Tři řeky a 9 skal

14. července 2018 v 13:27 | Mini
Procházel jsem tou krajinou a uvědomil jsem si jak jsem malý. Nemůžu po vás chtít aby jste tam byli, ale když už tam budete, tak si prosím vás vzpomeňte ano, tam co cesta končí a začíná les. Tak tam začíná Svratka. Řeka, která mi dala život a na soutoku Svratky a Svitavy leží město. Dál už budu pokračovat po svých. Koneckonců asi jsem nejdál. Nebylo to však snadné a proto by jste si měli uvědomit ještě pár slov. Řeka se vlévá do moře někde tam, kde je proud nejmenší tak pluje parník. Nebudu vám říkat co dělám na parníku, protože já jsem tam ještě nebyl a to si nemusíte nechat ujít. Nejdřív tam bude asi pořádná bouře,ale pak se počasí umoudří a můžeme vyplout. Na druhé straně čeká brácha co staví mosty. Tento bude poslední. Skáču do vody a doufám že to tak bude. Nemůžu už na nic čekat. Topím se. Připlouvá loď a tahají mě ven. "Co tam děláš?" Doufám.
Řeknu vám v noci je tam chladno. Kdo se vydá po mých stopách měl by to vědět. Je potřeba si vzít stan a deku, anebo alespoň celtu a kdo má rád teplo určitě se spálí. Teplota klesá i pod devět stupňů a to je už co říct. Voda tam bývá studená. Takže nedoporučuji žádné koupání a to je prosím léto 2000, takže byste měli počkat až bude líp. A jak se to vlastně pozná? Za naším domem, za tím stromem je rybník a v něm bydlí rákosníček. Když vyleze ven bude teplo. Rákosníčka zná asi už každej. Já mu říkám brácho. "Prosím? Nerozumím." Jenomže do jejich řeči to nejde přeložit. Takže si dávejte radši bacha. Rákosníček je podvodníček. Říká to každej kdo si koupil boty.
Mele mě zima. Není mi prima. Znovu po letech ležím v tom kempu, ale už tady nikdo není. Nikdo, koho bych poznal. Co jsem nestuhnul už asi nikdy nestihnu. Ty roky čekání, že se něco stane mě dostane. Vlastně to tak mělo být. Vrah se přece vrací na místo činu a já tady na něho budu čekat.
18 let. Těch dlouhých 18 let. Co jsem vlastně dělal? Vymýšlel jsem plán návratu. Určitě příjde a já budu připravený. "Nazdár! Co tady děláš šašku?" Ozvalo se mi za zády. "Nazdár. Čekám na tebe šašku. Jdeme dělat cirkus?" Ti dva se už dlouho neviděli. "Jako za mlada." Dodal jsem a vytáhnul kytaru. "To beru." A začli jsme hrát. Za chvíli to už bude koncert a pak? Pak se uvidí. Měl jsem však namále a on to asi pochopil a přidal. "Co se dělo těch 18 let co jsem tady nebyl?" A teď jsem si všimnul, že to budou jeho děti. Počítám do pěti. Chtějí abychom hráli. Nasadil jsem si teda červenej nos. Mě to vůbec nepřipadalo vtipný. "Děcka jedeme do německa." Tohle asi nevyjde, ale oni se smáli. Takže se nic nezměnilo. "Strejdo?" "Ano Vašíku?" "Zahrej ještě." A tak jsem dělal klauna a oni mě tak brali. Není se čemu divit. Po tom všem co se stalo. Dlouho jsem tady ale nebyl. Přišli mě naštěstí vystřídat. Že prý se na to nedá dívat.
Byl jsem vyřízený, ale ozval se potlesk. "Chcou abys přidal."
Jenže co?
"Já tě vidím ty kluku jeden ušatá!"
Dodnes to dávám k dobru a říkám to všem dětem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama