U Času jsme se měli rádi

21. února 2017 v 17:00 | Mini
Byla to oáza klidu v neklidné době. To už nikdo nevrátí. Byl problém? Ne. Když jsem tam byl tak ne. Je sice pravda, že jsem odešel, ale já jsem chtěl vyzkoušet něco jinýho. Já a Peťa, to byla moje maličká jsme si to pěkně užívali, než kluci začali zlobit. Jednoho dne přišla do práce a že už mě nemá ráda. To jsem už nedělal vedoucího, ale skladníka. To byl ten důvod? Proč jsme se vlastně rozešli? Nebylo to jinak? Že by s tím počítala? Neměl jsem zrovna žádnou práci a ona taky ne, proto jsem jí vzal. Nejdříve na brigádu a potom na stálo a na večírku, který pořádali jsme se sblížili. To dá rozum. Nemohlo to vydržet. Ona měla ráda mě a já jí, jenomže když jsem jí žádal o ruku tak se to zamotalo. Má tchyně byla jako dyně. "S tím já nemůžu souhlasit!" Řekla doslova. Moje Peťa nebude žít s ňákým skladníkem! Na to školu nedělala! A bylo vymalováno! Já jsem respektoval její rozhodnutí a odešel. Ale jinak jsem rád že jsme se poznali. Hodně mi to dalo. Nemůžu zapomenout na tu oslavu. Já, obyčejný skladník a paní, která měla za sebou školu a před sebou život. Co asi dělá dneska?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama