Duben 2016

Čí sem?

29. dubna 2016 v 6:47 | Mini
Jedu se podívat, jestli nejsem operátor strojů.

MEDOD pravidla

26. dubna 2016 v 13:27 | Mini
Je to určeno pro sedm červených kamenů a úkolem je dostat všechny do zelené barvy. Kdo vybere neotáčí. Šest ostatních ano. Přeji vám dobrou zábavu. Barvy jsou dvě, červená a zelená. Hráčů je sedm. Každý má kamen červené anebo zelené barvy. Kdo určí neotáčí. Ostatní se otočí. Přeji vám dobrou zábavu.

Jde tady snad o kolik je hodin

25. dubna 2016 v 10:55 | Mini
A tak jsem opravil hodiny. Už ukazují přesně.

Zavolejte zvoníka

25. dubna 2016 v 7:17 | Mini
Nejsou slyšet zvony.

Bili v sedum

24. dubna 2016 v 7:17 | Mini
Naposledy.

Jak dlouho dělám zvoníka?

23. dubna 2016 v 7:17 | Mini
Jak jsem se k této práci dostal? Chodil jsem do kostela až jednou. Svatý otec o tom říkal a mě tato nabídlka oslovila, proto jsem zašel za otcem, že to budu dělat já. Souhlasil. "Kdo jiný než ty?" Šel jsem se podívat a viděl holuby. To musím něco přinést. Zvony bijí a já stojím u hodin. Slyším je. Úplně vzadu byli. Teď tam chodím pracovat. Když se něco rozbije tak to opravím, vyčistím a namažu. Seřídíme si čas. To se dělá tady. Musíte toho umět hodně elektřinu, truhlařinu. Musíte pracovat přesně. To všechno zvládne mechanika, ale duši tomu dává člověk. Uvědomuji si to. Hodiny musí jít dál!
Kdo si se tomu smál a tak mi k svátku dal hodiny.
Mámení znamení. My dříve narození musíme vydržet. Dost bylo snů. Tohle je o mě říká si to každý! Já ale dělám zvoníka v každém případě. Práce se mi líbí a dělám ji rád. Tak třeba něco lehčího. Máma zatím zalívá květiny, ale kdo je bude zalívat až tady nebude? Na to musím taky myslet.

Čas běží i ve věži

22. dubna 2016 v 7:17 | Mini
Kam ho dáme? Zavřeme ho do věže. Jenomže písek v hodinách se sype a brzy bude potřeba hodiny otočit. Zvládnete to? Jedině ve věži. Tam sem. Tak. Budu otáčet za pět minut. Musí to být přesně. Dívám se na poslední zrníčka a brečím. Už je to tady zase! Kdyby aspoň ukazovali přesně!
Tak tohle si říkám. Co je přesně? To má být náhoda? Jako Robinson? A proč jsem vlastně ve věži? Vždyť můžu jít domů!
Ne. Nejsem tady sám. Lítají sem holubi. Teda právě teď tady nejsou, ale oni se vrátí! Nejsem zavřený! Vždyť jsem nic neudělal. Já tady hlídám hodiny. Za chvíli bude celá. Musím odejít, protože budou bít zvony.
Teď ale tady nejsou. Právě odletěli. Holubi taky ví, kdy bude celá.
Už bijí. Za chvíli se vrátím do věže. Musím otočit hodiny. Poslední zrnka písku. Otáčím. Právě teď.
Holubi jsou zvyklí na zrní, co jim sem sypu. Teď se nazobou a poletí pryč.
Zůstanu tady sám a ptáte se. "Jsou tady myši?"
"Ještě jsem žádnou nevyděl." Nemůžu říct, že ano. Nemám to ověřený, ale asi tady budou. Jsou totiž všude! Jak je znám a když se dostanou do sedmého patra, dostanou se i do věže. Nic pro ně není překážkou. Dokážou se prokousat i betonem a pastím se vyhýbají! Marně na ně líčím pastě. Řekl bych snad nejsou tady. Nejsou tady kočky, nejsou tady myši, nebo právě proto tady jsou.
Kočka chytla myš! To se říká. Takže tady jsou.
Pomalu budu otáčet hodiny. Nemůžu teď spát. Za chvíli mě vystřídají. Pojedu pro kočičku. Bude mi dělat společnost, než usnu. Ráno jí naleju do misky mléka, jenomže ona se ho ani nedotkla.
Nechal jsem jí otevřené dveře. Třeba se vrátí.