Září 2013

Můj opravdový koníček

30. září 2013 v 16:55 | Minařík

Byli tři hodiny.

"Dneska nám už padla brácho!" Neříkal nic. "Můžeš mi říct, proč tu trávu hulíš?"

"Mám větší zážitky z filmu."

Teda jestli bych kvůli větším zážitkům hulil. Já jsem si na zážitky počkal. Opravdový dobrodružství může být třeba jen zavolat a ono není komu. Nebyl důvod, jenomže jsem to řekl sousedovi a už mám důvod. Přece se mi směje. Je to normální? Považujte to za úlevu od každodenních starostí!

"Vždyť to můžou být právě vaše děti, které už znají výsledek." Soused se zamračil.

"A co má být? Výsledek?"

"Že vám bude špatně, když mi nezaplatíte!"

Doteď bylo špatně jenom mě. Jenomže já jsem neměl komu zaplatit. Na tom přece nezáleží!

"Nevšímej si ho. Je to blázen!"

"A jak mi dokážete, že ta krabice je od větráku?"

Podívali se na mě. Najednou bylo takový ticho, že jsem litoval co jsem udělal.

"Brácho, to nemyslíš snad vážně? Od čeho by potom byla?"

Teď jsem nechápal zase já. Hlavně, že už tady není to hrozný ticho. To jeden nikdy neví co se stane.

Vzal jsem si poučení. Moje problémy jsou jenom moje. Dokážu si představit, že to trápí i jiný lidi, jenomže tady asi nikdo takový není.

Kominík

28. září 2013 v 12:43 | Minařík

"Buďte tu!" Křičel, když se stroje rozjeli na plné obrátky.

"Nó docela dobrý na prvňáčka." To by taky mohl chtít každej, jenže kdo to má poslouchat! Ten nesnesitelnej hukot. Taky by se mohla ozvat siréna a odpískat nálet. Šli bychom do bunkru.

"Co mě právě napadlo?"

Dlohé hodiny jsme čekali, kdo bude mít štěstí a co zbyde. Potomá se ozvala siréna. Mezi trosky byl i náš dům. "To nevadí! Hlavně že jsme živí!" Roman si byl jistej, že to jednou přestane a že všechno bude stejný jako dřív, ale nebylo. Karen porodila chlapce. Už desátýho snad. Nakonec. Není to jedno? Roman říká, že ne.

Roman a Karen se měli skutečně rádi. Jenomže teď přišla válka a kluci nemají co jíst.

"Co ty maličký? Budeš po tátovi?"

Takhle ňák mohlo začít léto 1945. Že budou ještě tři kluci to tenkrát ani otec neplánoval. Pořád chtěl holčičku.

Teď už děti mají děti a na válku se zapomnělo. Kdo by taky chtěl třináct dětí!

Dali mu jméno Josef. To po dědovi.

Když byl ještě malý chtěl být vědcem a jak šel čas, poznával, že věda má sloužit praxi a že nejlepší je počkat. Byl to on. Měl dva syny. Ten první, Péťa byl zalezený pořád v knížkách. Teď v době internetu něco naprosto nepředstavitelného. Druhý se jmenoval Josef. Od malička chtěl být kominíkem.

"Ještě to ale nevíte že?"

"Tak já vám pomůžu."

Něco o naději? Jasně. Ta přece tenkrát zbyla.

"Dobrý! Pokračuj!" Chválí mě sousedi.

Když Péťa přečetl všechny knížky, rozhodnul se že si napíše nějakou sám.

"Synku hloupý! Nevíš, co tě čeká!"

"Doufám jen, že nebudu muset začínat znova." Řekl jsem a šel. Dal pusu mámě, rozloučil se s tátou a vlastně začal znova.

A co dělá brácha? No přece kominíka! Potřebujete ho?

D1

24. září 2013 v 19:34 | Mini

Dálnici č.1


Všichni ji známe a tolika lidem se stala pastí! "Musím jet Jime."

"Zase Same?" Říkáme si tak už pěkně dlouho, ale vlastně se jmenuje Zdeněk a já jsem Petr. Dva řidiči, kteří už pár let jezdí tam a zpátky. Někdy spolu, někdy každej sám. Někdy, jako tenkrát jsme se potkali u devíti křížů. On měl poruchu a já byl naproti. Jenomže jak se tam za ním mám dostat? Přeběhnout? Nejsem sebevrah!

"Jime. Musí ti pomoct kluci. Já se tam nedostanu!"

Takový kousek od sebe a taková bezmoc! Já měl zrovna prázdný kamion a on naloženo sedumnáct tun dřeva.

Šéf volal, že mu mám pomáhat. To třeba přejdu. Co je důležitější? Dovézt náklad, tak jsem odpřáhnul kozla a že tam zajedu.

"Same to byl vynikající nápad. Jednoduše si to vyměníme!"

Dostal jsem se na druhou stranu a on zatím našel poruchu.

"Je to čerpadlo!"

"Tak s tímhle tady nic neuděláme!" Když se sekne čerpadlo je potřeba zavolat servis. Zatím mi naložil vlek a já se vydal za zákazníkem. On mezitím volal šéfa co se děje.

"Kluci. Mám z vás radost. Tohle je nejlepší řešení!" Poslal servis a modlil se, aby to vyšlo. "Šlo to opravit?" Hrozně nás to zdrželo!

O námořníkovi

16. září 2013 v 7:32 | Mini

"O námořníkovi."

Jeden starý námořník mluvil o hejnu ryb.

"Děti? Kolik je v tom hejně ryb?"

Jenomže děti už spali.

Honza říkal. "Dědo? Je jich tam moc! Tolik, že to nejde spočítat."

"Honzíku! My je teď pochytáme. Souhlasíš?"

"Ano dědo."

Vzali jsme teda udicu a šli chytat ryby. Starý námořník věděl, že jenom jedna stačí! Přišli až na rybník, kde sedělo několik rybářů a ti se s dědou pozdravili.

"Tak co? Berou?"

"Berou, Berou."

Sedli si na břeh a čekali.

Byla to Honzova první ryba.

Děda byl pyšný na vnuka a když šli domů, všude vyprávěl, jakou Honzík chytil rybu.

Hodinka do úplňku

15. září 2013 v 9:07 | Mini

S Marcelem jsem vylezla na stoh slámy. "Ty jsi Marcelka že?"

"Ne. Já jsem Esterka."

"Dobře. Víš co se bude dít?"

"Ne."

"Za hodinu bude úplněk. Bude vidět až na Svatý kopeček." Z mraků vykoukl měsíc a ozářil krajinu. Bylo mi fajn.

"Nejsem sama."

"Ty to víš?"

"Co? Co mám vědět?"

"Že mám nemocnou ženu."

"To je mi líto!"

"Nemůžeme mít děti."

Esterka se zachvěla. "Je mi zima." Proto jsem jí dal svetr. Byl jí ale veliký! "Teda tak malá holka a tolik toho ví!"

Zazvonil mě mobil. "Ahoj Renato. Sedím z Esterkou a díváme se na měsíc. Bude úplněk. To je naše dítě!"

Tenkrát jí bylo sedum. Teď už ale je to velká holka a pořád si vzpomíná.

"Strejdo tenkrát na tom seně jsem ten měsíc neviděla."

Já se taky nedivím. Mělo být zatmnění úplňku.

"Co tam budou hrát?"

"Budou se dívat, kde je druhej!"

Už si asi nepamatuje, co jsme tenkrát na tom stohu dělali.

Šmoulové 3

7. září 2013 v 9:59 | Mini

Šmoulové 3

Koumák a Kutil zase něco dělají. Hrají si s dřívky. "Snad je to možné Kutile."

"Jak chceš Koumáku." Koumák ale mlčel. Jenom sestavoval hlavolam. Dokonce i Taťka se na to přišel podívat. Trvá to už dvě hodiny a Koumák mlčí.

Tak sakra poví mi tady někdo co se děje? Žeprý se má jednat o novou zábavu. Nechej se proto překvapit. Nemám rád zábavu. Přišla i Šmoulinka. Dáme hlavy dohromady.

"Utíkejte! Gargamel!"

Koumák se ale neleknul.

"Už to mám!" Je to tak jednoduchý! Spojte příjemný a užitečný. Moderní je sekat trávník! Nemám rád trávník! Tak ho posekej. Nemusíš. Já ho posekám.

Taky jste si všimli na co Koumák přišel a jak dlouho mu to trvalo? To bude asi poslední! Koumáku, Koumáku. Dělá mi to starosti. Nejsme všichni stejní!

Každý to má rád, nic nedělat a potom se diví! Musí to zažít. Není to hezké.

Šmoulové 1

6. září 2013 v 16:32 | Mini

Pufík se vrací


Pěkně nám to štěně vyrostlo! Strčí noc do všeho i kdyby to bylo vosí hnízdo! Taky ho pěkně popíchali. Šmoulinka mu tenkrát dávala obklady a teď začíná všechno znova. Pufík se opět vrátil s opuchlým šňupákem.

"Pufíku co to má znamenat?" To štěně si snad nikdy nedá pozor. Kdyby mohl mluvit! Jistě by si stěžoval, že vosí píchnutí bolí a zvlášt do čenichu.

"Pufíku ty vypadáš! Počkej, já ti pomůžu." Štěně běželo rovnou za Šmoulinkou. Ta mu vytáhla žihadla a zavázala nos. A teď k oknu! Nelíbí se mi, když se díváte a voláte kdy už to bude hotový?

Pufík teď musí počkat až se mu zahojí nos a teprve potom dostane kostičku. A my čekáme taky. Zatím nakoupíme dobroty.

Pufík se uzdravil. To bylo radosti, když dostal kostičku. Hned si ji utíkal zahrabat. To udělá pokaždé. Teda Taťko kolik by těch kostí muselo být? Reklama: MEDOD MED OD i ME DOD Reklama.Těžko říct. Deset, sto, tisíc? Jednu už dostal, takže 9,90,900? Zkuste uhodnout proč! Jak jste si všimli je to na hlavu a tu Šmoulové milují ze všeho nejvíc! Začínáme. Jen co se napil vody z misky utíkal zahrabat kostičku, kterou mu hodil Nešika. Potom mu hodil kostičku Koumák. Tu taky zahrabal. "Jé je Koumáku máš ještě?" "Nemám, ale každý Šmoula má kostičku pro Pufíka." Tak to je dobře. Dovečera má co dělat.

Tak to je poslední. "Třeštidlo vyhlaš večerku!"

Šmoulové 2

6. září 2013 v 13:35 | Mini

Šmoulové a obří závody


Tady jsou. Jsou velicí jako tři jablka a dneska budou soutěžit, kdo je nejlepší ve šplhu. Předem varuji nešiky. Tohle není závod pro vás!

"Zkus raději pomáhat Šikulovi." V jednu to začne. To už budou Šmoulové odpočinutí. Taťka Šmoula pro ně připravil ceny. První zjíská zázračnou kostičku pro Pufíka a může mu ji házet tak dlouho, než ji Pufík chytí! Jenom čas rozhodne, kdo je nejlepší! Tyč, po které budou lozit trošku připomínala strom. V tomhle bude asi lepší Kutil. Já vím, ale zkusím to taky! Vždyť vyprávět příběh je taky důležité!

Nešika si stěžoval. Co stěžoval. Protestoval!

"Taťko. Má to být závod pro všechny!"

"Já vím Nešiko, jenomže ty mě musíš pomoct sám to nezvládnu."

Nešika váhal, než řekl že Taťkovi pomůže. Že bude nakonec šplhat taky to nevěděl. Nechtěl totiš nikdo začít a Nešika jako pomocník Byl první, kdo vylezl na strom. Tím bylo stanoveno, kdo bude lepší než on. Taťka dobře věděl, že není nejhorší a tak šplhali další a Nešika měřil čas. Mám? Nakonec se dostalo na všechny. Byli jste všichni nahoře?

Nejrychlejší kupodivu nebyl Silák, ale Šmoulinka a vyhrála kost pro Pufíka.

Kuřátka

6. září 2013 v 12:30 | Mini
Kuřátka? Bylo jich šest, ale už není ani jedno. Proč? Našli snad trošku jedu, kterým trávíme myši? Nespíš jim to chutnalo. Myši tam nebyli a jed zmizel. Takže nejspíš ano. Vlezou všude, teda vlezli.

To je život

5. září 2013 v 9:32 | Mini

Manželka mi přišila knoflík a mohl jsem vyrazit. Ještě stihnu zajít do knihovny a ve dvě bych měl být na zasedání. Konference o nebezpečných odpadech. Doma to máme vyřešený. Třídíme odpad. Dáváme zvlášť papír a zvlášť plasty. Jedná se o suroviny a určitě to má význam.

Takové milé kotě to bylo. Každý si s ní hrál, jenomže teď je z ní velká kočka a nikdo ji nechce.

To je život? Tohle nechápu. Kdy bude mít koťátka? Lidi jsou stejní. Dospívají, založí rodinu aby se mohli starat. Jasně starat se! To mi chybělo. Kecá mi do toho už úplně každej! Já to beru. Stejně si myslím, že odpad se má třídit! To je moje příležitost. Připravil jsem si řeč. Problémy s tříděným odpadem jsou vyřešené.

Jak se jistě domníváte nezůstane pouze na papíře. Důležitější je spotřeba a spotřeba má být minimální. Pryč je doba kdy hlavně obal prodával. Nastala otázka kam s ním? Znáte to. Zabalené spotřebiče a obaly, které už nikdy nespotřebujete. Obal by se mohl stát kusem nábytku!

Při stěhování mi pomohly krabice od banánů. Teď jsem z nich nadělal šuplíky. Pěkně to vypadá. Sousedka chce taky. Na tržnici dělají z krabic regály a některé krabice se dokonce vracejí aby znovu posloužili pro přepravu. Po papírech ve kterém byli zabaleny uzeniny si děti čmárají obrázky a některé dokonce dělají umění na tácky od klobásků! Ptáte se jaký to má význam? Vždyť ještě nemusíme končit. Já raději píšu do počítače. Šetřím tím papír! A ten potomá sbírám a zavezu jej do sběrny!

Někdo vyhodil knížky! Chci mít regály plné knih!

Papír hoří! Oheň se rychle šíří! Zase mi nezůstalo nic.

Na potlesk jsem nečekal a utíkal za manželkou, která zatím našla nové využití starého papíru.

"Je to skvělá izolace!"

Nevím, ale tohle jsem měl vědět dřív. Jistě bych si tolik nevymýšlel. Ptám se sám sebe. Jak na to přišla? Vždyť je to geniální mozeček.