Červen 2016

U nás

30. června 2016 v 6:03 | Mini
Bývá zvykem, že

Čas

30. června 2016 v 6:03 | Mini
Je čas jít spát. Je čas vstávat, ale nikoho nebudit.

Jdi a kup si mozek

30. června 2016 v 6:00 | Mini
Někomu chybí nohy, ruce a přece píše.

Dobré ráno milá

30. června 2016 v 5:59 | Mini
Čtenáři kupte si co se vám líbí

Suzana

29. června 2016 v 20:27 | Mini
Vyřešila to jinak. Když jsem se k tomu neměl už druhý den tady byl soused a pomohl jí. I s klukem.

Co mi řekl starý pán?

29. června 2016 v 19:30 | Mini
Nejlepší špagety jsou Panzány. Tomu bych věřil. Nejsou všechny stejný, potom mi přivezli ledničku Zanusi a já řekl "Je to rovnou za nosem." Když se tak ptali kam ji dají! Naplnil jsem lednici masem a zapl do elektriky. Teď už salámy budou za námi.

Okolo komína

29. června 2016 v 6:45 | Mini
Dávejte pozor! Nejvíc požárů vzniká kvůli špatně čistěnému komínu. Komín každým rokem má vyčistit a zkontrolovat kominík. Jsou známé případy, kdy komín nikdo nečistil dvacet let. To se potomá divím, že ještě nevyhořeli. Chytnou saze a neštěstí je na světě. Ptáte se jak? Každý rok má vyčistit komín kominík. K tomu slouží čistící otvor. Měl by být volně přístupný dole i nahoře. Nahoře kominík strčí štětku do komína a dolů padají saze. Lopatkou vybere saze. Je to práce na dvacet minut a vy máte pokoj.

Normálně se bojím co bude

28. června 2016 v 17:49 | Mini
Sranda to nebude. To mi už nevychází. Dobře se bav říkám staré skříni. Mám tam uloženo spoustu knížek.

Moje představa jak to funguje II

28. června 2016 v 16:54 | Mini
Samozřejmě faktor strachu

Du ti na pomoc

28. června 2016 v 16:43 | Mini
Vydělávám peníze o kterých by se vám ani nezdálo.

Pravidelně nečtu, ale něco přečtu

27. června 2016 v 8:00 | Mini
Vlastně to co napíšu. Přečtu si jestli nedělám chybu. Občas něco od vás. Sleduji srdce blogu. Ankety a téma týdne.

Převodovka 2010

26. června 2016 v 18:15 | Mini
Převodovka v záruce. Koruna euro jedna ku tisíci. Když ti vychází koruna, tak nevyjde euro! Je to tak lepčí, protože za euro nic nekoupím a koruně češi rozumí, ale jednou bude euro i u nás. Mělo by to být co nejdřív. Hned jak to pude a kolik dostanu za flašku? A kolik utratím za kusovku? Bude to zase vyrovnané? Fúze teď to nevychází, takže faktury jsou v euro. Což by nevadilo potřebuji cizí měnu, ve které se nikdo nevyzná na cesty. Řídíš dopravu? Jseš policajt! Eda hlídá Borka.. Borek hlídá Edu na dvorku to jsem si nevymyslel, prostě studio ovládly ženy. Kdybych se mohl aspoň podívat! Připadám si jako slepý řidič, který vnímá jenom barvy na semaforu všemocný internete! Stačí zkusit něco hledat a vím, že jsi na nic! Zaměstnává to stále víc lidí, kteří chybí jinde. Jinak nic a mě to stejně nefunguje. Projekt pokračuje jednou se rozhodnu a prý se to nedá zastavit dříve než v Řecku. Ne nepojedu tam. To byste mě dostali spíše do Francie. Internet leze i do mobilu. Polezu taky s červenou a zelenou. Mobil je kamen doby a nepotřebuju na to ani firmu Renato! Firma žere jenom peníze a tohle má být zadarmo program na večer, protože peníze neumím rozmnožit. Už mi volali z rádia kvůli pěti hladovým.

Voucher

Přišlo to jak rána pod pás. Mám letět do Řecka vysvětlit Mariovi, že maminka má pravdu a kdo to teda dělá obráceně? Většina já jsem našel ropu. A vrt byl už vykopán! Ale jinde. Míša bude na baru! Mám přijít v devět. Dvacet korun dám za pivo. No vinaři se diví. Kde se vzal ten dědek? A on býval s babkou doma, ale ona zemřela a on ji teď hledá. Pozdě! Nebudu si brát úvěry. Nebudu ani šetřit. Devět tisíc na měsíc je optimum a kdo má víc teď se stydí. Nepotřebuju je. Brát třeba dvacet tisíc a nevědět, kam ty peníze došly? To se může stát! Zbláznit! Vždyť to je pro dva. Tolik peněz. Měl jsem dvacku a šel jsem na pivo. Místo piva jsem koupil pět kusovek. Říkám šest kusovek. "Seš blázen? Za dvě padesát? Dám ti pět a co z toho budu mít dvacku?" Zřejmě neumí normálně počítat celá společnost. Šel jsem tam po druhý, protože jsem měl ještě dvacku. Pět kusovek. "Ne neprodám ti! To si schov!" Tak k čemu jsou peníze? Je to jenom přežitek z doby králů. Už dávno splnili svoji funkci a ti co si nahrabali jsou už zřejmě mrtví!
Proud peněz má taky svoje pravidla. Dynamika mě vždycky bavila. Jsou tam minima ve kterých se vyžívám. Rohlík stojí kačku devadesát a proto jich kupuju šestnáct za třicet korun. Patnáct by stálo taky třicet. Možná jsem udělal chybu. Rohlík by měl být za devadesát halířů, jako v Kauflandu a pak by to byla pravda. Tam když koupíš pět rohlíků, tak zaplatíš pětikorunou a když jich koupíš šest, tak zaplatíš taky pětikorunou. Musím na to upozornit. Renato chápeš to? Nic neříkáš nechápeš. Chrápeš. Za hory za doly mé zlaté parohy kde se pasou? Matika mi šla chvílu na škole až po limity. Derivace a integrály jsem nezvládl, ale násobení a dělení je praktické a rovná se životu sčítání a odčítání pouze v jednom případě. Dva plus dva a dva krát dva a rok 2000 byl zvláštní tím, že se oběsil otec. Rok 2012 byl zvláštní tím, že ještě nebyl. Nebude? Mít máti šedesát? Snad se už nebudeme hádat o každou korunu třicet. Ničí. WWW.DAMOKLES.CZ
Ničí to není milijarda je spousty lidí a první rozdává ostatní berou, schovávájí si na horší časy, neboť ty jsou pořád a vracejí. Qvíčala je ten, kdo nemusí počítat. Pracuje pro místní hospodu, kde nejsou peníze a ani luxus. Chlapi postavíme si hospodu! Hospoda stojí je překrásná. Můžeš přijet utrácet Míšo! WWW.MEDOD.CZ Jak dlouho nám to ještě hoši vydrží? Do večera. Zvedl jsem telefon a ptám se lidi jste tam? Kdybych se narodil před sto léty, byl bych stotřicetisedmiletý. Už jsem na to zapoměl Renato! Teď řeším zavřené dveře. Že bych to zkusil nechat je zavřené? Ještě nevím, kam půjdu. Že by k vám? Kdo závidí, nic nevidí. Našel jsem domov. Někde v koutě. Napsal jsem jméno svý na zdi. Kde je domov můj. Půjdeme dál lepčí to nebude. Čekám na konec každou chvíli. Před pěti lety to bylo jiný, to jsem si vyfotil co chtěl. Teď už nemůžu, protože čekám na tebe a ty nepřicházíš. Buďte dál! To nevím. Veď mě dál cesto má. I když to bude jenom tam a zpátky. Kam jsme se poděli kam jsme se to poděli? Člověk to není páčka! Už v tom mám chaos. Jestli si vzpomínáš ještě na ten svět? Dej mi papíry a klíčky a já pojedu domů. "Co? Nikam až to doděláš!"
A o co, že to dodělám? Zítra! Napište mi Mechaniknc@atlas.cz

Nejvíc má rodina, Když má otec 5000 Máma 4000 Tomáš 3000 a Andrea 2000, tak to mají hned to spočítám, děcka neberte to tak vážně! Kdyby mi řekli, že mají víc, jistě by přišle na šprušle a dokonale zmaten mimochodem řekne máme sekne dáme a

Doba na další pokus

26. června 2016 v 16:42 | Mini
Je neděle a já přemýšlím jak zlepšit průměr. Chtělo by to přidat několik slov, které jsem slyšel. Prý nemá jasánky chápejte peníze. Míra úspěchu a teď jsem o všechny přišel. Však ta bída měla být veselá. V neděli většinou chodím po pokoji tam a zpátky. Mám to pět kroků, chodba je delší.

Moje zpověď

26. června 2016 v 11:00 | Mini
Už jsme na konci. Nevím co se děje, ale ještě neumírám. Řeknu za sebe už jsem na konci.

Maturita

25. června 2016 v 6:31 | Mini
Když jsem maturoval a to je už hodně dávno mohli jsme si vybrat mezi matematikou a ruštinou a kdo měl málo mohl si vybrat ještě fyziku. Samozřejmě, že jsem maturoval taky z fyziky. Hlásil jsem se totiš na školu, kde to bylo podmínka jak nám řekli. "Ne škola, ale život učí!" Zvládl jsem to docela lehce. Po škole rovnou do práce a po práci trochu legrace bylo naše heslo. Ještě poslední zvonění a jsem dospělí. Položil jsem si otázku. Co budu dělat? Na školu mě nevzali odevzdal jsem tam prázdný papír! Tolik jsem toho věděl. Mohl jsem být ing a řídit autobus. Jenomže škola mě nebavila. Zaslechl jsem hudby hlas a že vám tady hraje vlastně mechanik.

Moje představa jak to funguje

23. června 2016 v 19:00 | Mini
Jako amatér můžu říct. Internet funguje, rádio hraje všechno je v pořádku. Signál, jedničky a nuly, kódování, odstup signálu od šumu, to všechno zvládneme a k tomu hraje pěkná písnička. Jenomže jednička (+5V) Kde se vůbec vzala? Jak to vnímá, když to funguje, není co řešit, ale je to tak složitý, že když se rozbije rovnou koupím novou ještě složitější! Koupím si měřák, abych mohl hledat chyby. Vždyť věci jsou od toho aby sloužili lidem. Lidi mají strach. Vážně je to tak jednoduchý? Teorie řízení obráběcích strojů procesorem. Program ovládá motory a taková ohýbačka plechu to je lahůdka pro každého mechanika. Tenkrát jsem nebral nabídku to dělat. Až teď vím jaká to byla chyba, jak těžko se hledá práce. Vlastně to byla náhoda že mě svezl. Řeč se stočila na to co dělám.
"Čím si?"
Divím se že mě vůbec svezl. Vymyslel jsem si, že jsem hasič, když mi řekl, že hledají mechanika. Ne. Byla to náhoda. Jenomže já už řekl, že jsem hasič. Mrzelo mě to. Konečně jsem mohl něco udělat. Ještě mi dal vizitku, to když jsem vystupoval. Ještě teď mě to mrzí, ale to jsem nechtěl říct. Nepřesvědčili jste mě. 1 0 a jejich uplatnění v praxi. Ekonomika a organizace. Internet funguje, rádio hraje.

Moje. Nitra.

22. června 2016 v 19:09 | Mini
My tady bojujeme se strachem. I když to tak nevypadá a ani nevím jestli to někomu pomáhá. Mě teda jo. To jsou slova, která bych asi nikdy nenapsal. Stopy v písku, Modrá planeta, Zvláštní svět. Dostávájí tě tam, kde pramení strach, voda živá. Jenom se to nesmí přehánět. Internet jsou lidi.Lidi, kteří čtou a když se vám to nelíbí, tak běžte o dům dál! (Na další stárnku.Zvolte si Deníček, to vás asi bude zajímat a tam je všechno.)
Bohužel. Je to jenom myšlenka. Žádný příběh. Snažím se o příběh a nevychází to. Další pokus.
Dneska už snad po stý. Většinou to tak zkončí. Rozhovor v rádiu. Mluví i za mě. Úplně se tam vidím. Topení, voda, kaluž. Používáme stejná slova. Kromě toho jak je zná většina mají pro nás další význam. Písnička. Maruška. Narazil jsem na hladinu vědomí. Překvapilo mě co to všechno znamená a nedá se to zastavit.
Včera jsem šel domů z knihovny. Běžela tam holčička, zakopla spadla "Au." Ptám se "Všechno v pořádku? Nic zlomenýho?"
Zvedla se a říká nic zlomenýho. Tak honem domů. Doma mi to došlo. Neměl jsem nic co by jí pomohlo. To mě pro zbytek dne totálně odbouralo. Nedokázal jsem to nikomu říct až teď, to se nedá nic dělat, běžel jsem tmavým lesem a chtěl se dostat dál. Jenže nikam to nevedlo, tak jsem se otočil a utíkal na začátek. Děti tam měli balón. Byli tam dva, který je váš? Vlastně jeden znám a ten druhý úplně nový, nemusíte se ptát na nic. Kritika je taky subjektivní. Ten druhý asi nikdo nezná a teď mluvím o balónu. Hráli jsme si s ním, než jsme vyrostli. Asi štěstí, nebo náhoda, ale takhle to bylo. Našel jsem už dávno ztracený balón. Teď budou mít dva. Možná si ho nechám. Na fotbal nepotřebujete dva míče! Otočil jsem skóre. Můžete si myslet že to nejde. Jenomže ono to opravdu nejde.1x 2x čtu si to pořád dokola. No to je teda blbost! U toho klidně uvařím oběd. Kdyby ty věty měli ňáký další význam. Mají mít. Nejde to. Ztratil jsem se. Co jsem vlastně chtěl říct? Čtu si to proto znova. Možná to tak má být. Rozhovor v rádiu zatím zkončil. To je škoda.
Nitra. Mohl jsem se podívat dál. Je to přece jenom tak lepší.

Moje zábava kamen

18. června 2016 v 12:12 | Mini

Blbe

Tady se říká každýmu blbneš? Taky to tak vypadá! Doma bordel hlavně že chodí do práce.

Náročná práce

Chceš u nás uklízet? Ptám se a čekám na odpověď že ne, ale jaký je moje překvapení! Žeprý nemá zrovna nic na práci, tak jo. Co asi dělá? Mám pech na ženský na mateřský dovolený. To potom taky tak vypadá. Už dávno přemýšlím co jim můžu nabídnout. Většinou řeknou rovnou promiň já to dělat nebudu. To mi vždycky spadne kámen ze srdce. Takhle to vypadá.

Samozřejmě, že tohle nejsou moje kraťase, ty jsem měl pouze půčený, ale kamen je původní.

Moje zábava

15. června 2016 v 6:45 | Mini
Dobrý den Veroniko, doneste mi kávičku.
Jako obvykle jsem měl spoustu práce. Přestal fungovat internet a to je pro mě jako být bez ruky. Čím to je že vždycky v pondělí ráno nejede? To přece nebude moje chyba. Dokonce jsem si myslel že to někdo dělá schválně. Znovu volám providerovi. "To je už počtvrtý. Kde může být chyba?" Veronika mi zatím přinesla kávu. V úterý většinou zavolá Pazourek, že mu nejede auto a že nemůže přijet. To ta zima. Jenomže dneska jsou dva stupně. Takhle jsem si to teda vážně nepředstavoval. Každý den řešit ňákej problém, který bych nemněl zapomenout. Teď ještě ten pátek. Mikulášská nadílka. Došlo mi několik nabídek, takže je z čeho vybírat.

Sám, nebo s ní?

To řeším každý den. Většinou si ji zavolám, ale tentokrát ne. Mám dělat Mikuláše? Děti mají rády překvapení. Už o tom mluvím dva měsíce. Teda je to dva měsíce, co jsem se zmínil, že bych to zvládnul. Tenhle týden jsem o tom začal silně uvažovat a říkám, že budu dělat Mikuláše. Tak jsem zvědavý jak to dopadne.
"Máte tady toho pána na internet."
"Ať jde dál." Obyčejné věty. Jinak to nejde. To si uvědomuji. Je deset hodin. Vypínám rádio.
"Skočte na poštu."
Skočte. Zprávně je běžte. Uvědomuji si to a příště už konečně snad to bude dobře.
Vybral jsem jí z tisíce. Tak trochu jsem ji znal. Vím co umí. To mnohem hůř je na tom Pazourek. Ten kluk dělá svou práci dobře, ale jaksi se nehodí. Z něho nikdy obchodní zástupce nebude. To spíš skladník.
Samozřejmě. Mám taky své povinnosti. Musím někde vzít peníze, jinak to můžeme na rok zavřít! A co děláme? Velkoobchod hračkami a jedna hračka je vlastní nápad. Reklama má své výhody. Pomůže.
Vyzkoušel už všechny tři způsoby. Vzorkovna, prodej z auta i nabídka zásilkového prodeje. Samozřejmně že existují i další způsoby, jenomže o těch neuvažuji. Říkají mi. "Udělej si e-shop." Ale já jsem stále proti.
Veronika se zatím vrátila z Pošty. Není daleko, takže to zvládla dřív než jsme zkončili. Neříká nic. Položila mi poštu na stůl a vrátila se do sekretáře. Tak tomu říkám. Samozřejmě že o tom nikdo neví. Pouze žena se mě ptá co to je? Ještě tady nebyla. Kancelář je tak malinká, že už nezbylo místo pro uklízečku. Je skladem. Skladník by se hodil víc. Já mám tu menší místnost a sekretář je sklad i vzorkovna. Tam má Veronika nejvíc práce. Má tam svůj stůl a počítač. Ještě máme kuchyňku. Máme taky dvě firemní auta. Jedno větší, to řídí Petr a jedno menší. "Budeme dělat reklamu?"
Ne, ale máme polepit auta já vím. Chci aby to bylo něco novýho! Napadají mě písmenka.
"Už to pojede." A opravdu. Měl pravdu. Vyzkoušel jsem počítač. Ještě ten Veroniky. "Jede Vám internet?" "Ano." A odešla. Tak takhle ňák to funguje u nás. Teď po mě chce 700,- kč. Veronika určitě ví, proč to nejede. Vytahuji z trezoru peníze, dostávám potvrzení a moje role tím končí. Předávám doklad Veronice. Opravář odjíždí a už je tady Petr.
"Zase nejel internet? Co třeba zmněnit firmu a přejít k Netboxu." Nechci. Petra napadlo přejít k Netboxu. Nic si z toho ale nedělá. On má spoustu nápadů. Vždycky je řekne. Některé jsou docela zajímavé. Nebylo to tak vymyšleno.
Nejvíc práce mi dalo udělat vlastní hru a teď mi do toho kecá už úplně každej. "Takže. Uděláme inventůru." Obvykle s hrůzou čekám na výsledek. Tohle je z celýho podnikání to nejlepší a jestli někdy budeme muset přidávat to už nebude ono. Odvislí od zjisku. Situace je vyrovnaná. Začni.
Jdeme na oběd. Zatím dělám pokračování.
Připravil jsem si dvě možnosti.:
  1. Veroniko vemete si mě?
  2. Veroniko budete moje asistentka?
Objednali jsme si a ona začala, takže dvojka bude zprávně.
"Šéfe potřebuju přidat." Leda práce.
"Můžete mi dělat asistentku." Měl jsem ji rád, ale peníze nejsou.
"Co mám dělat?"
"To samý co teď."
Pochopila? Druhý den nepřišla do práce. Čekám. Čekám dlouho, než mi zavolala. "Mám nemocného synka. Musela jsem s ním jít k doktorce, ale už jsem na cestě."
"Zůstaňte doma." To kvůli synovi.
"Není třeba. Poslal ho do školky."
"Takže?"
"Za půl hodiny jsem u vás."
Třetí den se mi svěřila. Žádného syna nemá! Stará se o starou babičku, která ji nevzbudila do práce. Chtěl jsem ji překvapit, a proto jsem poslal na její konto dvě výplaty.
Ona přišla a ptala se, jestli má ještě chodit.
"Potřebuju vás!" Všechno ostatní je ve hvězdách. Asi si spočítala peníze a nevěřila mi proč jsem poslal tolik.
Čtvrtý den konečně přišlo vyúčtování. Ne. Nejde to. Opravdu nemám na víc! Topím se v dluhu a nikde ani náznak, že to bude opravdu jinak.
Můžete si vymyslet.
Pátý den pátek. Poznal jsem v posilovně pana Musila. Už od začátku se mi zdál divný. Bylo mu tak dobře šedesát a že má ňáký peníze a že chce investovat. Ještě tady nebyl, takže poprvý!
"Dobře věřím vám."
"Nemusíte mi věřit."
Cvičili jsme dál. To co jsem dal já, dal taky. V šatně mi podal Vizitku. Nevěřil jsem vlastním očím! Musil! Moc se nezmněnil. Znal mě jako malýho kluka.
"Ještě hrajete na harmoniku?"
"Ano." Odpověděl.
"Můžeme si někdy poslechnout?"
"Nechceš hrát taky? Hrávals na kytaru."

"Tak to zkusíme. Určitě zavolám."

Ano

14. června 2016 v 11:41 | Mini
mÁ JINEJ SVĚT