Říjen 2014

Zasmála se

30. října 2014 v 10:45 | Mini
Ty asi nejsi normální! A opravdu. Nejde. Tak nejsem. Takovýho si chtěla?

Plán

30. října 2014 v 10:39 | Mini
Dát jí tu kytku.

Od Gábiny jsem dostal otvírák

30. října 2014 v 10:39 | Mini
Ne. Nevím jak se jmenuje. 8.3 má svátek, takže se tam ještě zastavím s kyticí.

Gábina má svátek 8.března

30. října 2014 v 10:33 | Mini
Svátek všech žen, když si vzpomenu, ukápne mě slza.

Strach z neznáma

29. října 2014 v 13:45 | Mini
Tady to funguje jinak. Je to jako magnet. Buď přitáhne anebo odpudí!

Kdy to má být hotové?

29. října 2014 v 13:44 | Mini
Zítra? Večer? Hned!

Do hni

29. října 2014 v 11:58 | Mini

Výlet s Robinem


Vlastně jsme byli tři. Já, brácha a Robert. Chodili jsme k potoku, který tekl dole v údolí a paneláky nechávali daleko za sebou. Občas se k nám přidal i Pavel Kratina a Pavel Krejčí.

Bylo to srandovní. Hráli jsme si na vojáky, prali se a když nás bylo víc, vymysleli třeba hokej.

"Klucí? Kde máte hokejky?"

Smála se celá ulice. Jenomže my jsme právě měli důležitý zápas, ve kterém může vyhrát pouze jeden. Tenkrát nám říkali. "No. Z tebe jednou něco bude."

Ptali se na známky, to asi bude stejný i teď, ale ty kluky už nikdo nevrátí.

"Pavle!"

"Kterej?"

"Ty."

To se ví. Ozval se jako první. Rozdal hokejky a mohlo se začít. Já tu svou poznal. Proti komu hrajeme? Hrajeme na dva vítězný. Bylo to lepší, než kdyby..

Bitva u Tachova


Tenkrát opravdu nevyhrál nikdo a těch pár vojáků co nepadli už taky netěší vyhrávat. Tak tohle je tak. Chystá se válka ve které poteče hodně krve. To si povíme!

Pohni

29. října 2014 v 11:44 | Mini

Jenže já to udělám a teprve pak se dozvím, co dělám špatně. Opak je mít předem všechno naplánované, ale co když to nevyjde? Tak to dělám zbytečně. Opravdu stresující! Jedni si z toho nic nedělají a jiní zkouší začít znova. To je taky normální. Přece se nezastřelím. Poučí se z chyb, které dělali špatně a co vlastně chcete? Ani začínat znova není snadné!

Nakoupil jsem a teď prodávám. Možná že jsou lepší. K nim se taky dostanu. Co si mají vzít ti ostatní? Na internet. Zajímavé. Zajímá vás kdo to je?

Něco vám o sobě řeknu.

Já jsem se toho nebál. Už to bude deset let a stále mě to baví. Žena odešla. Děti nemáme a já? Stal jsem se otrokem v tom dobrým. Biju se o přízeň čtenářů a myslím si, že tohle někam vede.

Jednou třeba se mi to podaří a přesvědčím vás, že to nedělám zbytečně.

Takže V ohni jsem napsal včera. Je to takový úvod. Pohled odjinud. Však ne za branou, ale na cestě. Vy mi říkáte a já? Já se snažím najít tu cestu. Kolikrát jsem už zabloudil, kolikrát se vracel. Teď doufám, že už to mám. Není třeba něco obráceně?

V ohni

28. října 2014 v 17:15 | Mini

V ohni

I když se nezdálo, hoří.
"Kluci? Co to máte?"
"Nic soudružko učitelko. To už hořelo." Jenda a Tonda, dva nerozluční kamarádi zapálili noviny. Ty se během chvíle proměnili na popel. Ano. Všimla si toho i učitelka.
"Doneste si žákovský knížky." Napsala jim poznámku "Zítra to bude podepsaný!"
Šli domů. "Tondo to bude průšvih! Určitě mě dají na zadek."
"A já budu klečet v koutě."
Neměli to kluci lehký.
Doma Tonda ukázal knížku. Co dělal pak? Táta četl. "O přestávce pálil noviny."
"Toníku to se nedělá."
"Já vím tati, jenomže Honza říkal, že."
"Honza říkal! A kdyby řekl vyskoč z okna tak skočíš?"
"Ne."
"A hořeli?"
"Hořeli."
"Mámo, máme doma žháře!"
"Táto máma ví, že lžu." ale ty noviny jsme nemuseli spálit. My jsme chtěli ty noviny si přečíst. Dneska však je svátek a noviny nevyšli. Tak co jsme měli udělat?
"Sedět v lavici." a poslouchat učitelku.
Tak tohle jsme přesně dělali.
Je to normální? Začínat pokaždé znova s pocitem, že mám už končit?
Byl jsem se projít. To pomůže.
Je lepší nic nevědět.
Něco se mi nezdá. Máte otevřeno?
Že tam nic není? Já už skáču!
Kdy přišla ta změna? Už jsem.
Vyberte si.
Ráno pojedu do Brna. Vrátím se a možná že už nebudu sám.
Dneska ještě zkotroluju hladiny.
Od zítřka, kdy se mám vzbudit. Jenomže to bude ještě chvíli trvat.
A to bude problém. Každej to vidí jinak.
Něco tam určitě bude!
Neměl sem sem chodit, ale když budu tady, tak třeba o počasí.
Má být krutá zima. Tak se připravte na nízké teploty! Určitě zmrzneš! Mlha a zima. Kdo je venku?

Opravdu?

Deprese podstatné jméno rodu ženského

28. října 2014 v 8:47 | Mini
Víc vám snad nemusím říkat.

Deprese a co s ní je

28. října 2014 v 8:45 | Mini
Naučil jsem se žít v depresi. Naučil jsem se psát a teď čekám, jestli si všimnete.

Deprese

28. října 2014 v 8:43 | Mini
Z již napsaného slova. Deprese potkává hlavně autory a nemusí být ani zvlášť veliká.

Rande na slepo

28. října 2014 v 8:41 | Mini
Je třeba ještě upravit. Pochvala.

Tonda a Honza

27. října 2014 v 7:48 | Mini

V ohni


I když se nezdálo, hoří.

"Kluci? Co to máte?"

"Nic soudružko učitelko. To už hořelo." Jenda a Tonda, dva nerozluční kamarádi zapálili noviny. Ty se během chvíle proměnili na popel. Ano. Všimla si toho i učitelka.

"Doneste si žákovský knížky." Napsala jim poznámku "Zítra to bude podepsaný!"

Šli domů. "Tondo to bude průšvih! Určitě mě dají na zadek."

"A já budu klečet v koutě."

Neměli to kluci lehký.

Doma Tonda ukázal knížku. Co dělal pak? Táta četl. "O přestávce pálil noviny."

"Toníku to se nedělá."

"Já vím tati, jenomže Honza říkal, že."

"Honza říkal! A kdyby řekl vyskoč z okna tak skočíš?"

"Ne."

"A hořeli?"

"Hořeli."

"Mámo, máme doma žháře!"




Celý svět patří mě!

26. října 2014 v 15:03 | Mini
Já bych si tak jistej nebyl, ale kdo umývá nádobí?

Trochu moc rozet

26. října 2014 v 11:12 | Mini
Je to tím, že ozdoba není rozeta a rozeta je na každém kroku. Co to vlastně je rozeta? Cíl. Můžu to tak říct. V cíli se ozdoba (rozeta) jak jsem řekl mění. Je potřeba najít něco nového. V cíli jsou všichni zvědaví, co to bude. Další bude dál. Něco jako etapa, ale etapa to není. Rozumíte mi? Dal jsem se na cestu. Snad už existuje cíl!

Nejhorší je

26. října 2014 v 11:03 | Mini
Když se koňovi nechce.

To je mým cílem

25. října 2014 v 14:40 | Mini
Být kamarát s Dynem

Bez názvu 1 - Open office

25. října 2014 v 13:15 | Mini
Vykradli klenotnictví a zmizeli do metra. Jenomže tam na ně už čekali. Najednou každý občan byl policajt a ten kdo utíká zloděj. Jenomže oni nezastavili. Byl jsem tam taky. Viděl jsem je a když přijela kriminálka a na všechno se zeptala bylo jednoduché je chytit.
To už řeší soud. Tak kahle to je. Pocit, když něco ukradnete a chytí vás!
Zloději jsou odmalička jiní lidé. Snažím se pochopit. Ne se zlodějem jsem se ještě nesetkal. Znám z vyprávění. Možná že setkal, ale nevím o tom. Možná seděl vedle mě v autobuse. Zatím se mi nic neztratilo a kdyby snad ano, zavolám policii.
Směje se. "Tak tohle je snad ta největší blbost, kterou si udělal."
Už jsem udělal tolik, že tohle mi příjde docela normální.
"Seš divnej! A ten tvůj svět taky. Pořád se za někoho schovávat to napadne i blbýho, že to je blbost. Počkej za dva roky!"
Zrovna jsem šel na vojnu. "To se musí?" Bylo mi jedno co bude za dva roky. Já žiju tady a teď.
Byli jsme nastoupeni před nádražím a velitelé nás volali. Pochopil jsem, že nic nepotřebuju. Taky se mi nemá co ztratit. Velká výhoda. Jenomže. Uplynul rok a přišli noví mladí. Ti už tolik skromní nebyli. Dokonce po mě chtěl cigaretu. Dal jsem ji a on chtěl druhou. Že pro kamaráda.
"Tak ať si ten kamarád příjde!" Nevadilo mi to. Dal bych mu i tu druhou, jen kdyby si nevymýšlel.
"Pro koho?"
"Pro kamaráda." Teď jsem si uvědomil jak jsem sám. Můžu s tím něco udělat?

Největší blbost jsem už udělal, takže tohleto má taky výhody!

Ještě drží listí na stromech

22. října 2014 v 17:40 | Mini
Začal podzim a padá listí. Pořád máme co shrabovat. Je nás tady sedm. Oddělení od reality. Však co. Nás to baví. Konečně. Už něčím musím být. Přišel další. Takový ucho. Ten se sem vůbec nehodí. Nejdřív měl plnou hubu keců a pak se někam vypařil a my hrabali. Když už jsme končili. Objevil se a že potřebuje fotku, jak hrabe. Zasmál jsem se.
"A kdo tě bude fotit?"
"Automat." Postavil kameru na zem, vzal hrábě a ušklíbnul se. "Tohle myslím vážně!"
Uvidíme s čím příjde zítra.
Večer to říkám mámě. Ta se nestačí divit. "A kde byl celý den?"
"Nevím. Hrál automaty."
Tak to se máme na co těšit.
Zítra dostane výplatu a celou ji prohraje. Proč vám tohle říkám?
Vlastní zkušenost. Taky jsem byl takový a teď? Hrabu listí.