A už nás je zase pět

17. července 2018 v 19:00 | Mini
Kluci plní elánu spoléhají na štěstí a dělají si ze mě srandu. "To ty jsi tenkrát postavil ten dům že jo?" Co jsem jim měl na to říct. "Kluci! Pořádně si všechno zkontrolujte než začnete něco dělat." Sranda byla, že nevěděli jak na to. Chvíli jsem počkal a pak začal radit. Bylo to jednoduchý, protože jsem si vzpomněl, že jsem tenkrát do toho dal ránu kladivem. Tentokrát to nikoho nenapadlo. "Já nevím co z vás bude! Už to máte zkontrolovaný?" Blížil se první mix. Tak na vlastní nebezpečí! "Pokračujte." To jsem jim řekl a oni se dali do práce. Měl jsem z toho radost. Hlavně že je to baví. Učili se rychle, tak třeba do toho někdo řízne. Vlastně jsem si to tolik přál! Ale oni nic. Dělali, že to neví, ale ten příběh určitě museli slyšet. Jenom jedno jsem netušil. Že to nikdo neví. Odešel jsem kousek dál a sleduji co se bude dít. "Jdu si pro svačinu." "Běž." Taky jsem dostal hlad a tak zašel do kantýny na polívku. Tihle kluci nepotřebují nic vysvětlovat na tohle jsem přišel. Hlavně aby se nic nestalo. Kolik jim může být? Odhadoval jsem jejich věk. Měli teprve po škole. Snad jim to vydrží. To bych si vlastně hodně přál. Není možné aby se to učil každou chvilku někdo jinej. Zvlášť ne tady. Teprve potom budu šťastnej. Volám na firmu. "Koho jste mi to poslali? Umí jenom nadávat." "To si nevybereš, ale ty už je zkrotíš! Ty víš jak na to."
"Pro to tady ale nejsem. Vzal jsem za to zodpovědnost!"
"Tak my ti tam pošleme další."
Ti byli ještě horší, protože se jim nechtělo dělat. Radši bych byl sám, ale tohle se vám určitě líbit nebude. Co teda můžu udělat? Nechal jsem si jednoho zavolat. "Musíš do toho prásknout kladivem!" Chvíli poslouchal a pak se ptal "Proč?" Polilo mě horko. "Vypadne ježek z drátů, který to ucpal a ty ho doneseš sem." Za chvíli se vrátil. "Jede mix." "Máte všechno zkontrolovaný?" "Ano." Tak jsem tomu věřil. "Dobrá můžete začít a pamatuj si kladivem!" Neříkal už nic. Otočil se a šel mezi ostatní. Jak tohle budu vysvětlovat? To mi není známo. Nehledal jsem však žádné řešení a volal rovnou na firmu. "Můžete vozit." Až teď se mi ulevilo. Já jsem do toho tenkrát taky praštil a Kamil říkal "To bylo o fous!" Chvilku jsem počkal co dovezou a pak šel na polívku. Je tam totiž tak dobrá, že bych se jí mohl ujest. Kluci si asi všimli, že tady nejsem. Ten beton musíš pořádně promíchat. Ještě vodu. Tak tak jsem to tenkrát dělal taky. Už si vzpomínám. Nebylo tam nakonec moc vody? Nebyl ten beton řídký? Těžko říct. "Tohle tak nedělej. Nemůžeš do betonu dávat vodu!" "Proč?" "Jste snad malí klucí. Vždyť to neztvrdne a když jo nebude pevnej!" Jenomže to bylo hustý jak jsem zjistil "Vodu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama