzent asi nepomáhá a ani jako kritik už nemá šanci. Tohle jsem zavinil, tohle jsem zpískal. Bylo to krásných 18 let. Víte jak tomu říkáme? MEDOD. Ještě by to mohlo být od do a co za to. Máte tam někdo ještě ňákej nápad? Rychle zveřejnit. Já budu mačkat vrátit se do archivu.