Listopad 2013

Provokace

30. listopadu 2013 v 15:41 | Mini
Je lepší to takhle nebrat. Vždyť jsme všichni stejní! Tady to funguje tak, že je všechno chápáno jako provokace v dobrém i zlém. Je potřeba vybírat partnery. To bude asi vše. Zkusím to.

Myslíte, že si to vymýšlím?

30. listopadu 2013 v 15:37 | Mini
Tohle je jediná obrana, jak nepropadnout depresi.

Melancholie

30. listopadu 2013 v 10:28 | Mini
To je kvítko! Na podzim se přesadí do většího květináče a už nepokvete.

Nejhezčí dárek

30. listopadu 2013 v 9:19 | Mini

Výběr daru.

Rozdíl je i mezi víny a květinami. Jedno přidá na zdraví, druhé na štěstí a já tady řeším ňáký písmenka! Směšný! Lapnu první flašku a půjdu si sednout do parku! Tohle je můj Damokles. Samozřejmě, že ji otevřu. Budu první?

Celou cestu jsem přemýšlel co budu dělat. Někde tady to už musí být. Je to stejný! Nezměnilo se nic. Stále stejná cesta. Atmosféra už není tak hustá jako kdysi. Mám to. Budu počítat lidi, kteří spěchají. Bude jich dost. To není možný. "Ahoj Romane!"

"Ahoj Petře! Tady neseď!" A šel dál. Co tím myslel? Musím se ho zeptat. Kam vůbec jde?

"Kam jdeš?" Křičím na něho, ale asi neslyší. Odešel. Jeden z mých kamarádů. Mě se to teda zdá být v pořádku sedět na lavečce v parku a počítat lidi. Mám docela dost času. Počkám. Flašku ještě otevírat nebudu. Možná se vrátí!

V tak velkém městě máme na sebe štěstí. Náhodou mi nevadí, že spěchají. Jsem sám. To mi taky nevadí. Počkám.

Pomalu se stmívá. To tady můžu ještě chvilku sedět. Zatím se nic nestalo. Rozsvítila se lampa. To je vše. Zhasnuli naproti v obchodě, lidi už tolik nespěchali a většinou nešli sami. Už je zima i mě. Půjdu domů a někomu dám tu láhev. Nebo ne když jsem si ji koupil, tak ji otevřu. Nebo ne?

Vážně. Nevím co mám dělat. Proč jsem ji vůbec kupoval? Přešla mě chuť.

Roman se už asi nevrátí a někoho jiného otravovat nebudu. Připravil jsem si řeč a chtěl ji říct. Seděla už chvilku naproti. Než jsem se odhodlal.

"Otevřeme láhev?"

"Já žádnou nemám! Nevotravuj!"

Tak teda nevotravuju. Jdu najít Romana. Určitě bude sedět o kus dál. Chodí sem krmit holuby. Ani Romana jsem nikde neviděl. Byla už docela tma a zima a já nevěděl co dělat s tou flaškou.

Měl jsem vztek. Dokonce jsem ji chtěl rozbít!

Až dlouho potom mi Roman vysvětlil, že holubi už nekrmí a že jsem měl klidně votravovat. Že se to tak dělá. Takže pamatuju si už jenom jedno. Ženská se dobývá!

Když všechno vypneš můžeš cítit tu nádheru. Seš sám a čekáš až příjde. Jdeš zase ven. Zase si sednout do parku na lavečku, koupíš si flašku v konzumu, jen ta ženská by měla přijít! Už se stmívá, je zima a sedět tady po tmě je blbost. Nepřišel nikdo. Doma už mají strach. Tak kráčím zpátky. Na rohu málem vrazím do blondýny. "Seš blbá?"

"Já se moc omlouvám. Doufám že se vám nic nestalo." Ona to ale nebyla blondýna o které se povídají ftipy. Může být tak stará jako já usmála se. Takže jsem si všiml, že má něco za lubem. Chvilku stojím.

"Dobrá značka."

"Cože?"

"Dobrá značka miluji Chardoné!"

"Tak pojďme ho načít!" Ne. Nevím jaktože to věděla.

"Dneska ne. Už je zima, ale zítra v parku. Platí?"

"Platí!"

To jsem se toho zase dozvěděl, ale byl jsem spokojený. Na zítřek se těším. Co když? Ne tohle nevím!

Přišla i s pejskem.

"Viděla jsem vás tu sedět, tak můžeme si zajít na pohárek."

Co ten pes umí? Dozvěděl jsem se, že to je jediný živý z celé rodiny a že tady kousek bydlí a že můžeme jít dál. Ona mě asi pozoruje jak tady zápasím s flaškou každej den. Jenom já jsem si nevšiml. To dělají moje zvyky.

"Nebo si ji otevřeme hned tady?" Ptala se. To mi připadalo lepší.

Nemám se čím chlubit, ale plastové pohárky, které držela v ruce. Sakra co mám říct?

"Posaďte se. Já jsem Petr."

"Lucka."

Otevírám láhev a nalévám. "Tak na tykání?" "Na tykání." Snad to není zakázaný. Mlčíme a popíjíme víno. Pes leží u lavečky a občas zvedne hlavu. "Je mi s tebou dobře." Říká "Nepůjdeme dál?" "Ne. Má přijít Roman." Zalhal jsem.

"Nevadí. Já mám ještě jeden pohárek." Tak znova. Čekám, dočkám se a nemám se o čem bavit. Pes jenom zvednul hlavu. Asi normální. Lepší než se hádat. Došlo mi, když jsme dopili.

"Mám doma ještě jednu."

"Tak si ji schovej na zítra a vyhraješ." Tohle mě nevadí. Asi jsem jinej. Odchází a říká ahoj. Co si asi myslí? O mě, o mužích, o životě? Bydlí tady kousek, takže asi ji potkám znova.

Když jsem to říkal Romanovi jenom se pousmál. "Klídek Peťo. Máš našlápnuto k velkému dobrodružství." Já si to nemyslím, ale když to říká Roman, který by mohl být klidně můj tata asi to bude pravda. "Hledám parterku." Začal můj inzerát, který jsem ale nakonec nepodal.

Lucka bude ráda.

"Co ti ta ženská udělala? Jseš jako vyměněný!" Spíš Roman. Ten mi všechno řekl. Fakt! Lepší je mlčet. Jaksi jsem se těšil, ale co myslela tím že vyhraju? Nevím. Musím se zeptat.

Dneska ale nepřišel nikdo, kromě těch, kteří tudy chodí do práce. Zkracují si cestu. Nikam to nevede. Takže se naštvala, ale já vážně nemám o čem mluvit. Líbí-nelíbí?

Podívejme se však dál. Lidé si tady zkracují cestu. Kam chodí? Když se nevrací! Já na tom nevidím nic zvláštního. Tak dlouho tady nebydlím a město je plné otazníků! Vím, že rádio není tak veliké, jako se zdá. Dělá to několik lidí. Ostatní poslouchají. Existuje víc stanic. Já jsem si jednu oblíbil.

Dělejte to taky tak. Buď poslouchám, anebo to vypnu a bude ticho.

Už znám Lucku. Někde tady bydlí, ale dloho jsem jí neviděl. Za chvíli bude po vánocích a přijde Silvestr. Lucka je asi sama a já? Jsem taky sám. Tak proč to nespojit?

Teď mě Lucka straší v hlavě. Dřív jsem tam měl prázdo. Kdyby tak ještě jednou došla! Všechno bych ji řekl. Takový Silvestr s Luckou to by bylo něco.

Obvykle zalezu do postele a usnu, ale tohle bych určitě vydržel. Dívali bychom se na televizi a o půlnoci na ohňostroj. Ona to tak taky má! Takhle určitě zkončí rok.

Chodím teď do parku každej den. Jedině tak se můžeme potkat Lucko. Zjistil jsem, že Lucie je anglicky veš. "Bílá je veš. Moje Lucka je hodná holka." Říkám polohlasem. "Která?" Říká paní, která jde kolem a telefonuje. Co si o tomhle mám myslet? Moje výhoda? Nemyslím si o tom nic. To bych se musel zbláznit. Sice mi to vadí, ale nemá to nic společného. Prostě to tak vyšlo a mě to určitě neříkala. Šla dál a já viděl co je zač. Byla oblečená jako ňáká ředitelka a určitě spěchala. Nevidím důvod, proč bych se jí měl ptát. Vlastně. Jde tady jenom jednou. To už ale přišel Lucky pes. "Ahoj. Kde máš paničku?" Zavrtěl ocasem. Bylo třicátýho prosince. Kde je Lucie? "Ty ses ztratil?" Samozřejmě že mi tohle neřekne, ale Lucka tady není! Lehl si vedle lavečky a čekal. "Počkej něco pro tebe mám." Vytáhl jsem granule a začal mu je dávat. Neříkal nic. "Počkej takhle to jednoduchý nebude." Držel jsem granuli a on ji tahal. Nemohl ale nic dělat. "Nepustím!" Úplně mě to dostalo, když se ozvalo. "Já věděla, že bude tady!" Lucka. "Zdrhnul mi."

"To někteří psi dělají. Já jsem tady taky náhodou."

"Náhodou tady sedíš každej den že?"

Dobře. Má pravdu.

"Ne."

"Jenom se nestyď. Kolik bylo flašek?"

"Žádná." Jedna a ještě jsem ji neotevřel

"Co budeš dělat zítra?"

"Budu čekat nový rok. Snad se dočkám." Vzala to jako dobrý ftip. Jenže chtěla odejít.

"Kam spěcháš? Posaď se." Když už jsi tady.

"Nemůžu. Dělám oběd. Přijdi." A dala mi adresu. A uvázala psa na vodítko. A odešla.

Dívám se za ní a potom na adresu. To je přece ten velký barák na rohu? Takže mě může vidět z okna! Začínám si myslet, že to jinak nejde. Proč bych tam chodil?

Potřeboval bych potkat Romana. Snad mi řekne, že to je normální! Ne. Já to vlastně vím! Vstal jsem a šel zazvonit. Lucie Bílá bylo na zvonku. Tohle přece nemůže být pravda! Lekl jsem se. Co se divíš? Že to má napsané na zvonku.

Uvařila čaj a bavila se o knížkách. Na tenhle Silvestr fakt nezapomenu a nový rok? Jak na nový rok, tak po celý rok.

Čas

29. listopadu 2013 v 12:35 | Mini
Je tam ještě ta trafika ve který jsem začínal? Už asi ne. Je to tak dávno, že se určitě změnila. Tohle se může stát třeba mě. Uvědomuju si to, že tohle si může přečíst úplně každej. Od toho to taky je. Kdybych prodával noviny asi bych se neuživil. Takový je internet. Tenkrát to byl luxus, teď každodenní záležitost. Ne. Nemusím si číst! Kdo to má taky tak, může dělat to samý. Jeden počítač a psací stůl. To ale není všechno. Tenkrát mi bylo dvacet. Vlastně začínám. Uvědomujete si to? Jak je to těžký! Tohle bych rozhodně neměl dělat. Zkrátka mi to vychází a jednou až bude po všem prosím vemte to jako návod, jakýsi popis co všechno je normální.

Obchodní partneři

29. listopadu 2013 v 12:01 | Mini
Z přátel se stávají obchodní partneři. Budeš tady příště? Nebudu. Letím do Berlína. Tak zlom vas. Kam jedeš? Dopředu. To jsou dva příklady jak z toho nezcvoknout. Radši budu doma. Mám za úkol připravit setkání při fotbalovém turnaji učebně výrobních skupin. Jenomže nikdo mi nenapsal. Taky to má řešení. Nebude turnaj. Ze všech těch bývalých spolužáků se neozval ani jeden. Já to myslel v dobrém. Mohli jsme se znovu sejít. Marně čekám na zprávu. To už je tak dlouho?

Užil jsem si dost

29. listopadu 2013 v 11:50 | Mini
Jenže teď mi jaksi chybí ten shon velkoměsta. Ty jízdy výtahem, ta káva. Tady člověk většinou dělá chyby. Něco zvažuje tak dlouho, dokud se to nestane a potom zapomíná, že se to může opakovat. Klidně. Proč ne. Od toho přece jsme lidi a když vám nic jinýho nezbyde tak se alespoň smějte.
To nebyla chyba! Jenom jaksi jsem si nedokázal představit co bych jí jako měl podruhý říct. Hledám klid na práci. Tady je. Nic z toho jsem nezapomněl. Seznámím vás s novou hrou. Říkejte všechno jako by vás poslouchala stále ta samá žena. Jednu pozvete na oběd a druhé to vysvětlíte. Tohle se mi vážně stalo. Nakonec jsem byl rád, že mám doma navaříno. Je to chyba? Stejně by nešla. Tohle není snad normální! Přátele hledám tam, kam chodím. Všechno ostatní jsou řeči.

Znám jí z paneláku

29. listopadu 2013 v 11:27 | Mini
Jezdíme spolu ve výtahu. Ona do dvojky já do sedmičky. Jen jednou jsem se spletl a zmáčkl sedm. Kam jedeme? Zeptala se. Co teď? Na kávu. Tak jo. Neprotestovala. Potom dlouho o sobě vyprávěla. Dozvěděl jsem se že je prodavačka a že dělá pokladní v potravinách. Bylo to příjemný ji poslouchat. Jak jen jsem se mohl splést? Zatímco povídala, uvařil jsem kávu. Asi byla zvyklá vyprávět.
Taky jsem se spletl. Dal na stůl kávu a sůl. No co vám budu vyprávět. Nedalo se to pít. Dneska už se tomu směju, ale tenkrát mi do smíchu nebylo a když se mám odstěhovat, tak na vesnici. Škoda, že je už vdaná. Takovou ženu si představuji.

Brynzové halušky

28. listopadu 2013 v 17:02 | Mini
"Mátě brinzu?" "Áko." "Brinzu, omluvte mojí výslovnost. Nejsem Slovák." "Áhá Brynzu. Nie. Máme tuna kvalitní kozí sýr." Takže halušky nebudou. Koupil jsem totiš kozí sýr. Bylo mi po něm špatně. Doktor zjistil cukrovku. Takže teď jsem navíc diabetik. Píchám si inzulín a jsem rád, že jsem nepřišel o nohy.
Jak se to projevilo? V poslední době jsem měl pořád žízeň. Bol som smedný. Řekli by Slováci slovensky. Je to krásná řeč. Má s naší tolik společného, ale co to je vankúš nevím.

Pozor na pořadí slov ve větě. Příklad

28. listopadu 2013 v 14:12 | Mini
Našel jsem takový slovíčko. Spojka než. Než roztaje spadne. Roztaje než spadne. Aj.

Já jinak nemůžu!

28. listopadu 2013 v 11:29 | Mini
Sněží i v létě. Jenomže ty vločky roztají než spadnou na zem. Nahoře je přece mínus třicet °C.

Co si myslíš o mém systému?

27. listopadu 2013 v 11:07 | Mini
Já myslím, že by to mohlo fungovat na vzdálenosti deset metrů. A když deset metrů újdu system se posune. Ne. Vypadneš z něho ven! To je alternativa. Budou dva. Zelený se posune a červený stojí na místě. Ještě tak něco, co rozhodne co je lepší! Jů! Hi!

Nevyrobytelný plast a um. inteligence

27. listopadu 2013 v 9:50 | Mini
Já vím, že některé díly jsou náročné. Taky to tak prožívám. Už jsem chtěl zkončit, když najednou se ozvala a ptala se co dělám. Řekl jsem ji pravdu. Píču. 5ekla OK.

Autobus

27. listopadu 2013 v 8:29 | Mini
Potřebuji autobus. Mám lidi, kteří jedou do Brna.

prosinec

26. listopadu 2013 v 12:19 | Mini
qp

Listopad

26. listopadu 2013 v 12:18 | Mini
pq

Vemte příklad

26. listopadu 2013 v 12:18 | Mini

Jak jsem daleko? Dost daleko aby to mohlo být něco jinýho? Pí profesorka hodila radovanec. Tohle je geniální! Něco novýho? Určitě ne. Jenom se zapomnělo a zkončilo. Při tom to věděli dva lidi. Jenže doba už byla taková. Dnešní komerce je něco stejnýho. Když nedodáte prototip, ale co to je?

Prototip. Stěhovali jsme se a já ho nechal v Brně. Nebo se ztratil po cestě. Tady není. Ať. Stejně tomu nerozumíte! Troubo! Na to nemáš lidi. Mám XY i AZ a když se přidá PéeR tak to může být docela dobrá zima. Na něco si určitě vzpomenu.

Mariáš

25. listopadu 2013 v 17:17 | Mini
My jsme ho hráli v autobuse cestou do práce.

Mariáš hra pro tři na dlouhé večery

25. listopadu 2013 v 17:15 | Mini
Pravidla
Jeden rozdává dá nejdřív druhému sedm karet aby druhý zvolil ze sedmi karet trumfy. Bude to karta, která se mu nejvíc líbí. Položí na stůl. Třetímu dá pět, sobě pět a rozdá zbytek. Každýmu pět. Musí být zvolený trumfy. Hráč, který volil má teď dvanáct karet další deset. Z dvanácti karet dvě odloží a zeptá se na barvu. Hra začíná. Ukáže trumfy, ty mají vždycky přednost při braní když hráč nemá barvu použije trumf. Hraje se o desítky a esa, deset bodů, hlášky jsou dvojičky dáma a král. Dvacet bodů. Nakonec vyhrává kdo má víc bodů. Pořadí karet 7, 8, 9, J, D, K, 10, A. Hrají dva proti jednomu kdo volil hraje sám.
Něco se vám nelíbí? Máte samé malé, nebo naopak velké karty? Můžete hrát malýho, nebo velkýho, když se zeptá na barvu vezmete si jeho dvě odložené karty, to budete hrát taky mariáš s tímto pravidlem, že neuhrajete ani jeden štych, nebo že uhrajete všechny. Složíte na stůl dvě karty a řeknete všem Hraju malýho/velkýho.
Když je všechno v pořádku a hraje se obyčejný Mariáš můžete taky hlásit trumfovou sedmu nakonec za kterou jsou body, anebo "sto" to znamená, že uhrajete sto bodů.
Nakonec je to dobrá hra i když nemá žádný pravidla.

Květen

25. listopadu 2013 v 12:00 | Mini
db