Březen 2014

Bez názvu 2 Znám z vyprávění

31. března 2014 v 9:33 | Mini

Znám z vyprávění.


Jeden dobře informovaný člověk mi říkal, že už na tom pracuje. Má plán. Najdu si ženu, kterou nemá nikdo! "Co blbneš prosímtě! Všechny jsou stejný!" Jasně. Říkám to taky, ale sám zůstat nechci. Brzy bude apríl, to je má příležitost. Říká se, že nelže. 1.dubna můžu. Jak jsem se ale spletl.

To jsme byli loni na vodě zrovna když se to stalo. "MEDOD nikdy nebude!" To je jenom představa, že všechno funguje. "Kdy mi uděláš MEDOD?" Ptala se Martina.

"Já o tom nic nevím." Takže zůstane sám. Nejdřív se ptal a nakonec řekl. "Zhatls."

Od té chvíle všude říkám "MEDOD nebude." Náhodou se stalo, že se nikdo nezeptal co to je? Je to můj život Martine. Tak trošku exotické koření, které přivezl Pólo a nakonec proč ne? Vždyť na tom nic není. Doba je jiná, zvyky se nemění.

Jak jsem se dostal do Číny.


Měl jsem letenku pouze tam. Chtěl tam zůstat, ale už jsem zase zpátky. Nepodařilo se nic. Jenom ti doktoři nevěřili. Proč by někdo chtěl koupit pytlík koření v Číně?

"Seš blázen!" A tak jsem byl blázen, ale byl jsem tam a ty ne. Martin zatím Martinu, jestli se to tak dá říct přivedl do jiného stavu.

Přišla za mnou. "Jsem těhotná." Dostala ode mě jablíčko. Jestli jí chutnalo? Nikdy jsem se nedozvěděl. Tenkrát jsme se nepotkali náhodou. To vás taky čeká. Všechny.

Když už jsme byli v Číně a bylo tak krásně začal jsem plánovat návrat. Jsou tam pěkný holky. Nikdo mi nevěřil, že jsem Čech a když jsem mluvil o MEDODU každý hned plánoval výrobu. To se mi nelíbilo. Nelíbili se mi. Martina byla jinačí. Čekala dítě, tak pro ně.

"Jak se bude jmenovat?" Volám ji.

"Medart."

"Kdy se narodí?"

"Na Silvestra."

To věděla celkem přesně. Ptala se taky jak jsem daleko a kdy bude možný koupit si tu hračku.

"Na Vánoce." To bych měl stihnout.

Jenže jenže to jsem nevěděl co chystá.

"Vrať se."

Jak je to těžký! Už se nevrátím. Nemám důvod. Tolik jsem toho pokazil. Už to nebude jiný!

"Proč?"

"Čekám na tebe."

Dneska už nepřijedu, vždyť jsem strašně daleko! Ale až se vrátím, stavím se. Dáme si sklenici dobrého vína a budeme se milovat.

"Pokračuj."

Oslněn tvou krásou to nezvládnu. V hlavě mi tančí numera. Ať počítám jak počítám ta školka je malá!

Už bude chodit do školky a já jsem ještě v Číně. Tady to je jiný. Tady mají rodiny jedno dítě a říká se tomu plánované rodičovství. Nařídila vláda.

Občas ji zavolám, jako teď.

"Ahoj."

"Ahoj."

"Co Medart? Poslouchá?"

"Poslouchá."

Já bych měl taky poslouchat, ale jaxi nemám co.

"Tak ahoj."

"Ahoj."

Tohle nikam nevede. Tak snad mi pomůže červená a zelená. Takový semafor na křižovatce díky kterému se nic nestane. Martina je ta pravá, ale nemáme si co říct. S jinou by to bylo stejný! Zkrátka mám čas.

Čas


Na všechno potřebujete čas, ale když nemáte plán je zbytečný. Potřebujete taky kontakty. Nestyďte se říct si o ně. Jednou potkám někoho fakt dobrýho a víckrát bychom se neviděli. To se může stát i tady. Malá vesnice, kde soused nezná souseda to je Čína. Každý se snaží být ten nejlepší a mít nejvíc. To je všude stejný, jenom ten výsledek za který neručím. Nemusí to být rýže, ale tady to je. Vzpomínám na ten čas a chtěl bych se už vrátit. Mám dlouhou chvíli. Proto jedu do města.

Co kdyby měl každý člověk jeden semafor?

Lidé se rozdělili na dva tábory. Jeden čeká, druhý jede. Za chvíli se to otočí. Žádný zmatek. Kdyby tady nestál semafor všichni by chtěli jet a křižovatka by se ucpala. Je zvláštní jak to vychází!

Poletím se podívat do Japonska. Tady je to kousek. Volám Martině.

"Ahoj. Poletím do Japonska."

"Ahoj. Tak leť."

Tak teda letím. Lidi, znáte lidi. Sotva jsem si koupil letenku, ukradli mi kufr. Prý v Japonsku nebudu nic potřebovat. "Vážně? Tohle jsem nečekal!"

Sedím v letadle, které právě startuje. Kufr mám na palubě. Tak to se jim podařilo. Vyvedli mě Aprílem. To jsem tak jiný? Jiný než z lidi z Číny? Jaký tam mají zvyky?

Letadlo jednou přistane. Všude Čínský znaky. "To už jsme v Japonsku?" Vystupuji. Letadlo letí dál. Zůstal jsem v Korei.

To je divný! Můj kufr stál vedle mě. Tohle se už stalo, že jsem nedoletěl do cíle. Vzal jsem kufr a šel ven. "Taxi!" Zastavil první a ten řidič se mě ptá "Kam to bude?" Nevěřím vlastním očím. Byl to Martin. "Martine? Ty? Zavez mě domů!"

"Provedu."

První hotel a on říká. "Tak jsme doma. Vystupovat."

Cíl


Prosímvás neblbněte! Tohle se může stát každýmu.

Bez názvu 1 Znám z vyprávění

30. března 2014 v 10:17 | Mini

Znám z vyprávění.


Jeden dobře informovaný člověk mi říkal, že už na tom pracuje. Má plán. Najdu si ženu, kterou nemá nikdo! "Co blbneš prosímtě! Všechny jsou stejný!" Jasně. Říkám to taky, ale sám zůstat nechci. Brzy bude apríl, to je má příležitost. Říká se, že nelže. 1.dubna můžu. Jak jsem se ale spletl.

To jsme byli loni na vodě zrovna když se to stalo. "MEDOD nikdy nebude!" To je jenom představa, že všechno funguje. "Kdy mi uděláš MEDOD?" Ptala se Martina.

"Já o tom nic nevím." Takže zůstane sám. Nejdřív se ptal a nakonec řekl. "Zhatls."

Od té chvíle všude říkám "MEDOD nebude." Náhodou se stalo, že se nikdo nezeptal co to je? Je to můj život Martine. Tak trošku exotické koření, které přivezl Pólo a nakonec proč ne? Vždyť na tom nic není. Doba je jiná, zvyky se nemění.

Jak jsem se dostal do Číny.


Měl jsem letenku pouze tam. Chtěl tam zůstat, ale už jsem zase zpátky. Nepodařilo se nic. Jenom ti doktoři nevěřili. Proč by někdo chtěl koupit pytlík koření v Číně?

"Seš blázen!" A tak jsem byl blázen, ale byl jsem tam a ty ne. Martin zatím Martinu, jestli se to tak dá říct přivedl do jiného stavu.

Přišla za mnou. "Jsem těhotná." Dostala ode mě jablíčko. Jestli jí chutnalo? Nikdy jsem se nedozvěděl. Tenkrát jsme se nepotkali náhodou. To vás taky čeká. Všechny.

Když už jsme byli v Číně a bylo tak krásně začal jsem plánovat návrat. Jsou tam pěkný holky. Nikdo mi nevěřil, že jsem Čech a když jsem mluvil o MEDODU každý hned plánoval výrobu. To se mi nelíbilo. Nelíbili se mi. Martina byla jinačí. Čekala dítě, tak pro ně.

"Jak se bude jmenovat?" Volám ji.

"Medart."

"Kdy se narodí?"

"Na Silvestra."

To věděla celkem přesně. Ptala se taky jak jsem daleko a kdy bude možný koupit si tu hračku.

"Na Vánoce." To bych měl stihnout.

Jenže jenže to jsem nevěděl co chystá.

"Vrať se."

Jak je to těžký! Už se nevrátím. Nemám důvod. Tolik jsem toho pokazil. Už to nebude jiný!

"Proč?"

"Čekám na tebe."

Dneska už nepřijedu, vždyť jsem strašně daleko! Ale až se vrátím, stavím se. Dáme si sklenici dobrého vína a budeme se milovat.

Nejdřív že ne

29. března 2014 v 13:15 | Mini
Tak dlouho až nezbylo nic. A teď ano? Najednou! Tím chci říct, že máte smůlu! Je to motor, co potřebuje energii. Elektrický elektřinu, naftový naftu. Kde ji chcete vzít?
Kde vzít a nekract? Dříve, než na to příjde. Já jsem to nebyl. Moje svědomí už není čisté. Je v něm hrozná díra, která se stále zvětšuje. Však chci napsat knížku! Nedělám si srandu. Bude hotová příští rok na jaře. Takový návod, co by se nemělo stát. Takový airbagy, které má každé auto, ale radši ho nezkoušejte!

ze soboty na neděli

29. března 2014 v 10:37 | Mini
Posuňte si hodinky!

Rohlíky už nebyli

29. března 2014 v 10:32 | Mini
Kdo chce rohlíky musí do Mikulova

Plán

29. března 2014 v 8:21 | Mini
Vydat knížku.

O několik minutu

29. března 2014 v 8:20 | Mini
Třeba jsem to zkonil, ale poznáte minutu ve století? Poznáte i vteřinu v tisíciletí! A dneska je už třetí!

Nával

29. března 2014 v 8:18 | Mini

Ta naše slepička snášela vajíčka

Slepičko, slepičko vezmu si vajíčko

Nemůžeš kohoutku mít jinou pochoutku?

Koko koko kokodák kohoutku můj pojď se ptát.

Úloha sexu ve společnosti.


Především spojit nemožné. Ano. Budou to naše děti, které splní společenské poslání. Zatím si hrají a nezlobí. Snadno podle jména poznáte co bych očekával. Nával? Sám jsem se rozhodnul pro tuhle cestu. Náhodou chtěla. Nikdo mi nevolá, a proto budu volat.

Úloha sexu se mění. Starší lidé potřebují pečovatelky. Především! Zvládnu to. Postarám se o ně. Však jste mě vychovali. Jó a jak se vlastně jmenuju? Minařík.

Jeden z problémů, které zůstali nevyřešeny je demence. V pořádku. Internet bývá taky nemocný, ale lze ho už k tomu použít. Stačí otázka a už znáte odpověď. Ne. Tohle funguje ze všeho nejlíp.

Zeptám se. Kdy dostanu za to odměnu?

Odměnu nedostaneš. Ještě to nemáš hotový!

Marně si vzpomínám na co jsem zapoměl. Snažím se podívat odjinud na nás. Za cenu ústrků.

Záhadná cizinka


Co by tady dělala? To já se pojedu podívat!

Vzdálený svět


Trošku si představuju svět, ve kterém má smysl uč se. Jsou to knížky! Tisíce knih. Stohy papíru a na každém jeden příběh. Hlavně, že to tak vidím. Někdo má rád klasiku, někdo zase poezii, nebo cestopisy. Někdo si rád přečte co se mi právě honí v hlavě a tady bych měl internet jako spojence. Jinak proti němu bojuju. Hodí se tak spočítat příklad. Musíte znát zadání!

Je to jednoduchý. Nic to ale neumí! Nic dobrýho. Taky se tomu říkalo web. Takhle web. Vzdálený svět. Ještě se rozhodnout a už budu dělat něco užitečnýho. Zajímá mě návštěva. Nechejte vzkaz.

Dnešní práce

29. března 2014 v 8:18 | Mini

Kolik toho musí vědět, když řekne já vím? Co si nepamatuju to si fotografuju. Známe se už deset let. Teď jsme se dlouho neviděli. Chvíle překvapení. Jak vlastně vypadáš? Mě už asi nepoznáš!

Můžu ti pomoct. Já jsem ten, co se stydí a hledám si na to berličku.

Takhle ňák můžu začít, jenže život chce víc! Tak pojďte si poslechnout příběh, který se mi stal.

Všichni určitě víte co je to dětská říkanka. Taky jsem si myslel, že lepší už není. Jak jsem se zmýlil. Četl jsem si ty vaše. Tolik krásných říkanek! Některé si ještě pamatuju.

Ovčáci čtveráci vy jste naši vičku i tu šošovičku vypásly.

Kočka leze dírou pes oknem. Nebude-li pršet nezmoknem. To jsou pouze ukázky. Však kdo zná víc? Dál záleží na fantazii.

Snášela slepička, snášela vajíčka. Jasně. To sem nepatří! Budou Velikonoce, tak až potom.

Temno

29. března 2014 v 8:17 | Mini

Stmívá se a já nemám nic připraveno. Co se jim bude asi zdát? Že musí zůstat? Ano, když už mají vybráno. Tohle je docela důležitý! Jedna dvě jsem věděl, ale nevěděl jsem co kdyby.

Co kdyby to bylo obráceně? Tahle představa mě děsí! Teoreticky by to šlo. Zkuste to však zažít. Ne. Opravdu to nechci. A tak jsem dal X. Něco ještě udělám a potomá čtvrt hodiny počkám. Nebude to blbý? Vám se to řekne. To je vůl! A zasmějete se. Jenomže. Kdyby to nebyla pravda už tady nejsem.

Četli jste Babičku? Jaké měla problémy?

Peří

29. března 2014 v 8:16 | Mini

Vykupujeme peří.

Po vsi jezdil cizinec v nablejskaným fáru. O den dřív měl starýho forda a teď? Taková změna. Kde můžou na to brát? Já bych teda neprodal. Slibují a pak se radují! Takhle to máte se vším, co vlastně kupujete? Co vlastně prodáváte? To jsou dva oddělené světy. Samozřejmě. Do obchodu pro rohlíky musí jít každý a má se smysl ptát, jestli chci prodat? To by mi muselo být hodně zle. Jenže. Zle mi bývá, když mám prodat a většinou v téhle době nikdo nic nekupuje. Kde můžou na to brát? Položil jsem si tuhle otázku a hned jsem dostal odpověď.

"Co děláte z peřím?" Aha. Tak snadné to nebude. Nešlo to ani napsat, na to říct! Další odpověď.

Báby zatím nakoupili a já se posunul ve frontě k pokladně. Jasně. Budu muset platit.

Motor

29. března 2014 v 8:15 | Mini

Mám za úkol zabrzdit ten motor a roztočit ho po směru hodinek. Zatím zjišťuji kam se točí. Pravidlo pravé ruky. Stroboskop. Nic se nedá dělat. Budeme ho muset spomalit. Jinak není nic poznat. Už jistě víte, že při určité rychlosti otáčení je vidět pravý opak, třeba když jede kolo. Nemůže přece couvat. Někdo mi radí rozotočit motor ještě víc, zkrátka vyvézt motor z míry. Vydrží to? Stejně nic nepoznám, jenom bych musel dát další úsilí v jeho zpomalování. Ne. Nebojte se. Nejedná se o nic životně důležitého. Spíš jsme se vsadili, jestli to jde.

Jeden starý motor o výkonu pět megawatt roztočili a teď ho chcou zastavit. Prý se točí obráceně! Jde o rychlé rozhodnutí. Co pomůže? Nikdo si nepamatuje na kterou stranu se točil. Byla to chvíle, než se roztočil. Je to vlastně takový velikánský větrák a když ho pověsíte, začne rotovat. Taky bych mohl slyšet. "Pozor točí se obráceně!" To je v pořádku. Nemá kdo upozornit. Těch otáček! "Zbrzdit a přidat. Motor sebou cukne!"

Existuje dokumentace? Jak je zfázovaný? Jaké má vinutí? Kdo jej synchronizoval? Zbytek spočítám! Je to přeci jenom kolos.

Vyhrál návrh počkat kam sebou škubne.

Zatím jsem hledal fáze. Ti ostatní se snažili zpomalit motor. Moc jim to ale nešlo.

"Jsem pro. Vytáhni osciloskop."

"Co to je?" Ptali se mě.

Jak jim to jenom vysvětlit, když to nikdy neviděli.

"Něco jako rentgen."

To už se trošku chytali. Na rentgenu přece každý aspoň jednou v životě byl.

Takže pořadí fází bych měl. Teď ještě to vinutí.

"Tady to máte. Tak na kterou stranu se točí?"

"Doprava."

"Jseš si jistý?"

"Nebo se chceš obrátit na přítele?"

"Většina motorů má vinutí doprava a fáze jdou po sobě L1, L2, L3, takže se točí doprava."

To jim stačilo.

Mě to bylo divný, ale držel jsem hubu. Co jim mám říct víc?

"Tady jsme skončili."

"Tak naschledanou." Jsem rád, že sem pomohl.

Můra

29. března 2014 v 8:14 | Mini
Létá dál kolem světla a světlo neví že svítí. O kus dál je tma. V té se mi v zimě tak báječně daří.
Jasně. Poslouchal jsem Landu.

Drnholec

28. března 2014 v 15:02 | Mini
Kdo by neznal diskotéku v Drnholci? Staří si stěžují, že je obtěžuje hlukem. Jsou to ale planý žvásty. U Benzinky je takový malý klub a k nejbližšímu baráku to máte půl kilometru. Jedině na faře. Tam by ale neměl nikdo bydlet! Je v dezolátním stavu a na kráse nepřidá. Komu vadí muzika?

Všem

28. března 2014 v 12:48 | Mini
Jak to děláte? Nestačí vám jedna chyba, vy koní hlavy? Máte vypyté mozky aby jste věděli! Běžte všichni políbit řiť tatovi. Nebo tak podobně. Proč se musel zastřelit? Vy za to můžete. S vašim názorem, že to je dobrý! Nic není oká! Abyste věděli vy vředi! Já jsem na to přišel patolízalové! Ani ten pes vás nezachrání!

Ahoj Peťo, Petr

28. března 2014 v 12:40 | Mini
"Ahoj Pepře! Jak se máš?"
"Ale. Špatně. Musel jsem dát kytaru do bazaru a ty? Ještě zpíváš?"
"Zpívám. Zrovna ale nemám čas."
"A já už nemám kytaru."
"Tak proč se ptáš?"
"Ještě mi jedna zbyla. Naladím ji a můžeme něco zkoušet. Třeba la la la."
"To znám. Ty už seš zase vožralej! Zavolej mi zítra:"
A zavěsila. Že bych byl vožralej? To zrovna ne, ale asi nemůže. Tak zkusím Renatu.

A jak se to bude jmenovat?

28. března 2014 v 11:55 | Mini
Příběh opravdového šílenství.

Jistota je všechno

28. března 2014 v 11:37 | Mini

Vykupujeme peří.

Po vsi jezdil cizinec v nablejskaným fáru. O den dřív měl starýho forda a teď? Taková změna. Kde můžou na to brát? Já bych teda neprodal. Slibují a pak se radují! Takhle to máte se vším, co vlastně kupujete? Co vlastně prodáváte? To jsou dva oddělené světy. Samozřejmě. Do obchodu pro rohlíky musí jít každý a má se smysl ptát, jestli chci prodat? To by mi muselo být hodně zle. Jenže. Zle mi bývá, když mám prodat a většinou v téhle době nikdo nic nekupuje. Kde můžou na to brát? Položil jsem si tuhle otázku a hned jsem dostal odpověď.

"Co děláte z peřím?" Aha. Tak snadné to nebude. Nešlo to ani napsat, na to říct! Další odpověď.

Báby zatím nakoupili a já se posunul ve frontě k pokladně. Jasně. Budu muset platit.

Babička

28. března 2014 v 8:52 | Mini

Stmívá se a já nemám nic připraveno. Co se jim bude asi zdát? Že musí zůstat? Ano, když už mají vybráno. Tohle je docela důležitý! Jedna dvě jsem věděl, ale nevěděl jsem co kdyby.

Co kdyby to bylo obráceně? Tahle představa mě děsí! Teoreticky by to šlo. Zkuste to však zažít. Ne. Opravdu to nechci. A tak jsem dal X. Něco ještě udělám a potomá čtvrt hodiny počkám. Nebude to blbý? Vám se to řekne. To je vůl! A zasmějete se. Jenomže. Kdyby to nebyla pravda už tady nejsem.

Četli jste Babičku? Jaké měla problémy?

Mrtví jsou všichni stejní

28. března 2014 v 8:24 | Mini
Mrtví nemluví!