Duben 2017

Já jsem mohl být už dávno tatou

15. dubna 2017 v 9:08 | Mini
Nevyšlo mi to, ale alespoň jsem strejda a užívám si to. Kluci jsou hodní. Tata - brácha jim vypráví pohádky, ale to už je dávno pryč. Teď jim vyprávím já.
Hra mrtvá velryba. Počkejte to vadí každýmu!
Ty krásky jsou většinou můj sen. Dívám se na ně asi nic nechcou. Většinou jsou prodavačky nejkrásnější! Závidím! Zůstane to tady. Ptáte se proč? Proč ne.

Nevadí

15. dubna 2017 v 7:11 | Mini |  Mechanik
Co to je restartovat? Je to něco jinýho než restartovat? A co se vlastně myslí tím restartovat? Knoflík vypnout zapnout rozumíš?
Jo. Měla by to být spíš páčka.
A co je to spánek? Dlouho jsem se chystal na změnu až jsem u toho usnul. Je tady však nový den a já marně vzpomínám. Byl to jen sen.
My si teď probereme abecedu.
Ano. Jsou to ta slova. Třeba nevadí, jenom se nedostat do dluhu to by nefungovalo. Půjčíš si, vrátíš a zas nic nemáš!

A to čekání si zpříjemníme poezií

14. dubna 2017 v 12:53 | Mini
Bratři co sem patří?
Vrata natři!

Co se stalo?

14. dubna 2017 v 12:43 | Mini
Nic až na ty vrány. Na vrány? Ano. Usadili se na vaší střeše. Střeše? Ano. Dřive než jste vyhořel. Vyhořel? Ano. A potom přiletěli ty vrány. Vrány? Ano. Vždyť říkám nic novýho.
Bylo léto a sir ležel u vody. Nedalo se už nic jinýho dělat, než mu to říct. Byl překvapený. S tím opravdu nepočítal. "Sire!" "Ano?" "Kam se teď nastěhujete?" "Důvod?"
Zedníci už začali stavět, ale dřív než do podzimu to nebude. "Co začali stavět?" Sir asi nebyl ve své kůži. Jinak by se tak blbě neptal. On asi o tom ví víc! Jenomže, znáte sira. Ten nic nepoví. Je spousta takových, to vím, ale nevím kde na to berou.
Zedníci zatím nadávají, že mají málo. To mu ale vůbec nedošlo a až se vrátí všechno bude hotový. Tomu říkám fofr. Má dost času. Vidím to tak, že se dře zbytečně. Ukázali že umí a výsledek? Je lepší než byl. O tom až potom. Teď příjde domů a bude hledat. Samozřejmě. On to ví! Jenomže nic neříká.

Nový článek

14. dubna 2017 v 11:02 | Mini
Petra píše do novin, že? Když se o tom nebude mluvit nemáte šanci. Já tady mám něco jinýho! To ale nikoho nezajímá! Dnešní den a ráno půjde samo. Několikrát jsem to přepočítal. Modrá velryba je fenomén. Dětem někdo říká "Zabi se." Je to morální? Čím si to zasloužili? Ve škole primus a teď mu říkají zabi se. Děti to nechápou. Petra píše nejlíp! Tohle je pro ní. Už zvoní.

Dívka na koštěti

14. dubna 2017 v 11:00 | Mini
To byla Petra. Potkali jsme se a už víckrát! Až teď mi je jasný, že to tak mělo být. Co bych chtěl víc mít?

Mám náskok tři minuty

13. dubna 2017 v 15:01 | Mini
Jestli dobře počítám mělo by mě to vydržet do cíle a budu první! Jenom nesmím udělat chybu! To asi nezná. Když vyhraju už nikdy nebudu potřebovat pracovat. Budu první a to se cení. Zvlášť u sponzorů. Budu první!
Stránky, které otevřete na anonymních kartách, po zavření všech anonymních karet nezanechají žádné stopy v historii prohlížeče, v úložišti souborů cookie ani v historii vyhledávání. Zachovány však zůstanou všechny stažené soubory a vytvořené záložky.
To neznamená, že jste neviditelní. Anonymní režim neskryje vaši aktivitu před vaším zaměstnavatelem, poskytovatelem internetových služeb ani webovými stránkami, které navštívíte.
To nevím. Co změním? Rekord. Něco o tom vím.

Vítám vás na mém ranči

13. dubna 2017 v 14:19 | Mini
Bágle si hoďte tam a pojďte sem, právě dojím kozu. Sbírají pomeranče a tenhle je náhodou veliký. "Ty vogo!"

Povím vám jak jsem byl na Úřadu práce

12. dubna 2017 v 10:38 | Mini
Dostal jsem se mezi partu uchazečů. Rozdělili nás podle data narození asi je nával. Čekal jsem na příležitost. Jsem na to sám, takže možná že už byla. Zjistil jsem si na nástěnce. Někdo hledá mechanika. To bych mohl být já! Jenomže tady je mechanik úplně každej! "Máme pro vás kuchaře." Tak já to teda beru. Jak může mechanik dělat kuchaře? Poslali mě na školení a mě se to začalo líbit. Tak proč ne?
Budu kuchař a kuchař především vaří! To se mi líbí. Mechanik taky vaří, jenomže oni hledají kuchaře. "Umím udělat kaši."
To se mi líbí! Ty jsi jednička! Jenomže takový kuchař musí umět daleko víc! Nevím co to je. Doma občas vařím, loupu brambory když je potřeba, nebo nastrouhám strouhanku.
"Ty jsi ještě nikdy nevařil že?" Tak to tě nechcem!
Jak tomu mám rozumět? Chtěli kuchaře a vybrali mě a teď mě nechcou? Jsem zklamaný. Mechanik asi nemůže vařit. Šel jsem domů a brečel. Chtěl bych to dělat, ale nikdo mě nechce. Kde je chyba? Mistr mi říkal. "Neboj. Když chceš, tak to dostaneš." Jenomže to byl mechanik a já bych chtěl vařit. Zase jsem se nadchl. Já jsem tak pitomej! Co teda mám dělat?
Začnu doma.

Přemýšlím

11. dubna 2017 v 16:53 | Mini
To mě nikdy nešlo.

Hamr

11. dubna 2017 v 12:21 | Mini
Seděl jsem u sklepa a pak mě to napadlo. Posekám trávu. Vytáhl jsem sekačku a zkusil ji nastartovat. Zrovna kolem šel Patočka, soused a kamarád ještě s ním šel někdo, koho jsem neznal.
Mít tak miniho kameny, nebo kameny setrila? Určitě jim svítí zelená a já bych je mohl zastavit a kdyby se jim to nelíbilo, tak by se přepli a já bych se zbláznil! Jenom by to zablikalo a šli dál. Neřekl jsem jim nic. Taková škoda.
Sekačka nejede! Co teď? Zkusím kosu. Zase jsem zavezl stroj, který nefunguje do garáže. A vytáhl ze sklepa kosu. To se nedá dělat. Co chcete dělat s důchodem 9000? a kolik je to v euro?
Nemám ani peníze na patent, jenom na živobití. "Můžeš šetřit!"
"Kdo radí šetřit? Vždyť nejsou moje!"
"Komu je dáváš? Ať ti pomůže!"
Šel jsem teda za Pepou.

Juras

Já ne keš! Hrášek? Jezdí vlakem. A tak jezdi taky kočka, pes a myš. Myší myslí ve vlaku rezervní kolo, na kterém se dá odjet, protože ničí nebylo. To platilo už kdysi a platí i dnes, jenom je to dávno a do dnes se to nevleze celý!
Ani do krabice od bot, nebo snad jo? Vynález. Jsou peníze? Ano známé! Kameny.
Ty tam byli taky, tak co votravujou! Je to po 1vé?
Do leva. To je bratr, ten se má a bylo to lepší, když země byla ještě placka, potom někdo vzal plány, zmačkal je a hodil do koše. Tak nech to běžet rychlým průjezdem, stejně to tak běží celý život!
Ryfle nejlepšího borce musí být vyžehlené? I když je polámaná žehlička? Ještě existuje mandl a Lendl. Ten neumřel. Má odehráno spoustu zápasů a stařík ho měl rád. Točil ho kamerou při zápasu Wimbledonu můj přítel, měl příležitost. Devět let to tajil, až to vyšlo! No a co. Mají zpoždění! Lendl už nehraje. Za rok a půl nejdřív.
Nejsou moje, tak komu chybí?
A co? Co chybí Petře?
Peníze a hledání miny, protože mi to řekl vlastně Kamil s pumpou. Na stavbě i na benzině apríl! Řekl mi to už dřív u Dupala!
Že nemám peníze? Moje žena má peníze! Já jdu spat. Nechám si zdát krásný sen o smrti. Smrdí? Si nos! Peníze! Musíš to vyřešit. Zamysli se nad sebou. Máš stejný problém, jako já, proto nic jiného nedělej.
4+9=12 (smrt otce plus doba těhotenství je narození syna) Začátek dubna (Velikonoce) prožívám v Březí u Mikulova. Vinařská oblast, kde je na jaře všechno připraveno na sklizeň každým rokem.
Ivu jsem poznal při maturitě. Ivi máš mě ještě ráda? Teď znám jinou. Taky Ivu a už je vdaná a má syna. "Jak se jmenovala?" "Nevím."
Vidí mě! Zbývá dvacet minut a bude to. Připojit. Zavolat a spát! Stejně není na lince. Zavoláme Olince. Je to tak osmdesát tři na osmdesát dva. SMS. Osmdesát tři jich přišlo. Jednu musím smazat, protože chodí další od Renaty? Ano!
Každý narazí na svoje možnosti, někdo dříve a někdo později a pak pokračují schopnosti a já když jsem vstal, tak polovina vesnice ještě spala. To jsem si všiml, když jsem šel dolů, ale dole se karta obrátila. Pomalu vstali všichni. Jednalo se jen o pár hodin. Asi jsem vyšel příliš brzy. Tak jsem to zapích u Ládi. Tam jsem všechny domácí pozdravil a napil se. Když si tak vzpomínám, bylo to dobré a teď nahoru.
V poledne jsem se vrátil za Věrkou. Už byla doma, nebo jen spala? Pohádka!
"Štaprli prosím!"
Večer jsme měli jet domů. Tak snad to ňák zvládnu. Jeli jsme však až druhý den. Dostal jsem peníze a nechal si na útratu třicet korun. To je nemoc - nemoc šílených krav, jak to bylo? Jenomže já jsem se zbláznil před deseti lety. To byla doba!
Moc jsem toho nevěděl, ale přišel jsem s nápadem, který se snad bude někdy realizovat.
"Chybí tu jasno!"
"To bych o tom snad mohl něco vědět né?"
Vybrali mě.
"Co to bude Petře?"
"Poslední baba!"
Smáli se. Líbilo se jim, že to říkám zrovna já, ale kde ji mám najít to už mi neporadili. Jsou to barbaři! Jako vždycky. Lepší to nebude.
Pomalu jsem si zvyknul na cokoli, ale to, co si myslím, to nejde.
"Tak to má být!"
"Nejde to."
Budoucnost se nedá předstírat! Vzpomínáš?
To jednou jsem řekl má lásko a ona se se mnou rozešla. Měl jsem smůlu a to měla být ta poslední, jenomže měla jinýho. Tak jsme dlouho mlčeli až mi to lezlo na nervy. Zbytečně vybíjíš baterky! Zavěsila. Čekejte prosím, další v pořadí. Dostal jsem vztek, že bych něco rozbil! Kamarádi se žení a zakládájí rodiny. To vám byla doba! Nechyběl jsem na žádné svatbě! Teď už je ani neznám. Občas mám dojem, že se vlastně všichni známe, ale jsou to vlastně cizinci, kteří jen vzdáleně připomínají kamarádství. To pravé mě čekalo kdesi.
Ne nemám náladu přestat. To pravé možná čeká. Právě celá. Cela zteměla a do dálky se nikomu nechtělo.
"Kam nás vezou?"
"Nevím. Možná až do těch let, kdy bude všechno v pořádku. Budou se rodit děti a všechny budou zdravé. Potkám tě snad? Někde ve vlaku ve stanici mír.
Toto už dál nepojede! Došli mi peníze i trpělivost.
"Nakonzervuj to! Jednou se k tomu vrátíme."
"Aby nebylo pozdě! Vesmír přece není konečný a už se točí spoustu let. Je to snad jenom okamžik?"

Z jednoho konce na druhý

Hledal mě tu někdo? Rozumný člověk přijde, když jsem doma, ale včera někdo zvonil. Neotevřeli jsme. Kdo to byl? Ptám se. Asi pošťák, ten zvoní dvakrát! Chodí ráno, ten ne přišel večer. Pozdě večer a proto jsem neotevřel. Nejsme doma. Ještě tam chybí provozní doba Po-Pá 8-16. a cedulka polední přestávka!
Zavřeno. Dovolená.
Nejspíš si to půjdu zkontrolovat. Vedoucí se vypařil. Běžte ho najít! Má telefon 776625007. PSČ vás zajímá? Proč? Když kupuju v elektru, vždycky se zeptají! Snad se nebudou ptát i u Alberta. Prodávají tam DVD, ale potřebujeme jídlo. Zrovna došli peníze, rozpočítali jsme je a mám dvacet korun denně volný. S tím se dá něco dělat. Já vím, nejsou to dvě stovky, ale měsíčně dva tisíce a za rok dvacet čtyři tisíc! Přesně tolik mě stojí každý den. A vesnice! Asi ano do města pro dvacet rohlíků a dom. Pěšky, na kole, autem. Cesta se zpravuje a proto je to zatím pěšky nejblíž. V zimě pomohou běžky. Jé hora sněhu! Poslední zbytek zimy a ženy už myslí na léto! Těším se na ně. Na louce bude vonět seno a v lese maliny. Městem sex. Dostane se až tady sem. Sen jeho a její je odstěhovat se do města. Louka zůstane neposečená a v lese budou maliny pro každou duši.

Kanec

Hurá do lesa. Rodinka se rozhodla, že si udělá výlet. Znají včelku máju z pohádek, ale ta tady je taky pěkně nebezpečná! Má jed a já jsem na něho alergický. Tak snad se nepotkáme. Cosi se v houští vrtí. Hele děti sele! To tady bude taky bachyně.
A už stála proti nám. Co teď? Utéct, nebo se nehýbat. Je nebezpečná, když má mladý! Zašli jsme příliš daleko, ale kdo mohl tušit, s kým se tady na malinách potkáme. Klid, něco vymyslím! Vzal jsem klacek a pohrozil jim. Ona hrábla kopytem do země. Aha to asi nebude to pravé! Jenomže já bránil svoji rodinu, a proto jsem jí zastřelil. Asi znala lovce už dřív, když jsem zvedl klacek a udělal prásk! Zmizela i se seletem! Teprve potom jsem si to uvědomil. Ruce i hlas se mi třásli.
"Teda táto, ty jsi kanec!"
"Jjáá vvíímm."

Malina

Byla to pro mě malina. Děcka jich nasbírali plnou konvičku. Nabídla mě malinu, tu nejlepší! Otravovat své děti. "Táto tady máš malinu. Na vem si."
"Ne děkuji Dani." Ta mladší se jmenovala Dana. Ta starší Irena by se ani neobtěžovala. Už má hocha ze třídy, taková školní láska to je. Ale překvapila mě i Irena "Táto dej si. Jsou dobré."
Tak jsem si vzal jednu, potomá druhou a nakonec jsem snědl půl konvičky.
"Chutnají?" ozvala se Dana. Ta starší, protože mám dvě. Dceru a ženu.
"Ano maminko." Usmála se.
"Pojď sbírat!" Nebyl jsem proti a šel. V houští, kde se skrývalo sele bylo spoustu malin. Moc mě to ale nešlo. Ještě jsem myslel na prasata. Je tu jisté nebezpečí, že se vrátí.

Hajný

Je to dobré! Přichází hajný. Snad se nebude vztekat pro pár malin. Dali jsme se do řeči a on potvrdil, že tady jsou skutečně prasata a že to byl dobrý nápad zahrát si na lovce, ale raději že máme odejít na kraj lesa tam jsou maliny taky. Ještě počkal, jestli dáme na jeho radu a šel.
Řekla mi Dana "Táto už je plná."
"Holky tak jdeme."
Cestou jsem přemýšlel, kam šel hajný a jestli ze mě může být lovec, jako byl on, protože sbírání mi nešlo. "Já a lovec? Kdepak."
"Ale táto!" přidala se žena "Ty jsi přece mechanik a těm je bližší sběr. Nemůžeš za to, že jsi potkal svini. Sbírej zkušenosti a jednou z tebe bude lovec.
"Co budeme vařit?"
"Dneska bude gulášová, zítra drštková."
Filosofická otázka být, či nebýt? Každého to čeká, tak proč tak tragicky? Lepší je třeba mít, či nemít atd... A mě se ještě nechce domů! S kým? Všechno je blbý, tak s něčím začni.
"Ženo jedeme domů! Děti pojďte. Iris myslíš, že tam budeme mít ještě auto?"
"Ne." a už bylo ticho až na parkoviště.
"Ne je tam!" Říkám rodince. První reaguje žena. "A kde by mělo být?" co si myslí? "Holky jdeme. Tatínek má asi halucinace a zase vidí parkoviště plné osobáků!"
Něco ale na tom bylo, kdyby tam stáli všechny auta stejný! Může se to klidně stát?
"Kdyby si z nás vystřelili..."
"Tak co táto?"
"Které auto je naše?" Mám klíč. Vím, ale co mi řekne Dana? "Daničko?"
"To táto, které otevřeš! Máš klíč?"
"Počkej! Kam jsem ho jen dal?" Hajný. Ten už byl pryč. Manželka! "Mámo máš klíček?"
V té škublo, jak se lekla, ale nedělala nic. Aha táta asi nemá klíč, budeme se muset vrátit. Jen Irenka nevydržela. "To přeci není možný! Tys ztratil klíče od auta? To se jako budeme vracet je hledat? Proč?" a dodává "Teda mě by se to nestalo!" Teď jsem byl v háji já. Proč jsem si vymýšlel?
"Mě se to nestalo! Tady je."
A žena "Táto, příště ponesu klíče radši já."
Tak to jsem prohrál. Každý máme vlastně svůj svět.
Doma máma řešila starou baterku, kterou jsem vyměnil v hodinách. Přišla za mnou i s ní a ptala se, jestli je to ta špatná baterka z hodin.
"Jo."
"Takže nevíš, kam patří."
"Ne."
"To je dobře."
A už tu byl další problém, vlastně ten čekal ve schránce. "Zrušil si už to předplatné novin?"
"Ano." psal jsem tam.
"A proč nám ještě chodí?"
Na tuto otázku nedovedu odpovědět. Donesla mi chleba, abych se najedl. Mazanec s pomazánkou? Jak to může chutnat? Ne děkuji. Dneska už jest nebudu. Čekal nás víkend u rodičů. To zas bude drama. Už jsou staří a pořád sami. Jedeme tam, protože budou velikonoce. Ne nemám ty svátky rád a u rodičů se dají jenom přežít. Holky by taky radši byli doma. To je ale výhra maminky, že tam jezdíme, protože tolik toho pro nás udělali. Musím bojovat.
"Budeš řídit."
"Ty budeš řídit!"
"Tak nikam nejedeme" a zalezl jsem dodělávat model Spitfira. Holky třeba mámu přemluví. Takže s tím klíčem v lese jsem vlastně vyhrál. A holky mámu nakonec přemluvily. Takže jsem lepil model, holky se učily do školy a Dana? Vzteklá zalívala kvítka. Veselá vařila oběd a Nová, má žena nakonec souhlasila se mnou, že by velikonoce měli být svátky klidu. Uklidil jsem rozlepený model a šli jsme s mámou spočítat, kolik nás to bude stát. Změna je vždycky dražší, než plán. Na benzinu ušetřím, ale musíme koupit vajíčka. "Už si volala matce, že nepřijedeme?"
Volala říkala, že to chápe, ale moc veselá z toho nebyla. Budeme jim chybět. Spolužáci mají radost táto a kluci z dědiny jsou pitomý. Dobře jsem věděl, jak to myslí. "Co to říkáš Dano! Takhle se nemluví! Iri?"
"Jsou pitomí. Loni jeden za mnou letěl až do ložnice." Co se dalo dělat. Musel jsem souhlasit. To jsem ani netušil, že letos to bude ještě horší. Snad jsou rozumní mladí lidé. Posteskl jsem si mámě co na tom Viktorovi vidí?

Nový

Dovolte, abych se představil. Jsem pan Nový, původně mechanik NC, nyní majitel MEDOD firmy na zpracování odpadu z výroby ocelových ingotů. Firma byla založena na Jaře 2010 se základním vkladem 200 000,- Kč.
Manželka je již deset let v invalidním důchodu a chodí si přivydělávat do obchodu jako prodavačka. Děti máme dvě. Deset a čtrnáct let.

Dovolená

Holky poletíme na Rodos. Uděláme si výlet! Tak, jako loni vlakem do Budějovic a když to nestihneme tam a zpátky, tak tam přespíme v hotelu. Nic neplánujte! Jdeme na letiště. Jednou je tak probudím honilo se mi to ráno hlavou. Zrovna jsem poslouchal Borka, Edu a Alenu a sepisoval čtvrtletní hospodaření firmy. Moc mi to nešlo a slyším z rádia "Co můžeš udělat hned, odlož na zítřek!" Bylo šest. Oni si snad ze mě dělají srandu, a proto jsem šel za manželkou s mým nápadem.
"Líbí?"
"Jo. Jedeme. Auto necháme na parkovišti."
"U letiště?"
"Ne před domem. Vezmeme si Taxi."
Dostala mě. To zase bude psina!
Při snídani jsem rodině oznámil cíl trasy
"Athény, tam se dneska bude obědvat!"
"To není moc velká různorodost?" Žasne Irena. Zkrátka pondělí, jako z pohádky. Manželka se přidala, že jsem ráno říkal Rodos a že tam Athény rozhodně teda nejsou a že to je vlastně jedno, jen aby tam něco lítalo.
"Táto, to bude něco jako loni České Budějovice?" Ptala se Dana a maminka ji vysvětlila, že je to stejný, jenom je to dál, ale cesta trvá stejně dlouho. Je to sice dál pravda, ale letadlo je sedmkrát rychlejší než vlak, který všude zastavuje. Do letadla na startu všichni nastoupí a v cíli všichni vystoupí. "A příště poletíme do Paříže podívat se z Eifelky!" Jenomže není žádný příště, tak proč vám to říkám? Prodavačka si vzala dovolenou, aby neměla áčko. Dětem jsme napsali omluvenku a letělo se.
V letadle se Dana přiznala mamince, že má kluka. To teda je věc! Seděl jsem vedle té starší a maminka s mladší před námi.
"Irenko, co na tom Viktorovi vidíš?" Prý je s ním zábava, je pěkný a má rád gymnastiku a podal si přihlášku na gympl. Jednou chce být ředitel. "A co bude řídit?" Ona neví. Že by se urazila?
"Táto třeba autobus, ale za pokus to stojí!" Teda tím mi vyrazila dech, tak že není naštvaná a snad to s Viktorem myslí vážně. Horší bude, jestli se on na ní vykašle.
Asi se nám narodí ještě jedno dítě. Ta fáma tu už byla před deseti lety. Dobře si vzpomínám. Neměli jsme pro ní ani jméno!
Potom jsme si povídali o všem možném. "Táto a proč se jmenuji Irena."
"Irena to je bohyně lovu. Já jsem chtěl tvé jméno a vyhrál jsem nad Julií." To strejda se s tetou domluvili, že Jožka se bude jmenovat Jožka, nebo Maruška a narodil se kluk! Kdybych chtěl, tak to nejde ani popsat, proč se jmenuje Irena a né Julie. Že to bude holčička jsme věděli z výsledků ultrazvuku. Prostě, když se porodníci ptali manželky na jméno, tak řekla Irena.
Já to mám vyplý. Já si na to reni musím přijít sám! Proč říkáš daně? Ptá se manželka. Mě se daně taky týkají. Je to vlastně pokuta za špatné hospodaření. Když zůstane moc peněz. Holky poslouchaly můj monolog s otevřenou pusou. "Chápete?" "Ne" "Ne" "Ano máš pravdu miláčku! Zamysli se nad sebou, kdy se toho všeho zbavíš?" To jako umřít? To radši někomu řeknu zařiď to. Nechám si udělat uzávěrku od jiné firmy. Ta má je spíš pro legraci. A jedním dechem dodávám. Trh se řídí nabídkou a poptávkou. Řídil se poptávkou a bude se řídit nabídkou zvykněte si na to! A teď musím jednat. Chce se mi čurat! Děcka to nepochopí nikdy.
"Táto co je to hospodaření?"
"Až budeš větší, tak ti to vysvětlím!"
"Mámo, proč mi to táta nechce vysvětlit?"
"To víš, všechno mu nejde!"
Tak nevím. Je se mnou? Ne rozvod z toho nebude, na to ji mám moc rád! Ona to jinak říct nemohla kvůli našim holkám, které jsou čím dál víc protivnější. Kdy už přistaneme? Ptal jsem se a prý za pár minut. Za tohle by ji měli vyhodit! Letušku usmívá se a říká takové kraviny. Ona je v tom nevinně. A teprve potomá jsem pochopil, že ta profesionálka má vlastně pravdu. Není možné to říct jinak, když neví a neví, protože to nezvládne zjistit.
A už se ozval kapitán za deset minut přistaneme.
Přistáli jsme. Ne jak letadlo s polským prezidentem. Pak se holky někam ztratili a našli jsme se až u Taxiků, tak jsme se vítali, že jsme se dlouho neviděli. "Vezmeme si Taxi?" Co to kecám, vždyť auto tady nemáme! Tak taxi určitě! Řidiči říkám řecky "Centrum." a už jedeme na oběd a zmrzlinu. Tu si vynutila Dana. Cožpak já vím, jak se řecky řekne 4x. Město se mi líbí, ale už abychom byli doma. Chutnalo jim. Dali jsme si Gyros, ten jediný známe. "Táto pošleme si pohled!" Abychom nebyli doma dřív než on? Nebo proč? Jenomže maminka povídala "Prima nápad. Kde si na tom byla?"
"Viktor to dělá taky tak." Aha a bylo po originalitě.
Domů jsme přiletěli večer. První, co bylo, tak jsem zkontoloval auto, jestli má všechna kola, jestli není poškrábané atd.
Uvařili jsme si čaj. Takový zvyk, když se vrátíme a prohlíželi jsme si fotky. A zvonil pošťák. "Dobrý den paní Nová" Máma šla otevřít "Máte tady balíček za 1450,- a ňák přesně abyste měla děkuju!"
Máma tedy vzala peníze, které byli nachystané na lince a šla otevřít. "Co to bude?" Ptám se holek.
"Překvapení tati." Ona potřebovala mechaniku, že by? Vrátila se celá rozjařená a už už se dala do rozbalování, když v tom zvoní zvonek po druhé. "Jdu otevřít! Co máš?"
"mechaniku k notebooku. Nevím, jak ji nainstalovat."
"USB?"
"USB."
Ta se přece neinstaluje, jenom zapojí! To zase bude věda. Za dveřmi stáli tři kluci a chtěli mluvit s Danou. "Máte smůlu Dana není doma." Ještě že nešla otevřít! A tak vám řeknu ftip.
"Jaký je rozdíl, mezi českým a americkým důchodcem? Žádný oba se dostanou za důchod do Prahy."
Připadalo mi to směšný, ale nesmáli se. Snad jim to nedošlo. "Ha ha." Máme dluh přiznávám. Biskup se to doví? Nevím snad ne. A euro bude až v září.
Co to je za směšnou cenu! Lžu, abys mohla mluvit pravdu. Všechno jsem si vymyslel. To se nedá vydržet!

Vydržet

Neříkám nic víc, než že dvacetčtyři tisíc tržba je už dost! Čech to dostane za měsíc. Já, ty a soused snad taky! A potkáme se u televize já chci být divák. Ty herečka a soused je moc chytrej! Už zase čumí. Čau na čas to dělá, když nás chce vytočit. Je nervní a my z něho. Kdyby si pořídil psa, mohl by uklízet diamanty.
Dobrý den pane Kovář! Jak jste se vyspal? Kam na kamna určitě to zabere. Dobrá reklama, tvoje komerce. Výměna koberce. Chtělo by to něco, co tu ještě nebylo! Čí jsou peníze? Kámen tu ještě nebyl a má být!
Za vratami do garáže pokousala doga Ráže. Jožo Ráž frontmen skupiny Elán má jizvu na obličeji. A u pavilonu ef stojí bouda. Vstupné 20,- kč bude vráceno těm, kdo z tama odejdou. Každý den včetně sobot a nedělí.
Když se mi bude líbit, tak otěhotní. Když tak. Musím čekat. Tři tučňáci se baví o potravě. Je to kořist. Nikdo nás nekrmí, leda ty v ZOO. A těch je málo. Pramálo nás na jihu čekají tisíce! Zpráva z tisku. Narodil se tučňák. Taková vážná věc. Nemá podmínky jako doma.
Toho nejsilnějšího napadlo, že je pochytají a odvezou! Dá se s tím něco udělat? Ptám se Ireny a Dany. Podívali se na sebe. Měli strach cokoli říct. "Nepochytají."
"A táto co tam teda jezdí dělat?"
"Točit filmy." Teda nevím snad "Irenko co přijímačky? Učíš se?"
"Ano tati. Kde se dělá cihla?"
Mám vybrat? "Sýr v Želetavě."
"Na to se neptám, ale na cihlu pro zedníky ze kterých postaví dům."
"V Novosedlích." Na co to potřebuje vědět?
"Budeme mít exkurzi do cihelny." Aha snad né. Asi to budou vědět, jak se vyrábí cihla. Tak to by mohla dělat stavebnictví po gymplu. Nebo snad střední? Nebyla to chyba přihlásit ji na gympl. Trochu mě to vrtá hlavou.
Holky odešli od stolu. Všechno snědli a že se budou dívat na telku. Zůstali jsme sami. "Myslíš, že to zvládne?" Ví o čem mluvím o škole. Byla tady, nebo přemýšlela?
"Myslím, že to zvládne. Irenka je hodná. Dost si všímá."
"No právě." Odešel jsem do obyváku. Byli noviny. Mám se zeptat jakej byl večerníček? Jich koho jiného. "Jaký byl večerníček?"
"O krtečkovi." Vzpoměl jsem si na spolužáka, kterému tak říkali. Co asi dělá? Prý ve stavebnictví, když jsem ho potkal naposledy před dvoumi roky. Potkám ho znovu? "Táto víš proč se všichni bojí Nováka z první b? Protože má tátu v naší třídě."
Až jednou neřeknu nic. "Jdu na pivo." Zabouchl jsem za sebou dveře. Začalo to. "Dobrý den sousedko. Jedeme na pivo." "Dobrý den sousede a kdo?" "Já a." Kdo? "Spolužáci ze základky." A měl jsem zkažený zbytek večera. Už jsem dlouho nikoho neviděl. Sem tam Mirka. Je to vůbec můj spolužák? Je, jenom jsem ho dlouho neviděl a změnil se. Býval vyšší. Nebo já menší? Od základky povyrostl snad o mínus deset centimetrů. Jednou jsem ho poznal v trafice a nechtěl věřit svým očím. Zdravil se s Pepou, jako by sem chodil každý den.
Jako já. Znám Pepu naposledy jsem mu posílal peníze s pozdravem "Paní Koudelková tu dvacku dlužím Pepkovi." Řekl jsem ale Pep kovy. Co to je?
Už vím, co žerou kosi celý rok. Nechte se podat! Jsou to ty žížalky, které vylezli na chodník v dešti.
Prej šla paní o dvou berlích a podpírala se jenom jednou, protože vlekla velkou kabelu. Mladík jí nabídl pomoc. "Ne děkuji, já se podpírám jenom jednou! Já mám dvě, že jsem byla u doktorky, tak aby mě nenadávala."
Já řeknu, jestli to nejde! Kam mohla běžet blondýna. Do Londýna? Asi ji ulítlo letadlo. Stane se. Du tou ulicí a najednou proti mně letí dvě samičky kosa. Jsou to kosy! Bylo MDŽ, tak jsem si vzpoměl na mámu. Na obě! Na všechny. Du si takhle v parku a potkám Míšu, jak líže míšu.
To probírejte až ze svým patologem! Dobře radím, ale neboj jedeme. Zemřela Řemlela sousedka? Neotvírá a je doma už sama. V tomto případě volejte 158. A když hoří, tak volejte 150.
Ty si já a já jsem vzduch? Zase první místo někdo vyhrál! Budeš mít všechno, když se budeš zůčastňovat. Říkám s oblibou. Já vím né hned. Spíš záleží na tvé fantazii a tvořivosti. Přijmi prosím tuto roli. Vždyť život je zážitek na který se nezapomíná! Taky na to přijdeš.
Byli jsme dva a měli si o čem povídat, protože jsme se vzájemně doplňovali a všechno si řekli. Ještě tolik toho nevíme. Chceš na to přijít? Fotografie je můj koníček. Vyfotím dvě fotky a budu se ptat na rozdíl. Pravé kola jsem dal do zelených pytlů a levé do bílích.
Klaus zvolil vlak, kvůli nebezpečnému sopečnému prachu, který zablokoval letadla. Prach létá místo letadel a my musíme jet vlakem do Bohumína a dál do polska na pohřeb auty. Ne nejsou tam koleje a nebudeme tam bydlet přes noc! Zpátky snad něco pojede. Že by pravidelná linka?
Dívám se dívám a ty spíš. Na střechu kousek chybí. Já jsem ty a ty jsi už pouze vzduch. To tam napíšu. Jí do zprávy. Asi to nepůjde! Mám málo peněz, ale přeskočím plot. Jsem chudý student. Tam čeká hra a prázdnota k dalšímu plotu. Přelezl jsem plot. Už tady někdo byl! Ale vrátil se. K neuvěření. Odvolal ho snad Marťa? Dej mi trochu toho co tu pije dobytek. A Už jich na konec ven moc nezbývá. To je poznání! Zas jsem se vrátil do reality.
"Holky kam jste dali klíče?"
"Jsou na stole!"
Dívám se na plný stůl. Léky, hračky, barevné kameny a dva květináče á tady jsou.
"Byli v zeleném květináči!"
Manželka mi je tam nedává a kdyby byli tři, mohl jsem si hrát. Hele sklenička. Právě jsem se vrátil a dívám se na stůl podruhé. Léky! Moje.
Jasná zpráva všichni zdrávy. Borek mě naštval. Zavolal a já nebyl připraven. Aspoň mu povím ftip.
Do lesa přijdou finančáci a zvířátka utíkají. Liška potká šneka. Šneku kam jdeš? Ale do lesa přišli finančáci a to víš já domek, manželka domek, děcka domek, tak musíme jinam. Lišku potká čáp. Kam jdeš? Ale do lesa přišli finančáci a to víš já kožich, manžel kožich, děti kožich, tak musíme jinam. Čápa potká krtek. Čápe kam letíš? Ale do lesa přišli finančáci a to víš já si žiju na vysoké noze, manželka si žije na vysoké noze, děti si žijí na vysoké noze, tak musíme pryč. Krtek se hrabe taky pryč, až se dohrabe do ZOO k orangutanům. Krtku co hrabeš? Ale do lesa přišli finančáci a to víš já hrabu, manželka hrabe, děti hrabou, tak musíme pryč. Tak ať přijdou sem! Já holou prdel manželka holou prdel, děti holou prdel.
Život je stále stejnej. Peníze mu vládnou. Blbě! Jak ňákej kdo?

Vysokoškolák

Zkouškové období. Jedna a jedna jsou dvě. Den je dlouhý, noc je krátká. Noc je jedna. Posunuje se až do smrti spíme. Tys na to nepřišla? Je nemožné, aby to bylo jinak. Jinak najdu svůj den pokaždé! Někdy je to znát, to nemohu volat ani brát telefony, stejně nikdo nevolá a to je dobře. Zbývá mi víc času na diplomku o regionálním rozvoji sídliště. Jestli si budete přát! Téma chaos a pár lidí v něm. To je na každé vsi a ani si neuvědomují, co se děje jinde, ale poznají to podle povídání o čem jde řeč nejčastěji a ještě se cítím uraženej! Kousek mě chybí jsou to peníze a kousek přebývá je to hra, která tady nebyla. Umřu! Vím! Dokážu to? Snad!
To snad né? Tys to nedokázal! Ještě jsem neumřel, ale může se to stát! Už teď se cítím trošku blbě a to se mám vrátit za milou! Je mi z toho na blití.
Narodila se na hromnice a vlastně ji ani neznám. Jak ji to mám vysvětlit? Hrou! Dáme to na místo? Kam? Každá věc má své místo dřív, než se vyhodí a koupí se nová. U cihelny mají místo cihly na stavbu. To bude domků!
Aby aspoň jeden byl náš. Městečko Rajhrad se rozrůstá na poli, kde byla pšenice odvezli ornou půdu a kolem postavily zeď a za zdí vznikla vila. Kolik jich bude?
Fotbal to je hra. Mám něco odvézt? Poradil jsem se, že ne. Zítra je taky den.
Haló haló. Co se stalo? Děda má na nártu exem a přemýšlí, čím ho namazat. Oni jsou šikovní! Máte těsto? Přivezu. Žiju snad z peněz? V bance jsou peníze! Musím být zloděj, protože tam nemají pro mě místo!
V 91 jsem vymrskal kačku tak, že už si nesedla. Tenkrát jsem zrovna maturoval a chodil s Ivou, tak co se dá dělat? Po prvé do školy po dvaceti letech. Těším se zase do lavice a nejvíc mě zajímá regionální rozvoj a mezinárodní vztahy. Euro zóna je nákupním místem. Tropy a subtropy dodavatelé. Nikde se nežije jako v bavlnce, pokud ti to nevyhovuje. Rodný kraj opouští a dál nic neví? Neví nic o světě. Jedná na slepo. Začne se stěhovat domů. Není spokojen, jenomže má děti!

Stěhování

Rodino stěhujeme se za prací. Baví mě vyrábět polotovary a tady na to není nikdo zvědavý! Nenadávala. Kam to bude? Do Afriky.
Jste připoutáni? Tak jedem! Po druhé se tě ptám, snad ne do Afriky?
Ne! Odvezeme květináče, vyzvedneme batoh, skočíš si pro zmrzlinu a vodu na pití. Uděláme si výlet. Budeme hledat rozkvetlou třešeň a tam vás všechny postupně políbím! Je přece svátek práce! Včera jsem vás neupálil. Dostanete milost.
"Tati a ty chceš vážně všechno prodat a odstěhovat se?" Ptala se ta starší.
"Nemáš na to znovu stavět!"
To ale neměla říkat. "Irenko to tady pronajmu a pojedeme do Afriky a až budeš větší, můžeš se vrátit!" Samozdřejmě jsem lhal, ale chtěla to. Afrika mě táhne teprve rok po té, co jsem slyšel, že prezident Jihoafrické republiky má už tři manželky. Probírali jsme to se ženou. "Jedna ti nestačí?" Chtěl jsem ji jenom vyděsit. Moc se to nepovedlo a od té doby se téměř každý den stěhuju, jak mi to vyšlo? Špatný ftip! Máme čekat. Stopaře nebereme až na vyjímky, kdy řekneš ano toho jo. Mlčím a zatím se holky baví o prospěchu a chování. Zrovna rozebírají tu mladší. Jdeme ze zmrzlinou a za náma spěchá nějaký mladík. "Dani běž na kraj!" Poskakovala tam její sestra a já šel s manželkou za nima.
"A kam? A proč?"
"Neptej se a uhni!"
"Děkuji." řekl mladík a koukal na Irenu. Má nápadníka. Má minisukni to se líbí všem i mě. Už jsem si všiml, že je krásná a že bude mít s kluky problémy. Ona ale nechce si to přiznat. Tak to bude problém! Co řekne? Neřekla nic, ale stále probírali prospěch.
"Ty máš poznámku? Ví o tom máma?"
"Nevím! Jakou?"
"Špatně maže tabuli." Asi se učiteli líbila. "Mámo já za to nemůžu. To David nesmazal. Měl službu a já byla vyvolaná Nečasem na válku a měla smazat tabuli, jenomže mu se to nelíbilo, tak mi dal pětku a napsal tu poznámku."
"Nic si z toho nedělej. Poznámku ti podepíše tatínek a rád a pětku si spravíš. Necháš se vyvolat."
"Nenechám Nečas je hroznej učitel."
"A co ti vychází na vysvědčení?"
"Jedna trojka z Dějáku."
"A s tím chceš jít na gympl?"
"Já si to spravím, ještě píšeme test."
"Tak dobrá a ty?"
"Mě se ten kluk docela líbil!" To ale už byl daleko, tak jsme se smáli!
Holky jsou na místech. Co teď? Tak třeba "Budeme pěstovat rajčata."
"Papriky taky táto?" Ptá se Irena, která se učí na přijímačky.
"Na papriky bychom potřebovali fóliáč a stejně neuspějeme, protože paprikám se daří na Slovensku!" Co dál? "Dala jsi do kávy mléko?"
"Ty to myslíš vážně?" To neměla říkat, ale nic jinýho. Mlčím a přemýšlím, jestli není na rajčata příliš pozdě. Du se podívat do ledničky, jestli máme smetanu. "Není?" "Co?" "Smetana!" "Musíš jít koupit." Tak jsem šel. Cestou zpět potkávám chlápka s krabicí a nemohu ho předejít. Na co to má? Už si mě všiml. "Je promiňte." "Nic se nestalo." "To mám na rajčata. Jsem zahrádkář a už jsou veliké třicet cm." "Pěstujete taky papriky." "Papriky nedělám. Tomu se tady nedaří jinde než ve fóliáči a těch nadělali Slováci moc. Tam a v Maďarsku jim rostou." "Tady to spousta zahrádkářů vzdala. Místo plné plevele." "Ne!" Tak tady se jim nedaří a na rajčata je pozdě! On už má veliké a nejspíš bude prodávat. A potom odešel, když jsem o tom tak přemýšlel. No nic. Doma mi jistě už vystydla káva, smetanu mám a rajčata počkají!
Rána v ložnici jsou nudná. Na pracovišti se mě šéf zeptal "Jak jste se vyspala?" Odpověděla jsem mu dobře. Cestou do práce jsem potkala bezdomovce. Mám na ně spoustu otázek, ale nepozdravil. Pěstujeme s manželem blahobyt pro Danu a Irenu. Stojí to spoustu peněz. Téměř všechny.
A to není všechno! Minda se ztratila i z koťaty. Nejspíš si našli skrýš. S těmi kameny se chcu vrátit do doby kamené za pralidmi. Dete dál? Du, ale nezdržujte se mám klíč! Zamávala na pozdrav a já pádil. S ní asi není něco v pořádku. Myslím si. Dělá svoji práci. Rozváží obědy s kola. Z Naděje je to k nám do kopce. Máme tam otočené okno, ale nikdy jsem ji neviděl. Nevydržela odvaha a já jsem pádil. O to se asi nemám starat.
Jim musí být hodně zle. Jestli vůbec existují! Po nás potopa. Stárneme. Za 23 hodin dostanu devět tisíc! Stop TV! Stejně se nedívám! Geniální věci jsou jednoduché. Což se o počítači říct nedá.
Slavili jsme narozky. Dort a patnáct svíček a Irenka měla moc velkou radost. Narodila se na Hromnice, jenže až teď byl teprve čas to oslavit. Vzal jsem holky a dort na zahradu a pěkně je vyfotil. Cestou zpět, už bez dortu mě napadlo, že jsme vlastně všichni bezdomovci a každý máme skrýš, kam chodíme přespat. Je to tak lepší a někdo je venku pořád. S nima upřimnou soustrast. Koho chleba jíš, tomu píseň zpívej. Vánoce a velikonoce budou každý rok. Jenže nám se narodila děvčata. Co se dá dělat. Je to tak zařízený! Aspoň kdyby nebyla válka. Jenže ve dvou se nic jiného hrát nedá a když není vítězů, není poražených! Vlastně vítězí smrt. Co se dá dělat. Nikdo tady nejsme na věky. Pan Čáp má telefon 723730676 volat před pátou hodinou.
Holky máma koupila nový mop. Která si ho chcete vyzkoušet? Já! Já! Tak to se budete střídat. Pohádali se, která bude první. Dana vytře kuchyň a Irenko ty chodbu. Ještě jsme seděli u stolu, takže Irena se zvedla a šla vytírat. Vzal jsem foťák do ruky a že ji budu fotit. "Ne tati, vyfoť radši mámu." "Mámo holky tě chcou na památku! Mám tě vyfotit." "To bych musela něco dělat." Proč si to myslí, přece jedna fotka se může jenom nachystat. Irena zrovna nesla kýbl s vodou. "Můžeš se přidat k Irence." Ta to bude mít co nevidět hotové a potom bude pokračovat Dana v kuchyni. "Uklízecí četo! Směr chodba pozor!" Nafotil jsem celou řadu snímků. Jednou z toho bude film. Třeba se to bude jmenovat jak Pohanci uklízeli. Bude to pohádka? Ne to se stalo. Spíš horror, protože pláč šel sám se smíchem spát. Čas utíká a my znovu malujem. To teprve budou holky zápasit s mopem a hadrou. Vymaloval jsem nejřív kuchyň. Ta mi trvala dva dny. Nechtělo to schnout. Chodba zatím byla stará. To bylo různého harampádí. "Tatí, kam to mám zanést?" Měla mixér a já chtěl odpoledne udělat koktejl, tak aby se neztratil. Stejně ho nemůžeme najít. "Do komory nevleze?" Měli jsme nejspíš počítat s velkou komorou. "Ne." "Ale nepovídej, vždyť ses ani nepodívala!" To Dana dělá, ale mě tam vleze! "Ukaž podívám se." "Tak vidíš vlezl." "Ale jak?" Začal jsem líčit až po obědě. Jedli jsme v Obýváku. "Tak a teď si dám koktejl. Mixér je ve špajzu." "Není! Já jsem ho odnesla do sklepa." Proboha proč? Že jsem o koktejlu mluvil? Maminka poslala Irenu pro mixér. A nadávala "Táto takhle tu kuchyň budeš dělat ještě týden! Nechceš koktejl vynechat?" Proč teda poslala dceru do sklepa? "Dobře." A vylezl jsem na štafle. "Tady je!" Přišla Irena. "Tady taky!" Křičím, ale na koho? A Proč? "Klidně ten mixér zase odnes." "Proč? Už nemáš chuť?" Aha ony ho udělají. "Dani mléko je v ledničce a jahody v komoře." Musel jsem slézt ze žebřiku. Zrovna to vyšlo a já zavazel před špajzem. Sedl jsem si. Ne tohle nezvládnu! Sotva jsem začal. "Pokecal si celé dveře od barvy a na zdi nic nemáš!" Schylovalo se k bouřaždý může zapnout (vypnout) světlo

Ja keš

11. dubna 2017 v 12:18 | Mini
Kdo zvládne víc tři, nebo čtyři? Svět procent. Výroba knihy se mi nezdařila. Snad mě napadne něco jinýho! Protože bez nápadu se nemohu vrátit. Jak na to? Kdo má co?
Všichni nemají všechno. To jen přibývá majetek, který není ničí. To poroste! Veliký nic? Ne ti to asi neví, že to tak má být. Nemám kde bydlet. Našel jsem ve Znojmě byt, ale nemohu si ho dovolit investovat a jak to dělá Renča? Ta má ještě míň. Že žije u maminky? Zatím může.
Proč je to nic? Potřebuju toho víc?
Ne.
Nula vod nuly pojde. Ty už bys těch pitomostí mohl opravdu nechat. Ha ha ha. Je to trošku jinak, jak si myslím. Mám auto, mobil a píšu.
To je hlavní. Nemám hlad ještě jsem nic nedokázal.
A jak si to mám promyslet sám? Tak to asi nefunguje! Jsou tu a chcou všechno hned. To by se jeden posral. Pošli dopis, jestli tata pije. Jen tak. Jen tak se dal do řeči s kýmkoliv. Co je to? Narozeniny mám až za rok a co, když se narodíš 29.2? Renatě by se to málem podařilo. Je 2.2. Na Hromnice. Taky dobré, ale mě to vadí!
S tím už nic nenadělám.
Byla neděle a já zálohoval. 17.7 se nic neděje, aspoň o tom nevím. Svátek má Martin. Teda Martina! Teď jsem se díval. Vstanu a půjdu na festival. Zahrada devadesát čtyři. Podívejte se na fotky. Bůh odpouští, já taky. Nejde to jinak? Kdo ví, tak nejde. Jak to chcou udělat? Ne tomu nerozumím. Ano no. Zůčastním se taky, jako elektrikář. Na to jsem snad nezapoměl.
Nakonec z Adama žebrák! Veronika má to svý jistý. Adam věčný student si koupil auto a teď bude dělat autoškolu. Složí závěrečné zkoušky, půjde si pro řidičák a bude vozit Veroniku do práce, aby nemuseli jezdit busem. Vyšlo to na stejno a auto má menší spotřebu.
My máme hlad. Já bych se nedivil je moře slev. Ve čtvrtek přijede Renata oblečena do kůže. Má dvě devítky. Z jedné propadla, tak dělala další! Se zaměřením na podnikání nemám problém. Hůř na tom to jsou finance. Ještě jsem to nepodepsal. Kde je brát? Nejsou všude. Levnější je snad jenom smrt, ale je zbytečné umřít! Snad jsem teda zajištěn.
Spomal už nemůžu! Běží druhá. Ty myslíš na Marka slyším tě v noci chodit po bytě!
Řekli jsme si, že si dáme pohov. Chci být sama. Poběž. Říká první. Na chvíli se zastavili. A už zase nejsou v klidu. To je raznice, ňáký písmeno. To je. Číslovka. Dva na letišti. Přijel luxusní limunízou asi Marka. Ten čekal už v letadle. "Letíme k nim!" Auto stojí 2 500 OOO. DM. Na záchod nemohu. To by musel přestat zabíjet a uvolnit místnost. Svítí se tam. Je obsazeno. Mám nápad! Kameny by to vyřešili, ale nikdo mi nevěří. Nemohů být první! Ty si. A poznal jsem je na www.seznam.cz
Zrcadlo pověz, kdo je na světě nejkrásnější?
Renata!
Proč?
Ta se ti aspoň do ničeho neplete! No tak jsem nedbal no a mám krásnou sestřičku.
Tak paní, kam to bude? Do obchodu?
Ano. Děkuju.
Poděkovala dvacetikorunou, za kterou jsem koupil baterky do foťáku. Teď nebudu nikomu pomáhat, ale budu je fotit. Ať se to zaplní!
Co? Ptá se mě Renata.
Obrovský prostor. Zatím je prázdný. To se nedá popsat. Že bych měl nedoplatek? Proč mi nejede internet. Volám a jo! Zvedlo se procento z 19% na 20% DPH. Dělá to dvě koruny o kterých jsem dva měsíce nevěděl, a proto mě vypli. Už víte, kolik to stojí? Existuje na to vzorec.
Do školy jsem moc nechodil. Bavila mě matika, jako nikoho.
Kdo zvládne větší rychlost? Tam je to jasné, že čtverka, ale kdo toho zvládne víc? To nevím.
Uzavírám dohody pod nátlakem. Neodpovídají skutečnosti.
H2O + NaCl = moře molekul a iontů. Iontové jsou proti dohodě vyhlašují soutěž, kdo mi každý týden vypere nohavice. Trenynky si peru s ponožkou sám! V pračce bez vody. Chemicky. Už se blíží! Mám nápad. Dál není nic. To je zastavilo. Dobrá nikdo nepřijde, aspoň si myslím, aspoň zatím. Myslím vůbec? Busola do Evropy busem s Olou Kopeckou. Poslouchá vůbec? A co? No přece radio. Musím točit mámu, jak mi dala kus cigára.

HRA

Co říkáš na novou hru?
Na jakou?
Vyznáš se v nových technologiích?
Jsem technický antitalent!
Jak se jmenuješ?
Renata.
S čím potřebuješ pomoc?
S ničím zničím!
Aha ahoj.
Bylo jich víc, já kouřil snad už sedmou. Byla príma. Bruneta s červenýma vlasama a velkýma brýlema, které zakrývaly snad půl obličeje. Měla před tím důležitý hovor a teď tam bezradně postávala, tak jsem to zkusil a vyšlo to! Víckrát jí neuvidím? To snad ne, ale do těchto končin zavítala poprvé. Zřejmě cizinka, ale mluvila s ním česky, nebo to byla baba? Na tom nesejde! Určitě se doví o mě. Jsem tata, nebo podnikatel? Ani to ani to. Prej nejsem nic! Kalkulačka Karkulky se zasekla na velkém čísle. Musel jsem první řád smazat. Ten největší! Byla to pětka! Snad se s tím dá něco udělat, protože neznám zatím to zprávné řešení. Asi budu zvládat dva úkoly. Volbu zvládnu 15.5. Kdo se tenkrát narodil? Máš narozeniny, tak se ozvi, nebo přijdi až tam. Máš čas? Zeptám se tě, kolik je hodin. Přeně, jinak mě nepřesvědčíš nepodepsal a nepředstavila se.S tím už nic nenadělám. Běží to samo. Budu spát.
Págo chová moly!
Náhodou jsme si povídali má čtyřletou Emu a roční Josefínku. Byla pouze s kočárkem. "Tato se jmenuje jak?" "Tata?" "Ne tato!!!"
Prostři pro tři! A pro koho? Prostě pro tři. S ním! S kým? Nemluv a najez se! Ale já pracuju. A mám toho dost. Ty nepřestaneš? Ne mamo!!!
Mama ještě žije, tata je deset let mrtvý. Zůstal jsem sám a dělám dědovi ostudy. Snad jsou všechny. Vím ňák bylo ňák bude. Ňák je není!
Až na mě příjde depka, tak to snad bude hotové. Chce to nové zákony! Pravidlo §20 a §21(neplatí §20 platí §21). Tak to má bít celé i s pazourky. Zabil jsem snad dlouhou chvíli? Ne je to ve mně! Pazourek má řešení i pro tenhle problém. Je to okamžik a budu tata. Vyberu si! Zůstanu kvůli tobě sám. Zatím budeme slopat stromky! Tata měl spoustu kulatiny z lesa, ale odvezl si je strýc. "Co s nimi uděláš? Oloupej je!!" Čte to. Četo na můj povel pohov.
Zase se vysypal náklad. Ňáký krabice od Viet-namců. Nevím co je uvnitř. Běžte se na to podívat! Jsem věrný Re na to. Možná mám v budce guláš, ale to snad má každý dělník a pták havran mě netočí, protože odletěli nejspíš do Ruska. Několik jich bylo až v Berlíně.

Zima ve městě

Existuje kino v předpovědi se vyzná bába a já tě zvu! Na moje tučná Řecká svatba. Včera měl synovec svátek Jsou mu dva a umí Německy aj Řecky. Gutentag. Ja ne. Možná to trošku sekám, ale Janě se to líbilo na plavečáku, kam jsem chodil. Evě na kole taky, kam jsem jezdil. Nechodím nejezdím, pořád jím a tloustnu, aspoň se to říká. Těžko říct. Musíš posoudit. V Bonnu se vyznám né? V Háágu taky. To jsou německé města a Mário se učí česky. Jednou bude jeho řeč, nebo snad Pepíčka? A co Terezka! Ostatní půjdou do světa. A co Terezka? Pořád pořad volejte řediteli. I´m bussy.
A co firma? Firma ti na to nedá? Firma chce vědět, co uděláš s penězi. Postavím si domek v Nebovidách třeba. Zedníky mám. Damborský, Moravčík a když to nestihnů bude jinde. Ten domek.Tak to máš dobře vymyšlený, jenom mít peníze že?? CHI CHI!!
"A co to jsou peníze? A kam se mají dostat?" Teď už mu do smíchu nebylo.
"Nevím. Máš nějaký nápad?"
"Jo založím firmu a pak se uvidí."
"Je to horší, než smrt." a víte co mi řekla?
"Proč mluvíš o smrti?"
Prej nevidím práci! No tak se asi dělá všechno sámo. Kromě dětí, ty se musí nosit. Už jsem dávno mrtvý. Odešel jsem s otcem. Jsem prvorozený! Ma de in china. Chyba je a bude se pořád posunovat. To znám! To jsme brali v zeměpisu a neví, jak je to ve skutečnosti a nevím nic víc!
Země je kulatá! Prochází čtyřmi ročními obdobímí. Pořád budou vánoce a velikonoce a ještě něco? Snad. Zbyla mě jedna trasa, kterou chodím bez cíle tam a zpátky. Ještě do obchodu a dom. Potkávám lidi. Jsou bez nápadů. Chudinská čtvrt 62500. Na to se vás zeptá každý, tak si vymýšlejte. Nejde to! To číslo může být jediné!
Musím se naučit čekat. To jediné mi nejde. Jinak nevyjdu! Mám rád ty chvíle, kdy se probouzím k lepšímu výkonu, kdy budoucnost ještě spí a při tom stačí tak málo! Říct jim to. Jakkolik.
Každý chlap má X. Mě asi X chybí. Jenom si myslím, že ne, potřeboval bych to zkombinovat s někým, kdo taky nemá a začít od nuly.
U školy buchl dělobuch. Nebyl nikdo zraněn. Šlupka ohluchla staříky. Jinak s nimi nic není, ale stařík už byl hluchý. Zabývá se s tím policie? Seš! Proč by se tím zabývala policie, to děti.

Asi někdo, kdo mě znal a není tady. Není to třeba soused? Tímto zničíš všechno živý na zemi. Radši uvažuj!

Vybírám z archivu

11. dubna 2017 v 12:12 | Mini
Teď má slovo

Bez názvu 1 nejede

11. dubna 2017 v 12:11 | Mini
Dobrý den Veroniko, doneste mi kávičku.
Jako obvykle jsem měl spostu práce. Přestal fungovat internet a to je pro mě jako být bez ruky. Čím to je že vždycky v pondělí ráno nejede? To přece nebude moje chyba. Dokonce jsem si myslel že to někdo dělá schválně. Znovu volám providerovi. "To je už počtvrtý. Kde může být chyba?" Veronika mi zatím přinesla kávu. V úterý většinou zavolá Pazourek, že mu nejede auto a že nemůže přijet. To ta zima. Jenomže dneska jsou dva stupně. Takhle jsem si to teda vážně nepředstavoval. Každý den řešit ňákej problém, který bych nemněl zapomenout. Teď ještě ten pátek. Mikulášská nadílka. Došlo mi několik nabídek, takže je z čeho vybírat.

Sám, nebo s ní?

To řeším každý den. Většinou si ji zavolám, ale tentokrát ne. Mám dělat Mikuláše? Děti mají rády překvapení. Už o tom mluvím dva měsíce. Teda je to dva měsíce, co jsem se zmínil, že bych to zvládnul. Tenhle týden jsem o tom začal silně uvažovat a říkám, že budu dělat Mikuláše. Tak jsem zvědavý jak to dopadne.
"Máte tady toho pána na internet."
"Ať jde dál." Obyčejné věty. Jinak to nejde. To si uvědomuji. Je deset hodin. Vypínám rádio.
"Skočte na poštu."
Skočte. Zprávně je běžte. Uvědomuji si to a příště už konečně snad to bude dobře.
Vybral jsem jí z tisíce. Tak trochu jsem ji znal. Vím co umí. To mnohem hůř je na tom Pazourek. Ten kluk dělá svou práci dobře, ale jaksi se nehodí. Z něho nikdy obchodní zástupce nebude. To spíš skladník.
Samozřejmě. Mám taky své povinnosti. Musím někde vzít peníze, jinak to můžeme na rok zavřít! A co děláme? Velkoobchod hračkami a jedna hračka je vlastní nápad. Reklama má své výhody. Pomůže.
Vyzkoušel už všechny tři způsoby. Vzorkovna, prodej z auta i nabídka zásilkového prodeje. Samozřejmně že existují i další způsoby, jenomže o těch neuvažuji. Říkají mi. "Udělej si e-shop." Ale já jsem stále proti.
Veronika se zatím vrátila z Pošty. Není daleko, takže to zvládla dřív než jsme zkončili. Neříká nic. Položila mi poštu na stůl a vrátila se do sekretáře. Tak tomu říkám. Samozřejmě že o tom nikdo neví. Pouze žena se mě ptá co to je? Ještě tady nebyla. Kancelář je tak malinká, že už nezbylo místo pro uklízečku. Je skladem. Skladník by se hodil víc. Já mám tu menší místnost a sekretář je sklad i vzorkovna. Tam má Veronika nejvíc práce. Má tam svůj stůl a počítač. Ještě máme kuchyňku. Máme taky dvě firemní auta. Jedno větší, to řídí Petr a jedno menší. "Budeme dělat reklamu?"
Ne, ale máme polepit auta já vím. Chci aby to bylo něco novýho! Napadají mě písmenka.
"Už to pojede." A opravdu. Měl pravdu. Vyzkoušel jsem počítač. Ještě ten Veroniky. "Jede Vám internet?" "Ano." A odešla. Tak takhle ňák to funguje u nás. Teď po mě chce 700,- kč. Veronika určitě ví, proč to nejede. Vytahuji z trezoru peníze, dostávám potvrzení a moje role tím končí. Předávám doklad Veronice. Opravář odjíždí a už je tady Petr.
"Zase nejel internet? Co třeba zmněnit firmu a přejít k Netboxu." Nechci. Petra napadlo přejít k Netboxu. Nic si z toho ale nedělá. On má spoustu nápadů. Vždycky je řekne. Některé jsou docela zajímavé. Nebylo to tak vymyšleno.
Nejvíc práce mi dalo udělat vlastní hru a teď mi do toho kecá už úplně každej. "Takže. Uděláme inventůru." Obvykle s hrůzou čekám na výsledek. Tohle je z celýho podnikání to nejlepší a jestli někdy budeme muset přidávat to už nebude ono. Odvislí od zjisku. Situace je vyrovnaná. Začni.
Jdeme na oběd. Zatím dělám pokračování.
Připravil jsem si dvě možnosti.:
  1. Veroniko vemete si mě?
  2. Veroniko budete moje asistentka?
Objednali jsme si a ona začala, takže dvojka bude zprávně.
"Šéfe potřebuju přidat." Leda práce.
"Můžete mi dělat asistentku." Měl jsem ji rád, ale peníze nejsou.
"Co mám dělat?"
"To samý co teď."
Pochopila? Druhý den nepřišla do práce. Čekám. Čekám dlouho, než mi zavolala. "Mám nemocného synka. Musela jsem s ním jít k doktorce, ale už jsem na cestě."
"Zůstaňte doma." To kvůli synovi.
"Není třeba. Poslal ho do školky."
"Takže?"
"Za půl hodiny jsem u vás."
Třetí den se mi svěřila. Žádného syna nemá! Stará se o starou babičku, která ji nevzbudila do práce. Chtěl jsem ji překvapit, a proto jsem poslal na její konto dvě výplaty.
Ona přišla a ptala se, jestli má ještě chodit.
"Potřebuju vás!" Všechno ostatní je ve hvězdách. Asi si spočítala peníze a nevěřila mi proč jsem poslal tolik.
Čtvrtý den konečně přišlo vyúčtování. Ne. Nejde to. Opravdu nemám na víc! Topím se v dluhu a nikde ani náznak, že to bude opravdu jinak.
Můžete si vymyslet.
Pátý den pátek. Poznal jsem v posilovně pana Musila. Už od začátku se mi zdál divný. Bylo mu tak dobře šedesát a že má ňáký peníze a že chce investovat. Ještě tady nebyl, takže poprvý!
"Dobře věřím vám."
"Nemusíte mi věřit."
Cvičili jsme dál. To co jsem dal já, dal taky. V šatně mi podal Vizitku. Nevěřil jsem vlastním očím! Musil! Moc se nezmněnil. Znal mě jako malýho kluka.
"Ještě hrajete na harmoniku?"
"Ano." Odpověděl.
"Můžeme si někdy poslechnout?"
"Nechceš hrát taky? Hrávals na kytaru."
"Tak to zkusíme. Určitě zavolám."
Nebylo v programu. Už jsem se chystal zkončit s s.r.o., ale že můžu založit a.s.? To se mi ani nezdálo!
Chtěl jsem hrát dál. To se mi bude hodit. On ví jak se to dělá, já vím co to bude.
"Takže zase v pátek."
Souhlasil. Týden je však dlouhý. Ještě se nebudu chlubit.
"Musíme zkončit. Tohle byli poslední peníze."
"Ale co budu dělat? Poprvé za tisíc a potom každý měsíc 11000,-" Řekla

Jako bych byl připravený

Veronika to teda nebude. Pazourek taky ne. Hodila se inventůra, takže jsme měli zavřeno. Zákazníci si zvykli objednávat, aspoň doufám. Čekám každou chvíli. Mobil ale ne a ne zazvonit. Někde asi bude chyba. Samá nabídka. Na ty už ani nereaguji.
"Bude to těžký!"
"Čím děláte?"
"Hlavou."
Ve středu jsem přišel sundat ceduli. Už tam nebylo nic. Stěhuju se. Nevšiml jsem si, že tam ležel dekret. Volala mi Veronika. "Všechno v pořádku?"
Nevěděl jsem že dekret přinesl Musil. "Peťo vrať se!" Mě to ale bylo už jedno. Zase jsem šel do posilovny.
"Vidím, že vám podnikání vynáší!" Jenže vaše zvyky jsou silnější!
Ve čtvrtek mi to nedalo a zavolal jsem.
"Veroniko přijďte do práce."
"Sejdeme se na obědě?"
"Ano."
Kancelář byla prázdná. Ani známka, že jsme tady byli. Musíme se přestěhovat. Co kdyby Mezírka?
Znám ten komplex. Je tam volný celý suterén 250 metrů. Stěhování zvládneme. Stačí říct, že to udělala firma.
Šel jsem omrknout situaci. Veronika už čekala v hotelu naproti. Právě se bavila na recepci a zařizovala pokoje.

Přijel i Pazourek. Ten dělal synka zbohatlíka.

Já jsem ještě normální!

11. dubna 2017 v 10:52 | Mini

TATA MAMA BABA JANA

U taty u mamy u baby lítám od čerta k ďáblu mezi tím vším potkám Janu. Jana má dovolenou, jezdí z města a dělá v knihovně. Proč tak daleko? Taková dálka! Říkám jí. Sežeň si privát.
"To bych se musela nastěhovat k tobě."
Vlastně jsem zapoměl, kde jsem. To není špatný nápad. Můžu si za to sám. Neměl jsem se o tom zmiňovat.
Nebo to tak nebylo?
Jak je to dávno, co mi říkala, že se bude sem stěhovat. To sem zase něco blbýho řek? Mohla by uklízet. Asi bych už vůbec nic nenašel.
Někdo ulízí a někdo ne. Pozná se to snadno. Komu věčně nejede internet měl by se zamyslet. Důvod může být úplně jednoduchý a snadno opravitelný. Jde pouze o to co to má dělat. Nečekejte žádné zázraky, ale vyčistit systém by to potřebovalo. Má význam. Samo to nejede. Vypnout a zapnout počítač tak se to dělalo. Docela dobrý. Naskočí hned. Už první obrázek musí dělat systém, potom to chvíli trvá, ale nakonec se rozsvítí a jste tam kde jste byli. Tak takový to je. Tato jak dávno? Počítače už umí mluvit. Dříve to byl pouze psací stroj. Vlastně pořád je. K čemu tolik řečí? Fotografie se už taky bez počítače neobejde. Kde je stará dobrá chemie? A digitalizace jde dál. Jano. Je to tak lepší? Na co si ještě musíme zvykat? Pravidla jsou jasná. Tohle tam není! Není a ani nebude, protože mi nejde internet.
Dneska jsem byl na internetu. To vám byla nuda chcíp tam pes.
Až jim ty hlavy zbělají rozletí se po kraji. To si ještě nehrál pokra
A ani hrát nebudu! Zdá se mi to jako zbytečná ztráta času a nakonec je jenom jeden vítěz. To tady vyhrává každý. To je ten rozdíl. Vyhrává každý kdo má našetřeno. 10 000,- To je docela dost. Konkurence je na tom podobně. To takový Vieweg, ten má panečku peněz!
To jsem vám potkal holku děsně příjemnou. Jsem do ní celej vedle zejtra bude mou.
Pochytejte je všechny! Byl rozkaz. Všechno ostatní je matyka.
Je to dcera přítele jesetera. Znám to dost dobře. Dělal jsem to taky tak, takže lov může být úspěšný. Lov může začít.
Strejdo? Loví lovci zvířata? Asi se ptá na knížku. Tam ještě nemám jasno.
Hodil jsem tam bombu

Horor eror

11. dubna 2017 v 9:16 | Mini
Každej den se posouvám blíž, jenomže co když tam nic není? Tak tam něco dám!

Milí čtenáři,

10. dubna 2017 v 7:01 | Mini
Dostává se vám do ruky kniha, kde Mini píše. A jaký že to tenkrát bylo? Jezdili jsme všude autobusem.

Vymyslel jsem spoustu nápadů

9. dubna 2017 v 6:07 | Mini
Nechci totiž zůstat pozadu. Tak to rozpůlte!

Učitelka Qvíčalová

8. dubna 2017 v 13:14 | Mini
Měla mě na matiku. Teď už v důchodě. Vzpoměl jsem si, když jsem počítal jedna a jedna a kdo mi dá víc? Dnešní děti to už neví. Hádají výsledek a zapomínají zkutečně počítat.

Co to je internet?

8. dubna 2017 v 7:00 | Mini
Především informace, které nám usnadní život. Musíte však znát adresu a tady si nejsem jistej, jestli znáte. třeba adresa portálu. Každý zná něco jinýho. Tak například ten nejznámější Seznam najdu tam co neznám. Nebojte se hledat. To je internet a když najdete, tak se radujte!
Úspěch má kdo hledá.