Červenec 2015

Zajímavé

28. července 2015 v 16:34 | Mini
Myslel jsem, že strašidla nejsou. Dlouho byli čtyři hodiny a už jsem se nemohl dočkat, potom hodiny poskočili a už je pět! Tomu říkám strašidlo!! Když nevím co děláte. Ohře. To je ta řeka a tam si najdu klidné místo a budu sledovat vodáky. Pojedu se na ně podívat. Ne. Ohře to není, tohle je způsob, jak vysvětlit Renatě co dělá špatně.
Bojím se strašidel. Ještě to nemám odlekaný víš? Leklá ryba taky na břehu není zrovna symbol doby. Sedím teda na břehu Ohře. Něco tady chybí! Nemám signál. Nemůžu si zavolat o pomoc. Nemám nic proti rybářům, ale když uloví kapra měli by se pochlubit. Vlastně nemám tady ani postel. Ležím na zemi a pozoruji ptáky, jak si dělají hnízda. Úplně jsem zapomněl. Zatím jsem se nepředstavil. Jsem mechanik NC. Něco o tom vím, ale nemám práci, a proto sedím na břehu Ohře.
Ptáte se kde to vlastně vůbec je? Najděte si to na mapě! Já si myslím že na Západě. Jasně. Ve Františkových lázních teče Ohře, ale nejsou tam vodáci. Tak kde teda sedím? Ohře zatím líně teče a 2x do stejné řeky nevstoupíš a tady to platí dvojnásob.
Auto mi chíplo v poslední versnici. Auto nechám stát. Jdu se podívat dolů. Na Ohři a na vodáky. Už je docela zima. Ráno jenom sedm stupňů°C. Asi. Neměřím to přesně. To bych se musel zbláznit! Teda blázen to jo, ale nesmím být blbej a zatím co vám tohle povídám vyskočila ryba a chňap. Škoda, že nemám prut. Jó když už jsem u toho, nejsem v Moskvě?
A proč zrovna tam? Tam je takových zákoutí spousta. Díval jsem se do mapy. Už abych byl doma. Jenomže auto stávkuje. Jede snad jenom na tři válce.
Hledám servis. Nacházím však jenom jeden a ten už je zavřený!
To písmo na ceduli. Nebyla to azbuka? Naštěstí tady mají internet. Můžu to tak říct všem, kde jsem. Už mě nebavilo čučet do vody, ani na ptáky. Podívám se po lidech. Chápejte to tak, že nikdo tady není a něco slyším. To jede auto?
Proč ne?
Zatím jsem se nudil. To je nejhorší. Na kraji lesa je pěšina a ta vede až k řece. Jestli je to Ohře mám vyhráno! Vsadím se s váma, že vás straší strašidla a nemusí být jenom pod postelí!
Nakonec se všechno vyřešilo jinak. Sedím doma a snažím se. Styl.
Dostane třeba. Ne. Nakonec tomu tak je. Z toho si postel nedělám. Prostě to tak je a nejlepší je začít jinak. Zeptám se. Můžu?
Kolik teda bylo hodin? Mě stojí!

Ach jo bude středa

27. července 2015 v 16:33 | mini
Musím jít za doktorkou. Tohle není možný! Prášky mě nepomáhají. Asi to tak bude. Snažím se najít tu větu, kdy jsem jí napsal poprvé? "Mám tě rád!"

Vybral jsem si život. To máte samý úkoly a jejich plnění. Doma tichá domácnost a venku? Ven už nechodím. Radši ne.

Udělal jsem loďku z papíru. Veze nemocný. Dám ji do kuchyně na stůl a pozvu hosty.

Hosté jsou z daleka. Možná ani neumí česky, ale snad to nebude vadit. Přijelo jich pět, vystoupili z vozu a hned hurá dovede to taky, ale nedělá. Veze si papíry od doktora, dělá z nich lodičky a vůbec neposlouchá! A co jako bych měl poslouchat? To vaše hurá?

Kde asi jsou staré dobré časy. Ví to někdo? Někdo z těch mladších než jsem já. Já si ještě pamatuju internet v plenkách a teď už tomu vůbec nerozumím. Zadáte co hledáte a hledáte dál. Podle toho co hledáte vyberete prohlížeč dnes už to umí každý a pustíte si třeba QW9NY.

Vydrželi dovečera. Vypili všechno víno a usnuly. Chodil jsem kolem nich pošpičkách. Tohle přece nemůže být ten slavný kluk, který má být víc než jen papír!

A skutečně. Probudil se a zeptal. "Kde to jsem?"

Markéto, Kristýno, Terezo, Martino? Kdy máte svátek? Martina 17 Krystína 24ho.

Přišla taky Panovcová. Potřebovala se nutně dostat do Mikulova. "Zavolejte si taxi."

"Potřebuji si zavolat taxi."

Tma


Je tu tak málo světla! To jste vstoupili asi do komory. "Ticho! Tata dělá fotky!" To za to stojí. Ten teda řek to a tamhle se to udělá! Tak. A navíc prší!

Středa

26. července 2015 v 17:59 | Mini
Sedím na lavečce před domem. Zdraví mě ale já je neznám. Sem tam projede auto. To asi všichni spěchají a tak jdu spěchat s nima.

Úterý

26. července 2015 v 17:55 | Mini
Docela dobrý nápad s tím kouřením, ale vám však radím. Nezačínejte!

Pondělí za 25,- Kč

26. července 2015 v 17:53 | Mini
Koupil jsem si doutník. Naučím se alespoň kouřit ať z toho taky něco mám. Jinak sedím a nudím se. Ven nejdu. Co bych tam taky dělal? A co děláte vy?

Neděle za 30,-Kč

26. července 2015 v 8:44 | Mini

A co na to říkají sousedi? Sousedi nemají děti. Kdyby byla sama, tak bych snáz pochopil proč. Strejda je taky sám. Jednou vyprší čas a víckrát to nejde ženský! To je ta chvíle, kdy nemá smysl, ani cenu myslet! Prostě chcete dítě, tak je potřeba pohnout.

Se sousedy jsme přece grilovali. Neříkal jsem nic. Však musí taky někdo poslouchat. Napil jsem se piva a dal si špekáček. "Podej mi hořčicu."

Správně by mělo být podej mi hořčici, ale já jsem řekl hořčicu, ale svět se nezbořil. Nakonec jsem si ji podal sám. Dostal jsem další pivo, protože právě jsem dopil. Tady nebylo o pití nikdy nouze. Musíte to tak brát! Někdo, nevím kdo řekl: "Tohle je ta nejlepší párty na které jsem." Někdo řekl, nevím kdo: "Tak to si nebyl ještě u nás!" Smáli se. Potom jsme všichni naskákali do bazénu. I tak se může trávit neděle, když je léto.

Začíná sezóna. Půjdu se podívat na koupák. Na koupáku je všechno. Vstupné třicet korun, leží tam čtyřicítky, které už mají dost manžela. Slunce je opaluje a ony se nudí! Jenom je nechte. Kousek dál je skupinka adolescentů. Baví se. Smějí se. Asi budou hrát volejbal. Už jsem si zvykl mlčet. Je to taková hra. Nemáš prachy. Vadí! Nemáš kamarády? Tak proč nemáš prachy?

Zkouším automat.

Přijela policie. Něco se děje.

Sedmý den v dílně

25. července 2015 v 10:58 | Mini

Dělali jsme na frézku FNK 25 A její ovládání. Vtom přišel do dílny mistr. Všechno ztichlo. "Sláva Petr vstává."

To s námi trhlo. Co chce? Byli jsme tam totiš tři. A všichni jsme se tak jmenovali.

Bylo to poprvé, co mistr měl dobrou náladu.

"Peťane, kousek ti zůstane."

To nás uklidnilo a pokračovali jsme dál. Jednomu říkali Matal, druhýmu Blecha a mě Mini. Byli jsme sehraný tým a dobře jsme znali mistrovi nálady. Tahle však byla nová. Za chvíli to bylo ale normální.

Normální mistr. "Kluci musíte máknout, do večera ještě aspoň dva rozvaděče musíte každý udělat." Což bylo nemožný. My jsme tomu nevěřili, ale nakonec večer jsme měli všechno hotové a unaveni si lehli na ubytovně.

"Ten mistr se asi zbláznil!"

"Jó. Zbláznil. Jak to myslel s tím, že jedno ti zůstane?"

"Kluci. To neřešte a radši spite."

Ráno nás čeká další. Dílny jsme totiš měli dva dny v týdnu, potom přijde sobota a neděle a poton nový týden. A s ním učení. Mistr chtěl nemožné. Taky říkal sedřu z vás kůži pacholci a různé keci, kterým snad ani nerozumněl.

Ráno už ale zase říkal to samý.

"Tak co pacholci? Byli jste na pivě?"

"Ne mistře."

"Tak to bude lež. Já jsem vás viděl."

"Dneska chci ale vidět, jak vám práce jde od ruky."

"Ano mistře."

"Ne mistře."

Co jsme měli říkat?

Sedmý den konečně doma

25. července 2015 v 7:50 | Mini

Právě probíráme barvy. Miluju fialovou. Škoda, že nemůžu vyfotit, co vidím. Teoreticky by to mělo jít. Zkuste žlutou, barva slunce. Vosička je taky ze žluté a barva písma? Černá. Hádáte zprávně. Nic tady nezbylo. Vosa zase uletěla a Vosáček je smutný. Proč třeba nezavolá? Kvůli fialové! Nenávidím tu barvu. To spíš červenou a zelenou a namalovat obrázek na zeď. Picasso? Da Vinci? Může se zdát, že to tak je, ale to už je dávno. Na. Barva může být. Dál jsou koruny. Mají tak krásný konec. Co si schováš jako když najdeš a věř, že to není žádnej med mít tři koruny a žízeň.

Povídá se sice, že to tak je. Tady tomu asi nikdo nerozumí, ale za tři koruny se dá koupit hala. Prázdná hala sice je zbytečné mít halu a žízeň, ale investice to je dobrá! Přivezou mi zboží a kam jej dám? Do haly o to de. Né každá hala se bude hodit. Některé vůbec! Ostatní částečně. Ideální halu nenajdete. Co by taková má hala měla mít? Jeřáb.

Sedmý den Cesta

24. července 2015 v 17:47 | Mini

Zase domů


Tentokrát taxíkem za ranec. Taxík řídila Věra, jak jsem zjistil. Jinak jsem mlčel. Nebylo mi zrovna do breku, ale povídat si s ní se mi taky nechtělo.

Nabrali jsme benzín a jeli do Bohunic. Tam je můj domov. Tam jsem poznal Renatu. Tam tam právě tam. Tam byl taky blázinec to ale už víte. Tam jsem ještě nebyl a když mi máma slibuje, že tam půjdu, tak říkám "Tam si aspoň odpočinu."

Sedmý den Nitra

24. července 2015 v 17:36 | Mini

A tak volám z budky na všechny strany. Na východ jsem zapoměl. Je červen a já jsem si tak trošku jistej. To dopadne dobře. A taky že jo. Odvezli mě do blázince. "Ty se budeš učit!"

"Běžte všichni do prdele!"

Však on tě přejde smích!

Já bez toho nemůžu být! Mě vždycky něco napadne a to je taková blbost!

Jako tenkrát. Ráth dostal krabici a v ní balík peněz!

Tady jsem už byl. Tentokrát to byla ale slovenská Nitra.

To jsem asi poradil tomu chlapíkovi, který ztratil matice od kola. "Vezmi z každého kola jednu a budeš mít na každém tři."

Ty nejsi blázen.

"Blázen jo, ale nesmíš být blbej!"

A potom jsem šel dál, podle mě to bylo na Sever, ale jak jsem zjistil až teď bylo to na jih. Čechyja. Starosta nebyl zrovna ve své kůži. Potřeboval jsem 27,- Sk na pivo. To prošlo, ale potom nevím proč přijeli policajti. Jako bych byl ňákej vrah. Odvezli mě na vyšetřovnu, potom propustili, došel jsem až na benzinku a chctěl si koupit kávu v automatu a už tady byli znovu. Tentokrát jsem ale jel do Nitry a tam doktor jmenoval se Čech, takže?

"To není možný!" Co jsem tam vlastně dělal? Měl jsem kufr plný peněz. Stačilo to jenom vyměnit a měl bych balík, jenomže to bylo v Brně a ty dvě coury říkali, že jedou do Nitry. Kufr jsem nechal ve skříni a jel do Nitry. Však už víte. Jak mi bylo? Cítil jsem se jako Bond James Bond. To je ale iluze. Ještě v Bratislavě mi říkala že to není možný! Teď už je to ale jedno. To byla moje slovanská cesta. Nakonec jsem zkončil v blázinci. Tam patří všichni, kdo nedojedou k svýmu přístavu. Obrazně řečeno. Vzal jsem si však z toho ponaučení. Né každý může dělat všechno.

4tvrtý, den a pátý den

23. července 2015 v 15:24 | Mini

Čtvrtý den


Konečně jsem se dozvěděl, proč jsem tady. Léčí mě ze závislosti na hracích automatech, kterých je spousta v každé hospodě. "Jste notorický hráč, který by se měl léčit!"

Máte pravdu jsem. Existují léky?

"Existují."

Budu je brát pravidelně. A teď mě pusťte.

"To nepůjde. Ještě musíme zjistit vaši DNA."

K tomu ale potřebujete můj souhlas.

"Ten máme."

Podepíšu revers.

"To klidně můžete. Stejně si vás tady necháme."

Byl jsem tam už čtvrtý den a docela dobrý, takže říkali týden. To se dá vydržet. Jenomže potom přišla sestra a píchla mě injekci.

Co to je?

"Fluangsol."

Dozvím se to na vizitě, která bude v úterý. Takže zítra. Nejdřív se však zeptám, kdy mě pustí domů!

Pátý den - vizita


Je úterý 11.7.2000 budu mít narozeniny. Budu už doma?

Propustili mě a já mohl jít konečně domů. Zašel jsem však na nádraží a pojedu se podívat do Zlína.

Potkal jsem vám chlapíka válel se pod hospodským stolem. Kopnu do něj. "Ty ses prochlastal z Gotwaldova?"

Říká. "Já jsem tady novej."

Okamžitě to překládám, aby mi rozuměli i Němci.

"Hej! Vylez a řekni, co se ti na tom líbí!" Moravanka hrála mé milé

Druhej den

22. července 2015 v 8:59 | Mini

Probudil jsem se a nevěřil, kde to sem. Přišli mi to říct.

"Víte kolikátýho je?"

"Ne." To bylo v létě roku 2000, byl jsem na jednotce intezivní péče, byl jsem na posteli, byl jsem přikurtovaný, abych si neublížil. Bylo mi to jedno. Za týden budu doma. Kdyby mi tenkrát řekli, že je leden, asi bych jim věřil. Jenomže bylo léto. Osudný rok. Počítače se vzpamatovávali ze šoku. Nebyli na to připravený. Y2K ochromila zásobování. Všechno se muselo opět dělat ručně. Hlavně v Americe to byl už velkej problém. Nedalo se platit kartami, protože nejeli terminály.

Teď se musíme ale vzpamatovat z nového šoku! Je to z tlačítka, který tam chybí! Dá se to udělat taky jinak. Na to člověk musí mít školu.

Třetí den


Byl nejdelší v mém životě. Každá minuta se zdála tak dlouhá! Každou minutu něco začínalo a když už nic, tak aspoň hodiny na stěně se pohly. Připravit se, bude sedum a bude večeře. Říká.

Zdokonalit sebe sám. Pořád mi nešlo do hlavy, jak to vypnu, ale nakonec se to prý vypne samo. Tak takhle jsem se zdokonaloval.

Četl jsem si Shakespeara, to bylo z knihovny, kterou tam měli.

Podali mě papír a tušku. "Maluj."

Na to bych potřeboval mít školu. Vzal jsem si kurz kresby od Smise a začal tvořit. Když ten večer tak krásně ubíhal. Přišli se podívat. "Piš!"

Podepsal jsem se. To jsem už měl zvládnutý! Co budou potřebovat dál? Jenomže neseděl mě ten rok. To se jistě něco stane. A taky že jo. Přišla zpráva, že otec je mrtvej a došlo mi, že tam musím taky. Proč tak brzy?

Nezbývá nic jinýho, než se s tím srovnat.

To se mi stalo kdysy. Stopla mě a chtěla zavézt do Hodonína. Jel jsem zrovna tím směrem, takže tam zajedu. Měl jsem tenkrát auto půjčený od bráchy. Jinak bych nejel. Potřeboval jsem nechat udělat váleček na nudle ze dřeva a tam je nejvíc chlapíků co mají soustruh. Taky o jednom věděla, takže to šlo hladce. Nechal jsem zatím udělat ten dar, ten váleček byl svatební dárek a odvezl jí do Hodonína. Na to jsem si vzpoměl, když se mě ptali, co budu dělat.

Říkám. "Budu psát! O tom, co se mi honí v hlavě."

Můžete si představit něco co není hotový? Nadoraz. Natvrdo. Jak to chápu? Pusťte si to a uvidíte.

Bláznova ukolébavka

19. července 2015 v 17:54 | Mini

Byla tam tma. Dlouhá chodba, na které svítili zářivky, deset pokojů po třech, Denní místnost s televizí a vyšetřovna. Taky sprchy a záchody. Schodiště do patra. Právě si střídali směnu. Denní končila a začínala noční. Nevím co je lepší? Když blázni spí, nebo když něco dělají?

Ty schody vedly do patra. Tam byli pokoje. Přízemí byla jídelna a doktorka.

Dny tam ubíhaly trošku pomaleji než venku. Měli jsme pevný řád. To mi teď chybí. Byla doba na snídani, na oběd a na večeři. Po večeři jsme udělali frontu a čekali na léky. Obyčejně jsem mýval službu v kuchyňce. Připravoval hrnečky a lžičky, potom přišli doktoři s personálem, to už muselo být všechno na svém místě a přinesli léky. Doktorka obyčejně čekala až budeme všichni vyřízení a pak šla domů.

Jednoho dne se ale blázni domluvili a udělali žranici. Prý za to můžu já a taky ať vidí, co dokážeme. Po práškách nastoupili do kuchyně chlebíčky a jednohubky, salámové mísy a bůhví co ještě. Byl jsem mile překvapený. Nemusel jsem dělat nic. Všechno bylo za minutu připravené.

Ve společenské místnosti už čekali na stole pohárky. Zatím co jsem spal někdo vypnul televizi. Taky dobře. Pustil jsem si proto rádio a poslouchal písničky. Noční směna chystala večeři. Chci říct že to tak bývá pravidlem a dlouho jsem nechápal proč. Vlastně to nechápu dodnes.

Michal a já jsme byli dva nejlepší kamarádi. Chodili jsme po chodbě a vzájemě se potlačovali. Všimli si toho i ostatní, ale bylo jim to asi jedno.

Na chodbě byl taky telefon a právě zazvonil. "Zvedni to!"

"Haló? Co potřebujete?"

Michal šel na záchod.

"Mluvit s panem Králem." To byl jeden blázen

"Právě s ním mluvíte." Ale jako ftip se to neujalo, tak jsem zašel za Králem a říkám mu, že má telefon. Víc mě to nezajímalo. Počkal jsem na Míšu a zase jsme se přetlačovali. Ve chvíli běžel personál podívat se co to je! Slyšeli totiš hroznou ránu, jako by něco spadlo na zem, ale na zemi nic nebylo. Ještě teď si vzpomínám na Vašíka, na Péťu, na pana Krále, který konečně přišel k telefonu a i na paní doktorku. Byla moc hodná a s jejím svolením píšu tuto storry.

Blázni se radujou


Jenomže blázinec nekončí, když vás propustí domů! Měl jsem si vybrat. Dělat pumpaře na Aralu, nebo blázna. Zkouším tu pumpu. Byl jsem tam celý rok a dál to nešlo. Proto jsem byl znovu v blázinci. Byl tam taky pan Král.

"Né pane králi!"

Kde je Péťa, kde je Vašík?

Po určité době mě poslali na otevřené odd. Tam jsem se seznámil s Renatou. Kde je Renata?

Spíš kdo je Renata? To už je tak dávno!

Renata ze Sloupu


Navštěvovali jsme se. Jednou dokonce se mě ptala "Co tě baví?"

Mě toho baví hodně, ale abych si vybral tohle je ono.

Po všech těch zkouškách, kdy jsme se viděli naposledy mi chybí. Trošku. Pořád si vzpomínám na všechny ty krásné chvíle a děkuji.

Mamince, že se o nás tak dobře stará, tátovi, kterého jsem neviděl jinak, než ožralýho a taky všem těm z rodiny, kteří jsou už pod drnem. Jak stárnu chybí mi toho čím dál tím víc. Tohle jsem vám chtěl říct. Jsem prý blázen jen a má-li být po tvém! Ani to nechci vystavit, ale už bych měl.

MEDOD 44

17. července 2015 v 14:46 | Mini
Jak si tohle představíte? Jako. Za mlada a teď, pořád v jednom kole. Však co. Ono to ňák dopadne. Slyším v televizi každej den.

MEDOD 43

17. července 2015 v 14:43 | Mini
Medod je víc než značka. MEDOD je můj život.

MEDOD 42

17. července 2015 v 14:41 | MINI
Medod je víc než slovo. Připravte se na MEDODTM

Pokus č.24

17. července 2015 v 6:44 | Mini
Kočky jsem už nakrmil

Chemie

16. července 2015 v 7:08 | Mini
Rozpusťte 5g Nacl v 20ml H2O, dejte na misku a nechejte vodu vypařit.

Tour de France 2015

15. července 2015 v 17:11 | Mini
Je ve znamení hromadných pádů a vůbec karambolů, které

Nefunguje rádio

14. července 2015 v 7:53 | Mini
Co to může být? Všechno, když ho opravíš?
Zkouším zdroj, protože zdrojem to začíná, ale ani na baterky nehraje. Měřím proto napětí. Je tam. Postupuju dále, ale od konce. Nízkofrekvenční zesilovač nemá signál. Zkouším něco jinýho. Teď hraje. To jsou dvě věci, které si musíš zapamatovat. To je příčina, nebo důvod? Takže nakonec anténa, nebo dekodér. Dneska už všechno dělá digitál, proto přepínám stanice. Zase nic. Tlačítko je v pořádku? Aha. Tady je upadený drátek! Dávám ho na místo a výsledek? Hraje. Mám z toho radost. Podařilo se. Nakonec každý rádio je založeno na stejném principu moulo.