Únor 2017

Já na plovárně

5. února 2017 v 10:06 | Mini
Sešli jsme se jako obvykle na koupališti. Něco mě jí pořád připomíná, ale Martina je jiná! Bylo mě smutno. Sám přece nezůstanu a tak jsem si dal inzerát. A napsala mě Martina. "Sejdeme se zítra na plovárně!" Tak tomu teda věřím. Ráno vyrážím na plovárnu a čekám na tu knihu, protože taky napsala, že bude mít knížku. Je to divný. Byl jsem tady už včera to jistě víš, ale Martina tady ještě asi nebyla. Nevím. Neznám.
Potom přišla. Marně vzpomínám koho mi připomíná. Je jiná. "Ahoj." Měla mě přečtenýho a věděla kam mířím! "Tak dem?"
"Vlezeme do bazénu." Věděla totiž, že budu ležet pod stromem. "Už vím. Prodavačka v Jednotě?"
"Ne." Tak odkud je?
"Já jsem z daleka a dělám tady v baru." Už vím co mě čeká. Půjdeme se tam podívat. Má to jasný! Do hospody nechodím. "Čeká nás dlouhá cesta."
"Tím si nejsem jistá" Chtěla se realizovat, tak jsem jí dal pokoj. Dlouho mluvila o baru. Tak dlouho, že mě to přestalo bavit a když řekla tak jdem? Nerozuměl jsem ničemu. "Už zavírají a já spěchám!"
Tak ať spěchá! "Už jdu." Jsem zvědavý co mi řekne. "Říkáte, že vás to nebaví!" Řekl ten ochmelka dole v baru. Martina mu dala další a my jsme začali řešit ženský. Co jinýho jsme měli taky dělat.
Říká mi "Některý ženský jsou všechny stejný!" Říkal mi taky, že měl krásnou babu a teď? "Ještě jednou!" "Neblbni!" "Ale jo. Ještě jednou já tě zvu!" Martina se zatvářila jako že jí to nevadí. "Tak jo, ale jenom jednou." Nebyl to žádný hlupák. Po druhé, po třetí a už byli čtyři ráno. "Tak pánové končíme." Tak tak, vykutáleli jsme se z baru a já jsem počkal na Martinu.
Zamkla a řekla "Ty jsi celkem prima. Dem."
"Kam?" "Bydlet." Jenomže já to tady neznám. "Bydlet?" "Ano. Bydlet. Co se divíš?"
"Za chvíli mi jede vlak domů!" To co jsem udělal si dodnes vyčítám! Píšu inzerát a přemýšlím, kde jsem udělal chybu.

Články

Téma týdne je "Žijeme v iluzích".

Reklama
Reklama Seznam.cz

Já na plovárně plavu

5. února 2017 v 10:00 | Mini
Na koupališti jsem vlezl do studené vody. Hned ne, až za chvíli. Musel jsem počkat. Mohl bych chytit infarkt, nebo úžech. Lehl jsem si do stínu pod strom a díval se jak se honí mraky. Děcka zatím blbly, vesele se smály, honili se a já nevím co ještě. Byl tam taky jeden kluk, který se tomu všemu vyhýbal. To mě nedalo. "Proč si nehraješ s ostatními"
"Radši si přečtu knížku." říká
Do vody mě dostala až jeho maminka, přišla a začala mu hubovat. To jsem ale nevydržel a řekl jí co si myslím, vždyť číst si knihu je to nejlepší co dospělí můžou udělat. Moje knihovna je na to taky připravená a kdyby chtěl ještě něco, tak nemám problém.
Ten kluk ale říká ano mami. Ještě ti zavolám! A odešla. Kluk si sednul na bobek a bylo mu do pláče. "Nebreč, ona to tak nemyslí." Taky jsem byl malý, to je přece jasný. Já jsem tenkrát raději blbnul. Ach jo. To už nikdo nevrátí! Už jsem dospělí až moc dospělí. Tohle bych nikdy neudělal. Nevím. Snad. Ono je to asi něco jinýho a když plavu snažím se volně dýchat. Proč jsem mu to říkal? Vždyť za to nic nemám! A musí to být nutně o penězích? To mě taky napadlo. Ten kluk se zatím sbalil a odešel. Všiml jsem si, že tady nechal knížku. Nekonečný příběh. Vzal jsem jí, oblíknul se a šel vrátit. Byla totiž z knihovny.
Co mi řekla?
"Tohle je vaše?"
"Ne."
"Tak to bude problém, protože nevím čí to je!"
"A v kartotéce to nenajdete?"
"Já tady mám 700 karet! To by bylo zoufalý!"
Až teď mi došlo, že to je podle abecedy. "Pomůžu vám, když řeknu jméno?"
Jak jenom na něho volala? "Martin."
To mi nepomůže, ale jste hodný, že jste jí vrátil. Já už se podívám.
Kdyby měli počítač, tak by to nebyl problém říkám si. Něco o tom vím. Ten kluk se taky může vrátit a tu knihu hledat. Udělal jsem to však tak. Pořád si myslím že to bylo správně.

Kolik existuje blogů?

5. února 2017 v 7:47 | Mini
Každý den vznikne x blogů. Blog funguje už nejmíň deset let, tak si to spočítejte! Když za x dosadíme 4 Je 14600 blogů a né milion. Kdyby bylo tolik blogů museli bychom dosadit za x 400! a to se mi zdá moc. Opustíme statistiku a dnešní úkol zní: "Založit nový blog."

Přece se neprozradím dřív než vyjdu!

4. února 2017 v 8:48 | Mini
Bude to Slepá vášeň a bude to o honičce táto!

Potřebuji obálku, tužku a papír

4. února 2017 v 7:37 | Mini
Napíšu ti dopis, ten položím na stůl a odejdu.

Vstávejte jelita!

4. února 2017 v 6:26 | Mini
(x+y)2=x2+2xy+y2

Tohle je hlášení!

4. února 2017 v 6:00 | Mini
Podařilo se mi překonat iluzi. Konec hlášení.

Lenka Dusilová

4. února 2017 v 5:40 | Mini
Anna K

Trošku z Fyziky

4. února 2017 v 5:15 | Mini
Těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno silou, která se rovná tíze kapaliny tělesem vytlačené!

Speciálně pro vás kdo nechápe

4. února 2017 v 5:15 | Mini
Vždyť je to jasný! Ta voda nadnáší stejnou silou a plavu. Voda má určitou hustotu, která se rovná jedné! Litr vody váží jedno kilo, to je jasný! Ne? Komu to není jasný?

Vymyslel jsem spoustu nápadů

4. února 2017 v 5:00 | Mini
Ale knihtisk jsem nevymyslel. Jinak snad všechno. Nejlepší bylo, když jsem vymýšlel žárovku, která svítí chvíli červeně a chvíli zeleně. Všemi barvami. Už nesvítí, protože jsem ji vypnul. Znáte někdo něco lepšího? Taková žárovka se přece snadno vyrobí! Hůře prodá. Obchody jsou plné krásného zboží! Stačí si vybrat. Dávám tam všechno.

Jsme 2

4. února 2017 v 4:30 | Mini

2


Ve dvou se nesoutěží, kdo bude první! Ve dvou se hraje fotbal a to je strašně složitý a když už jste konečně pouze dva, tak předveďte co umíte! Jenomže nevím, jak se to má jmenovat. Tak hledám ten nejlepší název. Jenže to není všechno. Musí něco dělat! Vlastně je to jedno, jak se to bude jmenovat. Přihlásil jsem se jako FRAGMENT, tak budu kopat za FRAGMENT.

Něco nového?

Šmoulové a obří závody


Tady jsou. Jsou velicí jako tři jablka a dneska budou soutěžit, kdo je nejlepší ve šplhu. Předem varuji nešiky. Tohle není závod pro vás!

"Zkus raději pomáhat Šikulovi." V jednu to začne. To už budou Šmoulové odpočinutí. Taťka Šmoula pro ně připravil ceny. První zjíská zázračnou kostičku pro Pufíka a může mu ji házet tak dlouho, než ji Pufík chytí! Jenom čas rozhodne, kdo je nejlepší! Tyč, po které budou lozit trošku připomínala strom. V tomhle bude asi lepší Kutil. Já vím, ale zkusím to taky! Vždyť vyprávět příběh je taky důležité!

Nešika si stěžoval. Co stěžoval. Protestoval!

"Taťko. Má to být závod pro všechny!"

"Já vím Nešiko, jenomže ty mě musíš pomoct sám to nezvládnu."

Nešika váhal, než řekl že Taťkovi pomůže. Že bude nakonec šplhat taky to nevěděl. Nechtěl totiš nikdo začít a Nešika jako pomocník Byl první, kdo vylezl na strom. Tím bylo stanoveno, kdo bude lepší než on. Taťka dobře věděl, že není nejhorší a tak šplhali další a Nešika měřil čas. Mám? Nakonec se dostalo na všechny. Byli jste všichni nahoře?

Nejrychlejší kupodivu nebyl Silák, ale Šmoulinka a vyhrála kost pro Pufíka.

Faktor strachu a co to dělá


Taky jsem narazil na ten spodní, anebo to bylo nahoře? Jak to mám vědět? Vždyť faktory jsou universální! Sám nikdy není. Hned se dozvíte co to dělá, když už jsem zvědavý co Šmoulinka vyhrála musím taky přidat. Dalo se to čekat. Je mrštná jak kočka a v tom se objevil Azrael. A když je tady Azrael, tak Gargamel nebude daleko. "Poplách! Šmoulové pozór!"

"Upečeme si je na rožni Azraeli!"

Šmoulové už ví co mají dělat. Gargamel je tady! Šmoulové už jsou v poklusu, to Gargamel nemá šanci. Chtěl chytit taťku, ale jenom mu rozbořil domeček. Taťka ho zavedl do pasti. Na Gargamela se vysypalo kamení a Šmoulové byli zachráněni.

"Taťko, jak si to dokázal?"

"Máme klid. Né však na dlouho." Sotva se Gargamel vzpamatoval s toho šoku už zase dostal chuť chytat šmouly

Situace se uklidnila a šmoulové postavili taťkovi nový domek na konci vesničky jak si přál, ale Gargamel to snad tušil. Počkal si až budou venku a znovu na ně zaútočil. Tentokrát uspěl. Jediný koho nechytil byl Pufík. Pufík jako by to tušil kam je odvedl. Šel rovnou do hradu.

Zrovna se chystal na Šmoulinku, skočil tam, převrhl tím hrnec a ve zmatku, který nastal všichni utekli.

Mám se nad sebou zamyslet. A co asi tak dělám?

Postava


Jako Gargamel už to vím! Dneska šmouly nesním! Už je to let, co jsem se snažil a teď? Šmoulové! Chyťte je! Ty modří trpaslíci vám vlezou všude! Žiju jako kdybych tady nebyl. Brácho? Co budeme obědvat? Ptám se a on? "Uvař kolínka!"

Zima je veliká, co budeme dělat? Jako co? Jako teď! Nevěřím že to bude lepší na to jsem si už zvyknul. Nakonec je mi tady dobře. Mám svůj hrad rád! Šmoulové jsou mi putna. Donekonečna je budu honit a pak přiznám, že na to nemám.

Jaký máte vysvětlení? Začínáme od začátku a to je faktor strachu. V době, kdy internet dokončí příběh je docela možný, že Gargamel vyhraje a zjíská tak vládu. Nepředbíhejme však čas. Ani internet není nekonečný! Jako konec se mi zdá, že bude po našem a co to teda je? Ptají se. Normálně. Vypnu internet a lidi budou rádi. To se může stát. Zase budeme hrát a zase budeme hledat šmouly.

Tak kde to vázne? Asi došel nápad.

Dáme tomu novou šťávu. To už bude jistý! Tvrdím, že záleží na situaci. Proč to ksakru hraje pořád dokola? Nakonec. "Mám rád ticho, tak proč bych to nevypnul?"

Zase někdo potřebuje celý svět! Na to jsem si už zvyknul a vůbec nemusím být Gargamel. "Ticho!" Slyšíte? U nás bylo nezvyklý ticho, tak říkám "Do večera chci mít výsledky na stole." Abych to mohl pustit. Že mi všechno připomíná za to jsem vděčnej, ale pozor tohle není pro každýho!

Gargamel zatím vymyslel nový plán. "Tentokrát je pochytám všechny!" Jenom je najít! Najde je Azrael! Ta kočka je úplně blbá! Neví, že nejlepší jsou šmoulové na ledu! Zatím je červenec, to Gargamel dobře ví. Počkáme do zimy a příjdou. Φ

Ve vesničce zatím staví nové domky. Π

Jakási chvíle čeká na člověka. O

Nechej mě vysvětlit co to znamená, když už se nemůžu vrátit. Dávejte si pozor! To hlavní se skrývá v posteli. Vyvětrat peřiny pane Soukup. Lozí vám za manželkou milenec a on? To snad né! On to chápe! Dokonce nabízel milé dámě, že je vyfotí! Dáma hodila radovanec. "Opravdu?" On však chtěl důkaz. Teď už to řeší soud, tak se nedivte, že to trvá tak dlouho. Mimochodem co se dá dneska ještě stihnout, když jsou ty Vánoce? Tak takhle končí můj příběh o jedné velké lásce. Že si Soukup našel jinou, mladší a krásnější nedalo dlouho čekat. On ředitel ve firmě, který bere 259 000,- Kč. Děcka už jsou veliký, takže nebudu mazat med kolem huby. Stejně to děláme kvůli dětem. Dneska to nejsou žádné peníze, ale byli. Dneska za to nepracuje ani uklízečka a že má co uklízet!

Na trhu jediný, kdo prodává. Pohádka zkončila, čert je chycen a co Soukup? Teď už je dědeček a věnuje se vnoučkům. Je v důchodě a jako důchodce má hodně času, tak snad mi napíše.

Dva kamarádi


Netrvalo dlouho a příběh se odehrává znovu. Tentokrát ale trošku jiný. Žena to potřebovala, tak se zamilovala. Brzy přišel na svět kluk, který měl velkou hlavu. Děti ve školce se mu posmívali a tak byl radši sám. Teď je z něho ředitel firmy, který bere 259 000,- Ptáte se jak je to možný? Byla měnová reforma a tak se škrtali nuly. Samozřejmě že jsem se to dozvěděl jako poslední. Jsem příliš daleko a tady noviny píší jenom o nás. Chápejte to tak, že normálně není do čeho píchnout! Radši bych byl doma a jedl koláče od Lucky.

Lucka je hodná. Vždycky mi pár pošle, ale oni příjdou tvrdý! Nasypu je havranům a z okna pozoruji, jak si žerou. Chápejte to jako nekonečný řádek, který můžeme měřit. Čím delší, tím hůř se dělají dvojnásobky, protože to je dlouhý! Něco nového?

Měli stejný trička, to bude asi ňáká skupina.

Azrael


"Azraeli? Kde ta kočka lítá? Uděláme si je na kmíně?" Chápejte Azrael je kočka, která má čuch na Šmouly a Gargamel je zlý čaroděj, který má všude bordel.

"Už je tady." Gargamel tuší, kde byl. Šmoulové zatím nejdou,tak je budeme muset navštívit a ty mě k nim zavedeš! Kočka, která utíká před Pufíkem, to je můj plán. Pufík bude utíkat za Azraelem a já zatím pochytám šmouly. A taky že jo. Bylo to tak. Gargamel pochytal šmouly Azrael zatím vyskočil na strom. Tomu se žádný pes neubrání, když vidí kočku, tak jí prožene na strom. Dobrý. Už můžeš slézt. Nachytal jsem zatím plný pytel šmoulů! Budeme je vařit.

Jenomže Pufík jako by tušil, kam Gargamel odnesl kamarády. Šel na jisto. Skočil tam oknem a převrhl hrnec. Ve zmatku, který vypukl odvedl všechny domů!

Doma potom Taťka šmoula kárá Pufíka. "Když máš hlídat, nemůžeš honit kočky!"




Závodník jede závody

3. února 2017 v 6:48 | Mini
Zapomíná na všechno! Chce být jenom první! Tak tohle znám. Děkuji nechci. To budu radši hrát fotbal.

Buď anebo

3. února 2017 v 6:12 | Mini
Má to tak být? Je tam snad někdo??

Na plovárně

3. února 2017 v 4:28 | Mini
Sešli jsme se jako obvykle na koupališti. Něco mě jí pořád připomíná, ale Martina je jiná! Bylo mě smutno. Sám přece nezůstanu a tak jsem si dal inzerát. A napsala mě Martina. "Sejdeme se zítra na plovárně!" Tak tomu teda věřím. Ráno vyrážím na plovárnu a čekám na tu knihu, protože taky napsala, že bude mít knížku. Je to divný. Byl jsem tady už včera to jistě víš, ale Martina tady ještě asi nebyla. Nevím. Neznám.
Potom přišla. Marně vzpomínám koho mi připomíná. Je jiná. "Ahoj." Měla mě přečtenýho a věděla kam mířím! "Tak dem?"
"Vlezeme do bazénu." Věděla totiž, že budu ležet pod stromem. "Už vím. Prodavačka v Jednotě?"
"Ne." Tak odkud je?
"Já jsem z daleka a dělám tady v baru." Už vím co mě čeká. Půjdeme se tam podívat. Má to jasný! Do hospody nechodím. "Čeká nás dlouhá cesta."
"Tím si nejsem jistá" Chtěla se realizovat, tak jsem jí dal pokoj. Dlouho mluvila o baru. Tak dlouho, že mě to přestalo bavit a když řekla tak jdem? Nerozuměl jsem ničemu. "Už zavírají a já spěchám!"
Tak ať spěchá! "Už jdu." Jsem zvědavý co mi řekne. "Říkáte, že vás to nebaví!" Řekl ten ochmelka dole v baru. Martina mu dala další a my jsme začali řešit ženský. Co jinýho jsme měli taky dělat.
Říká mi "Některý ženský jsou všechny stejný!" Říkal mi taky, že měl krásnou babu a teď? "Ještě jednou!" "Neblbni!" "Ale jo. Ještě jednou já tě zvu!" Martina se zatvářila jako že jí to nevadí. "Tak jo, ale jenom jednou." Nebyl to žádný hlupák. Po druhé, po třetí a už byli čtyři ráno. "Tak pánové končíme." Tak tak, vykutáleli jsme se z baru a já jsem počkal na Martinu.
Zamkla a řekla "Ty jsi celkem prima. Dem."
"Kam?" "Bydlet." Jenomže já to tady neznám. "Bydlet?" "Ano. Bydlet. Co se divíš?"
"Za chvíli mi jede vlak domů!" To co jsem udělal si dodnes vyčítám! Píšu inzerát a přemýšlím, kde jsem udělal chybu.

Ještě existuje tam kde jsem sám!

2. února 2017 v 16:56 | Mini
Správně! Není v pravidlech.

Na plovárně plavu

2. února 2017 v 15:59 | Mini
Na koupališti jsem vlezl do studené vody. Hned ne, až za chvíli. Musel jsem počkat. Mohl bych chytit infarkt, nebo úžech. Lehl jsem si do stínu pod strom a díval se jak se honí mraky. Děcka zatím blbly, vesele se smály, honili se a já nevím co ještě. Byl tam taky jeden kluk, který se tomu všemu vyhýbal. To mě nedalo. "Proč si nehraješ s ostatními"
"Radši si přečtu knížku." říká
Do vody mě dostala až jeho maminka, přišla a začala mu hubovat. To jsem ale nevydržel a řekl jí co si myslím, vždyť číst si knihu je to nejlepší co dospělí můžou udělat. Moje knihovna je na to taky připravená a kdyby chtěl ještě něco, tak nemám problém.
Ten kluk ale říká ano mami. Ještě ti zavolám! A odešla. Kluk si sednul na bobek a bylo mu do pláče. "Nebreč, ona to tak nemyslí." Taky jsem byl malý, to je přece jasný. Já jsem tenkrát raději blbnul. Ach jo. To už nikdo nevrátí! Už jsem dospělí až moc dospělí. Tohle bych nikdy neudělal. Nevím. Snad. Ono je to asi něco jinýho a když plavu snažím se volně dýchat. Proč jsem mu to říkal? Vždyť za to nic nemám! A musí to být nutně o penězích? To mě taky napadlo. Ten kluk se zatím sbalil a odešel. Všiml jsem si, že tady nechal knížku. Nekonečný příběh. Vzal jsem jí, oblíknul se a šel vrátit. Byla totiž z knihovny.
Co mi řekla?
"Tohle je vaše?"
"Ne."
"Tak to bude problém, protože nevím čí to je!"
"A v kartotéce to nenajdete?"
"Já tady mám 700 karet! To by bylo zoufalý!"
Až teď mi došlo, že to je podle abecedy. "Pomůžu vám, když řeknu jméno?"
Jak jenom na něho volala? "Martin."
To mi nepomůže, ale jste hodný, že jste jí vrátil. Já už se podívám.
Kdyby měli počítač, tak by to nebyl problém říkám si. Něco o tom vím. Ten kluk se taky může vrátit a tu knihu hledat. Udělal jsem to však tak. Pořád si myslím že to bylo správně.

Deprese je strach že mi řekneš co si myslím

2. února 2017 v 14:37 | Mini
Uvidíme jak dloho ho to bude bavit. Mohl by z něho být dobrý rybář! Umí mlčet. Umí si nechat poradit a má na to léta. Dostal se už daleko a měl by myslet na ostatní. Potřebujeme takový lidi.

Jak jsem šel na ryby

2. února 2017 v 7:43 | Mini
Zjistil jsem si na internetu co všechno má takový rybář mít. Prut, čeřeň, plováky nebo jak se tomu říká a především návnadu. Taková žížala je dobrá návnada. Všechno koupíte v rybářských potřebách a ještě vám tam poradí! Jenom tu žížalu nemám! Ryju na zahradě. Žížaly jsou v zemi a už jedu na ryby jednu mám no sláva! Můžete najít v příručce. Na háček napichuji žížalu a zkouším chytit první rybu. Sedím u vody. To je vám takový klid až to bije. Pryč od stresu chytím nebo nechytím?
To musíte mít taky háčky, olůvka, vlasec, naviják, nůžky a já nevím co ještě. To všechno potřebujete aby z vás byl správný rybář, potom akorát mít čas si sednout u vody a čekat. Já jsem tam taky tak čekal. "Berou?" "Berou." To bude tím, že tam máš malý olůvko! Tady jsou ryby dost hluboko. Tak to se opravdu pozná kolega.
Dávám tam teda ještě jedno olůvko a teď mě to napadlo. Musím taky posunout splávek. Tak. A teď ticho! Už ťukají!

Chci napsat knížku!

2. února 2017 v 7:33 | Mini
Ze života. Píšu co mě trápí, to by ale nemělo být, tak se tomu vyhněte!