Srpen 2013

Zkuste M!

31. srpna 2013 v 7:41 | Mini
Stíhám pouze napsat. Všechno ostatní jsou řeči.

Muž žena

30. srpna 2013 v 8:12 | Mini
Díval jsem se do kalendáře a počítal kolik je ženských jmen. Jsou krásné a pokaždé jiné! Jak je to možný? Výsledek si už nepamatuji koho je víc. Jedno jméno mi však zůstalo na jazyku. Renata. Takže milá Renato už víš kdo ti to píše?

Bezdomovci 11

29. srpna 2013 v 7:38 | Mini
Nemají počítač! Neumí šetřit. Jednou se staneš bezdomovcem a to ti změní celý svět. Je lepší si nezbořit most, aby jste se měli kam vracet. A když ano, tak musíte mít jistotu. Znám jejich životy. Nemají zájem se vracet. Zvyknou si na život mezi odpadem a taky tak vypadají! Chlastají a nic jim nechybí. To je trochu málo a když se dostanou k barevným kovům odnesou co unesou! Takže dávejte si pozor!

Šmoulové 10

29. srpna 2013 v 7:24 | Mini

Šmoulinka má novou kamarádku. Je jí Betka.

Dneska ale Betce není zrovna dvakrát dobře. Smrká trochu krev a Nešika se znovu vyznamenal. Pojďme se nyní ponořit do nového příběhu, který se může stát ve šmoulí vesnici jenom když je nenajde Gargamel!

Vlastně to jsou oni, jak je znáte. Betinka je trošičku jiná. Neví, zdali trefí. Není to totiš obyčejná vesnice. Jsou dvě! A ona je sama. Vesnice hrůzy, ze které pochází splývá se štěstím. Pojďte se rychle podívat.

Gargamel zatím připravuje večeři. "Azraeli, dáme si je na zázvoru?"

Přilétá první holub a Betynka věří, že někde to štěstí musí být! Chodila od domku k domku a říkala všem, že někde tady to musí být!

Ve snu vidíte Gargamela? "Ano Betinko!"

Já ho ještě neviděla! "Betinko my ti věříme! Najdi tu kouzelnou květinu!"

Šmoulinka stvořená jako past na Šmouly? Tomu nevěřím!

Taťka šmoula s programem? Tomu nevěřím!

A Nešika jako opravdový nešika?

Jenže Šmoulinku ještě nikdy neviděla, tak nechej se překvapit Betinko!

Zatímco všichni spali Taťka šmoula hledal kouzelnou kytku. Byl ale daleko. Betinka mu zatím uklidila domeček a šla si odpočinout. Nešika nemohl Taťkovu pracovnu poznat.

"Šmoulinko? To ty?"

"Já ne."

"A kde je Betka? Ještě jsem jí dneska neviděl."

"Já taky ne." Řekla šmoulinka a bylo po úklidu.

Zatímco Betka vyhlížela Taťky přišel nás navštívit Směloun. "Směloune ještě máš ty trenýrky čisté?"

"Mám Nešiko! Šmoulinka mi je vyprala."

"Ukáž? Nemáš!" Na to je taky Betka expert!

Teda holky! Nevymýšlejte si.

"Trenýrky dolů!" Zněl její rozkaz. Co měl Směloun dělat.

Takže tady opustíme naší pětku a podíváme se co dělají ostatní šmoulové. Betka se zatím dala do praní a Směloun s Nešikou zašli do domečku Taťky. Tam Šmoulinka uklízela.

"Kde je Taťka?"

"Hledá kytku."

To jsem blázen. Někde tady musí být! Tady není, tady taky ne. Tady je!

Utrhnul Slunečnici a spokojená šel zpátky. Cestou přemýšlel. Musím ty dvě holky seznámit. Kdyby ale na sebe měli štěstí!

Proto se vrátil i s kytkou do vesnice. Všichni dobře víme, že je jen jedna.

Co dalšího čekáte?

Vsaďte si na tu kytku!

"Dělá mi ale starosti co Šmoulinka a Betinka! Jenomže Gargamel má teď dva hrady!"

Bude obtížné je zničit. To je nadlidský úkol. Pomalu se ztrácí naděje. Těžko mi bude v životě tak lehko. Taťka koupil tu slunečnici, tak abych se podíval!

Má tam jednu bednu s hrozně starým prachem, a ten může vybuchnout! Takže pozor, pohov volno.

Vrhněte se do neznáma. Dobrodružství čeká!

"Začínám si myslet že to je pravda." Pomožete tatovi?

"Chtělo by to tu bednu rozpůlit Azraeli. Azraeli? Ach jo. Kde zase ta kočka vězí?"

Mám nápad. "Zazdí mi dveře?"

Ať byl jakýkoliv je škoda, že už tady není.

Šmoulové zatím pláčou kde je táta? Jestlipak něco zlého se mu nestalo. Azrael je na jeho stopě. Táta to tuší, a proto ho chce zmást. To byla ale chyba.

Azrael číhal v houští u cesty a jak viděl taťku vyběhl. Hloupá kočka. Netušil však, že se jedná o taťkův stín. Už byl na dosah a rozplynul se.

Taťka zatím donesl Slunečnici do vesnice. Dalo mu to námahu a ani netušil co se děje. Ne. Nebojte se. Nepřišel pozdě. To on má všechno pod kontrolou. Vlastně bylo dobře, že ho zdrželo maskování stop. Šmoulinka zatím uklidila jeho domeček a Betka? Ta vyprala Smělounovy kalhoty. Před hodinou to bylo naopak.

Azrael se zatím vrátil ke Gargamelovi s nepořízenou. Nemohl mu však vysvětlit, jak to taťka dělá.

"Já vím Azraeli. Šmoulové jsou pakáž!"

Když je tu jedna, není tady druhá a obráceně. Trápilo to všechny šmouly co si myslíte?

Taťka si zatím připravil řeč. To projistotu. Dofejme, že jí nebude potřebovat.

Co je to? Nekonečno


Straší vám v hlavě jeho řeč? To je v pořádku. To nic není! Připravujete se taky? Kdy se ty dvě cácorky potkají?

Daleko od vesnice a kouzelného lesa, kdesi až v samotném New Yorku se narodilo dítě samým ďáblem znamenané. Myslete si teda že to jsem já. Až mě bude pět, vykasám si nohavice. Až mě bude deset ponesou mě za hory za doly mé zlaté parohy. Deset snad jedenáct let to bude trvat.

Šmoulové to ví a co budou dělat? Rozhodně né čekat. Naléhají na Taťku.

"Táto? Kdy už tam budeme?" Ten z toho má hrůzu.

"Časem." Nesmím nic uspěchat. Jednou se stane a bude.

"Konec?" Tohle se nesmí stát! Co bude dál? Začneme odzačátku? Děda Šmoula měl pravdu. Je to závod! Závod s časem na jednom místě! Obával se jednoty, kterou mu nabízela víra. Nedá se nic dělat. Musíme se přizpůsobit.

Za týden budou závody. Bude se jednat o soutěž, kdo na to příjde první. Tak jako lidi kdysi, ale teď je straší vzpomínka na kamaráda.

Přiletěl Černý racek. "To nebude dobrý!" řekla Betka.

"Přiletěl černý racek." řekla Šmoulinka tatovi, který se vrátil s kytkou.

Taťka přemýšlel, jestli šmoula potřebuje peníze. "Jsou zbytečný! Směloune."

"Nejsou táto! Není nás jenom pět."

Závody začali. Betynka vede 1:0 nad Šmoulinkou.

1:1 Šmoulinka dostala kytku ze které uvaří čaj. Jestli ji to však vyjde.

Holky, já vím, že jste krásné obě! Jenom jedna však vyhraje. 2:1 Betynka je o něco starší a dlouho tady nebyla.

Komu se podaří uvařit čaj, aby šmoulové mohli zase spát? Taťka neví. Jestli Šmoulince bude to 2:2 a rozhodne až pátá hra. To mu ale vadilo. "Pátá hra? Ta přece neexistuje!"

Jestli má rozhodnout pátá hra, ať teda existujou dvě stejný vesnice!

Zatímco Betynka seděla u vody, Šmoulinka vařila čaj. Snadno pozná, jestli ho uvařila. Když ho uvaří, budou dvě vesnice a ona zůstane s Ksichtíkem sama a to si přála ze všeho nejvíc!

Ksichtík zatím dělal co mohl, ale záleželo na Šmoulince, které Taťka zatím donesl recept na čaj.

"Šmoulinko musíš jít k vodě." Tam nechodí nikdo rád sám.

A tak se stalo co se mělo stát. Holky se potkali a vjeli si do vlasů. Ne tohle opravdu není sranda, protože kdo uvaří čaj, vyhraje.

Tímhle to ale nezkončí. Taťka ví jak na to. Dozvěděl se o Ksichtíkovi a připravil si pro něho překvapení! Jestli chce, může si postavit domek.

Zatímco holky se zkamarádili. "Takže šmoulinko všechno dobrý? Uvaříme čaj společně.!" Ksichtíkovi nevěděl kde mu hlava stojí! Podaří se mu postavit domek za dva týdny?

Teoreticky ano.


Jenže tam kde má stát domek stojí smrček a aby ho mohl uříznout museli by být vánoce. Takže? Kdy začneš? Takže do roka a do dne a nebude pozdě?

Zatím si může vyřídit povolení.

Umí vůbec stavět? Samozřejmě že ano. Šmoulové mají držet spolu. Ať už jsou hnědí, nebo modří!

Tím pádem bude jasná i jednota a bratrství. Nebo se to Ksichtíkovi nelíbí? Proč nám to neřekl?

Ano. Jsou to oni, kdo umí stavět domečky. My se po nich pouze opičíme! Jenže naše nátura nám to nedovolí říct!

Směloun zatím seděl u vody s Betkou. Došel tam se Šmoulinkou a ta byla ráda, že se ho zbavila. Dneska ji totiš moc ublížil. Řekl jí, že Betka umí uvařit čaj taky.

Dneska ale už ne. Dneska už všichni šmoulové šli spát. Nechejte si něco zdát.

Šmoulinka uvařila čaj, ale už ho neměla s kým vypít. Všichni už spali. Ne. Nikoho neprobudila, takže úkol byl splněný jenom napůl a ráno bude studený.

Gargamel přišel do vesnice. "To je divný Azraeli. Kde jsou šmoulové?"

Betka seděla v domečku na posteli a ani nedýchala. Bylo ticho, že by slyšel spadnout špendlík. "Jestli mě najde, budu utíkat." A co vy? Cítíte se jako Gargamel? Že ne? Ne. Nedivím se tomu. Kdo by taky chtěl dopadnout bídně! A Gargamel odešel s prázdnou. "Dobrý. Můžete se vrátit!"

Ve vesnici zase bude veselo. Všechno jak má být.

Tak tady můj příběh může zkončit. Jenomže jak dopadnu já?

Ne. Není to ani o Šmoulích. PMK

Eva

23. srpna 2013 v 16:08 | Mini

"Evo, věř mi! Jsme tady sami."

"Nejsme Adame." I stěny mají uši.

Večer bylo na sjezdovce šest vytrvalců. My s Evou jsme už byli na chatě. Takhle nějak by to mohlo začít, jenomže Evě nebylo nic svatý! Chtěla se bavit. "Půjdeme ještě lyžovat?"

"Dobrý nápad Adame." Stejně celý den nedělali nic jinýho a těch šest lyžařů jistě Evu uspokojí. Touží po kolektivu. Aspoň na chvilku. To jsem zase nechápal já. Jaký to má význam? Vždyť jsme od rána na sjezdovce. Považovala to snad za práci? Musím se jí na to zeptat. Nevím jak, ale zeptám se. Jednou určitě.

A už jedeme dolů ke vleku a zase nahorů a zase dolů. Je to stále rychlejší, když tady nikdo není, není tady ani fronta. Byla tma a já jsem nic neviděl. Eva mi ujela. Já jsem stál na kopci a připravoval se jet dolů. "Tohle bude poslední."

"Kdo? Já?"

Otočím se a vidím, jak Eva padá.

Zlomila si nohu. Snad je pojištěná! Já teda nemám žádný kurs záchrany, ale jedu k ní. Je v bezvědomí. To je zlé! Už si toho všimla i Horská služba.

Eva zatím nabrala vědomí a šeptala.

Nerozuměl jsem jí co říká a kývám hlavou. "Už letí."

Dovezli ji do nemocnice tam si určitě poleží. Asi toho bylo moc. Někdy se to stane, to když vás honí a vy utíkáte a už nemůžete.

"Ráno tě navštívím!"

Ráno jsem koupil růže a jel do špitálu. Tyhle má ráda.

"Ahoj Adame. Ty jsou krásný! Teda řeknu ti byla to dřina být v práci, tak se mi tohle nestane."

"Jako instruktorka jsi právě dostala padáka!"

"Tak já budu tvoje milenka."

"Takže ty jsi to bereš vážně?"

Už jsem myslel, že u ní nemám šanci a teď ta zlomená noha. Asi vážně! Jasně že ano. Kdyby mě chtěla poslechnout a nejezdili jsme večer na sjezdovku, byla by zdravá.

"Stačilo říct ne!"

"Musela jsem ještě dodělat svojí práci Adame."

Teď mě zarazila. Kdo byli ti lidi? Vlastně jsem si nevšiml, kdy odešli.

"Evo týden si poležíš a bude to dobrý! Uvidíš."

"Sestři? Jak je na tom?"

"To nejhorší má za sebou, ale do práce už nebude chodit."

Konec zimy a takové nadělení! A to měla jet za týden sjezd. To asi půjde těžko!

"Namaluj mi kytičku!"

Celá dotlučená, chce namalovat kytičku, takže to bude už dobrý. Na závody může zapomenout. Na práci taky, takže dobrý?

"Věřte jí! Chce namalovat kytičku!"

"Jenomže já nejsem žádný malíř!" Říkám sestře.

"Malovat snad umí každý."

Jedna

23. srpna 2013 v 10:48 | Mini

My o voze a vy o koze?

Super B mají čeští policajti. Koza. Zvíře českých milionářů! Teda jestli se má každej jako já? Musím si pořídit kozu. Neboť slepice nemají mlíko! Kraví mléko by bylo lepší, ale kozí sýr není vůbec špatný!

Vrh koulí.

Záleží pouze na závodnici? Ta do toho dává všechnu sílu a potom záleží pouze na kouli kam až doletí! Musí taky odhadnout ideální úhel. Když hodí moc vysoko, nebo moc nízko koule nedoletí tak daleko. Ideální úhel se dá natrénovat. Ideální úhel je jenom jeden. Záleží přece na každém milimetru a některé závodnice háží daleko jenom když se trefí. Sílu má každá!

Skok o tyči

"Dostat se tak vysoko jako Sergej!" Přání všech tyčkařů. A že jich je!

Trojskok

Něco tak jednoduchýho mohlo napadnout pouze zakladatele olympiády. Od té chvíle uběhlo spousta let a bylo to vo tom, kdo hodí dál a kdo skočí výš.

Proč jsem si všiml právě těchto disciplín? Ostatní mě totiš nikdy nezajímaly. Vrh koulí to je hlavně balistická křivka. Skok o tyči taky. Jak běží a tyč pomalu míří k zemi až se zapíchne a ohne. To vymrští závodníka do výšky. Jak to ten Sergej dělal, že skákal šest metrů? Měl snad delší tyč? Je to symbol. Ve skutečnosti jde o to trénovat a natrénovat. Když se závodí obyčejně o nic nejde. To bývá daný! Lehko si můžete vsadit na vítěze! Nedat na řeči. Radši se přesvědčit.

A jestli jde jenom o symbol, tak to sorry, to je beze mě.

Slova, věty.

Někdo by měl říct, jestli mám pokračovat, protože tohle nemá konec, jak jsem už psal. Budeš překvapenej!

A co královská disciplína? Běh na sto metrů! To mi trvá pět vteřin. 2x rychleji. Mám to natrénovaný. Má to vůbec smysl? "Máte končit! Večerka."

Sestřička se přišla podívat, jestli píšu. "Ještě vás to baví pane Minařík? Píchneme injekci."

"Radím vám nezačínejte, pokud nejste přesvědčený!" Radí mi doktor.

"Pane doktore jak dlouho tady ještě budu?"

"To se ptáte příliš brzy. To záleží na vašich výsledcích."

A tak já teda jdu. "Jdu se projít."

Na chodbě chodili pacienti tám a zpátky a já mezi nima hledal kamaráda. Hledat kamaráda se mi zdálo být totiš normální.

Ráno jsem se probudil. Byli jsme na pokoji tři. Ti dva ještě spali. Na oddělení je třicetjedna chlapů. To musí být deset pokojů! Chodba se mi nezdála tak dlouhá. Na obědě byli všechny stoly obsazené a potomá přišla vyzita. "Půjdete jinam."

Kam? Právě jsem si zvyknul.

Tak tady je zakopanej pes. Zase něco novýho! Sbalil jsem si věci a čekal. "Domů?"

"Ne." Teď jsem si uvědomil, jak je to důležitý mít domov. Někde, kde bych mohl pokračovat. Nemusí to být zrovna nejlepší, ani největší. I s malým domem se dají dělat divy.

"Pane Minařík máte sbaleno? Odd. č.18!"

Jak je to veliký?

Na odd. č.18 byli taky ženy. Docela rád mívám službu v kuchyňce, ale tady to bylo jiný! Každý závodil kdo to bude mít dřív. Prostě to nebyl čas.

Nemám čas!

Kolik je hodin? Už to mělo zkončit! Tyhlety určitě nejdou. Ukazují přesně! Dvakrát denně.

"Tak sakra poví mi tady někdo kolik je hodin?"

"Kolik dáš?"

Ach jo. Zase je to o penězích. Tohle je ráj!

Jenomže tohle nemůžu pochopit.

Tak to asi nebudeš normální!

M ONK

18. srpna 2013 v 20:52 | Mini
Make easy $29'000 Monday. Hello, hurting to get $29'000 by
upcoming Saturday? You would receive lot more if you purchase
this fresh stock on Monday. The stock symbol is: M ONK. Its
Monarchy Resources Inc. It trades under 46 cents, but it
must reach $1.80 quickly. Order shares of M ONK on August 19
below 46 cents and triple your money. It could be
amazing to pocket $29'000 by Saturday. And its very easy to
get. On Mon, August 19 buy 14'000 shares of M ONK and cash
over $29'000 by Saturday!!!

Nový iks

12. srpna 2013 v 19:28 | Mini

Elektronika a její možnosti.

Jednou z posledních je elektronická cigareta, jejíž princip popsalo už několik lidí. Věřím, že existuje způsob, jak se z tabáku elektronickou cestou uvolňuje dým. Existuje i jiný způsob, jak popsal Radim a to párou, která vzniká elektronicky.

Já ale odolám! Jedná se o výkřik doby? Před elektronickou signalizací? Ta posune moji schopnost přežít!

Digitalizace a její možnosti.

Fotografie byla zdigitalizována někdy kolem roku 1999. První přístroje se objevili záhy. Neuměli však vysoké rozlišení, a proto trh neprojevil o drahé přístroje zájem. Jeden megapixelový přístroj tenkrát stál třicet tisíc a to se dalo srovnat s cenou dovolený. Takže bylo nutné vybírat.

S digitalizací knihtisku přišla na řadu otázka kdo bude psát. Doufám, že jsem úkol zvládnul.

Nebylo to nijak jednoduché a doba si žádala oběti.

Chápejte jako dar, který nemůžete vrátit. Formoval jsem první slova, věty a docela mě to bavilo to nemůžu zapřít. Přišly první výsledky a chtěli další. Další věty, souvětí, odstavce. Na fotografii jsem zapoměl a co bude dál?

Komerce a její možnosti.

Tohle je nejlepší způsob, jak pozvednout myšlenku doby. Jistě. Publikovat práci na internetu, kde má každý možnost vybírat si toho svého autora. A co na to autor? Ještě se pokusí být lepší!

Výběr a jeho možnosti.

Otevírám nové téma. Téma výběru. Třeba se ujme. Taky můžete vybrat všechno! Vyhrál jsem. Je rozhodnuto. Jenom to zatím nemá název. Éra hned po éře internetu. Ne nebojte se o internet nepříjdete! Stejně jako bude svítit pořád Edisonova žárovka dovedená k dokonalosti.

Nekonečno nenapíšeš!

12. srpna 2013 v 17:52 | Mini
Je to možný, ale znak nekonečna nemám v počítači. Jedině kdybych nikdy tou blbostí nekončil! HI.

Číslo X

12. srpna 2013 v 17:49 | Mini
Existuje-li nekonečno, neexistuje nekonečno mínus jedna.

Zahrajeme si mariáš?

12. srpna 2013 v 14:52 | Mini

Když jsme tři, zahrajeme si mariáš?

"Míchám!"

Prosímtě neblbni. Jak chceš zamíchat karty?

"Normálně. Dívej! Jednou, dvakrát a sejmi."

Tak to je dobrý. Horší, kdyby tohle bylo v Casínu!

"Rozdávám! Ať se nám to podaří, jó mimochodem je povinej reflek, aby bylo co hrát."

Teda ty jsi třída!

Jeli jsme v autobusu do práce. Všichni spali, jenom my tři na zadním sedadle jsme mastili karty. Uprostřed seděl Tydítek a držel můj kufr. To byl náš stolek. Rozdal jsem karty a čekal, až se Ježek s Medvědem podívají. Krtek byl nadšenej. Radil "Medvěde dej flek!"

Podíval jsem se do karet. Tohle by mohlo vyjít. Ježek volil trumfy. "Pánové tohle bude drahý!"

A teď trocha teorie.

Třicetdva karet, osm v každé barvě, čtyři desítky, čtyři esa. Jak se může dostat do hry falešný trumf? Sedma nakonec. Jestli tohle někdo nevezme na malýho? Nemám žádné sedmy. Mám tři trumfy. Ježek říkal pánové tohle bude drahý. Co tím myslel? Mám oflekovat hru? Medvěd se zatím vztekal. "Krtku neraď!"

Je osm trumfů. Kdo má těch pět? Jestli medvět dá flek, mohli bychom to nad Ježkem vyhrát. Mrzí mě, že jsem to nezamíchal dost dobře, ale líp to nejde.

Příště si můžeme zahrát Poker, ale teď hrajeme Mariáš a Ježek se ptá "Barva?" Dobrý. Medvět taky kývá jako že ano. "Herce!"

Flek. Ježek se taky cítí "Reflek." Takže se hraje. Uf! Zamíchal jsem to dobře. Medvěd může mít taky tři trumfy, já mám dva a ten zbytek samozřejmě že Ježek. Nemám ani krále ani dámu. Můžeme mít hlášku, tak proto Medvěd dal flek.

Ježek začal. Kule. Ty má každej pes, ale Medvěd nemá dává trumfového krále. Takže hlásku nemáme. To byl jeho nejnižší trumf? Počkej nemám krále ani dámu, takže snad. Tohle jsem si nepředstavoval. Kdo má ty esa?

Během hry se ukázalo, že Ježek. Medvěde? Proč jsi dával flek? Já měl jenom plonkovní desítku. Medvěd však měl dvě hlášky. Neměl jsem listy, takže Ježek přišel o dvacet bodů. Nakonec jsme vyhráli. Tak tohle se mi ještě nestalo. Začátek nebyl nejhorší!

Pánové dáme si ještě jednou?

Jenomže už jsme museli vystupovat. TOS Kuřim, fabrika ve které se učíme se přiblížil. Tohle už nestihneme.

Nakonec jsem ale ještě jednou rozdal. Žeprý to bude rychlovka. Taky byla. Tentokrát volil trumfy Medvěd a já jsem hrál s Ježkem. Oflekovali jsme hru a Medvěd to položil. Takže rychlovka. Ještě jednou? Zkusíme!

Nešel mi list, takže se nedivím, že to Ježek vzal na velkýho. Potom to můžu vzít už jenom na malýho loženýho. Co asi vyhodil?

Samozřejmě, že hrajeme. Ježek si byl ale až moc jistej to mě znervózňovalo. Nakonec se ale ukázalo, že na to nemá.

Prohrál, zaplatil a mi jsme vystoupili. Takhle to bylo každý ráno čtyři roky. Teď už jsme každej jinde jenom doufám, že kluci jsou na tom líp

Dávejte pozor co to udělá

3. srpna 2013 v 13:11 | Mini

Ten tlustější je Jim a ten druhej Jack.

Dávejte pozor co to udělá?

Nic.

Právě odešli, ale kdyby tam Jim skočil jistě by to prasklo, vylila by se voda a bylo by po koupání.

Letos je opravdu parné léto, jenom těch galonů bylo trochu víc. Ne nehoří. Zrovna jsme se rozhodli, že napustíme bazén. Na celý léto! Až na podzim budeme dělat táboráky a péct maso jistě. Budeme se dívat na fotografie? Kdo by měl čas dívat se? Marně přemýšlím.

Ty máš otevřený auto? Divil by ses co všechno se dá ukrást!

Já tady nic nemám, nevím co by mi ukradli.

Třeba počítač!

Tak si koupím nový! Stejně jsem tak chtěl.

Asi v něm nic nemáš!

To máš pravdu.

A co když ti ukradnou celý auto?

Tak pojedeme domů vlakem.

Tak tak bych se skutečně chtěl mít!

Poslouchám rádio. Zase se střílelo. Nás se to taky týká!

Nedávejte zlodějům šanci!

Je lepší být živej že?

Tak teď mě ale úplně odrovnal. Zamyslel jsem se co mi můžou ukradnout a jestli je lepší bejt živej. Ano máte pravdu. Život má každej jeden.

Musíme to udělat takový, aby se nestřílelo a neloupilo.

Kvůli penězům.

Jasně. Proč asi? Na tohle jste taky mysleli?

Ale člověk nemůže sehnat práci! Říkám mu.

Tak co? Co uděláš?

Neboj. On si ňákou sežene. Práce je přece to nejlepší, kde se může realizovat a než tak udělá jistě ňáké peníze dostane.

Tak teď mě ale úplně odrovnal.

Chce to čas. Chce to zkoušet.

Můžu vám poradit?

Ne!

Takže jsem skončil? Už mě nic nenapadá.

To bylo furt řečí, já to vymyslím a vidíš, když nejde o peníze je to lepší!

Samozřejmě. Úloha peněz ve společnosti. Na to jsem ti vlastně už odpověděl ne? Nemáme to lehký!

My taky ne. Kde je teda máme vzít?

Kam je máme dát?

Ti dva se hledali až se našli.

Těm pánům už bude čtyřicet a teď řeší co budou dělat.

Jim skočil do bazénu. Vydrželo to. Jack se smál. Mám tam skočit taky?

Když chceš?

No já nevím. Není to studený?

Ne.

Jimovi se líbilo, když se Jack zeptal. A na co se chcete zeptat vy? Je škoda, že jste zalezlí doma. Jasně. Vím. Každej má domov a jaký si ho udělá, takový ho má a ti, kdo se nudí a už jen vzpomínají, těm vůbec nezávidím. Jsem totiš taky takovej.

Může tohle napsat snad někdo jinej?

Já nevím Jime. Ty to umíš!

Poslední to určitě! Příště se těšte jak jsme grilovali!

To bude dobrota!

Už.

Kdo oral

3. srpna 2013 v 8:21 | Mini

"Kdo tady oral?"

"Já."

"No ty to máš teda hnusně udělaný!" To nešlo udělat líp?

"Já jsem neměl čas."

"Co teda děláš?" Na podzim oře každej. Každej tady má svý pole. Každej je hospodář i když ho to nebaví.

"Mě to nebaví!"

Znáte jinou práci, která se dělá na podzim každej rok?

"Ne."

No tak vidíte. Většinou se předhánějí kdo bude první, ale tady? Je tíseň a tu lidé nemají rádi. Jak dlouho to už trvá?

Za horizontem je Rakousko. Tam je úplně jiná nálada. Co vám můžu poradit? Jeďte se tam podívat!

Hody.

Ti stárci musí! Vůbec je to nebaví. Děvčata jsou veselá s jednou dávám tanec a pomalu si začínám zvykat. Zkončí písnička, poděkuju a půjdu se posadit.

"Počkej! Ještě jednu!" Žadoní. "Uvidíš bude se ti líbit."

To znám. Ještě jednu a ještě a ještě. Vážně s tím jsem počítal. Tak tančíme dál.

"Veselo!"

Trošku jsem vám zvedl náladu. Vlastně za to můžu já. Dostal jsem se někam, kde je potřeba něco udělat. Jinak uletí!

Jedu se podívat do Rakouska. Mají v Rakousku taky hody?

Možná, že to tak vidím jenom já. Tak to by potomá byla mylná informace. Odněkud slyším smích. Tak to bude v pořádku. Ať se smějí. Smích je taky kořením života a je lepší, než brečet.

Cítím to.

V žilách mi tuhne krev. Jenom aby se nepobili. Nikomu by to neprospělo!

Konečně.

"Můžu se posadit?"

"Můžeš. Teď bude přestávka a po ní si zatancujeme ještě jednou!"

Tancovali jsme celý večer. Docela mi to šlo. Začíná se mi to líbit a nakonec jsem se zeptal.

"Pojedeme do Rakouska?"

"Můžu jet taky?"

"Můžeš." Tak takhle daleko jsem se ještě nedostal a co nálada? Je to lepší. Děkuju.

Proč jsem se vlastně zeptal? Vždyť můžu prohrát všechno sám!

Jenže takhle to milí není. Ještě jsem na to nepřišel. Chvilku strpení!

Byla docela milá, když říkala a teď jseš jenom můj! Zamrazilo mě až v zádech. Vlastně proč ne.

"Jsem tvůj." Budu tvůj pisálek. Teď to skutečně v sále zahřmělo a chvilku bylo ohromný ticho, že by slyšel spadnout špendlík.

"Chceš mě?"

"Ano."

Ta úleva. Bylo slyšet jak tluče srdce.

Teď už jsme dvacet let spolu a máme tři zdravé děti. Pravda. Není to ideální. Tohle je přímo hnusný! Raději jsem na tu zábavu neměl lozit. Jde o to zvyknout si. Jenom náhodou se nestalo nic horšího! Pár fotek ze svatby a potomá, když byli děti malí.

Jsme pořád spolu. To jo. Jenom tomu něco chybí. Že by ten věkový rozdíl? Tak tohle teda už skutečně nemůže být pravda. Když se Milan a Mila rozváděli vzal Pepíček sirky a šel si hrát do stohu. Vznikla milionová škoda, kterou teď splácí. Tenkrát to tuším bylo i v novinách.

Němka a Ty ostatní. Položili jste si špatnou otázku? Pokusím se odpovědět.

Léto 2013. To mělo být léto 2013. Konec léta a já nemám stále nic napsaného!

"Uvidíš. Jednou ti to vyjde!"

A proto pokračuju. Vlastně to nemusí ani číst! Stačí když napíše.

To teprve potom budu šťastný!

UNC

2. srpna 2013 v 11:31 | Mini

Posilovna ze snů.

Víte, že tady se těžce pracuje?

"Ta hromada bude za půl hodiny támhle!" Křičí rozzuřený šéf. Nemá cenu se hádat.

"Klid. To stihneme." Říkám parťákovi a pouštím se do práce. Volám kamarádovi.

"Prosímtě rychle přijeď. Šéf má zase špatnou náladu a chce přesypat hromadu z místa A na místo Bé."

Přijel za čtvrt hodiny. To už jsme měli polovinu hotovou. Přijel i s úencéčkem. Dvakrát hrábl a bylo po práci. "Díky! Máš to u mě."

Šéf se divil.

"Tak a teď zpátky!"

On snad není normální, ale platí nás za to, takže kamoše už volat nebudu. On příjde a bude chtít zase znova. Tak na to se můžu vydlábnout! Až to bude, tak to bude.

Večer potom říkám Romanovi, že šéf nic neví, ale moc náms nepomohl. Tu hromadu jsme ještě třikrát přenášeli.

"To si nemohl zavolat?" Určitě by přijel. Bylo by to rychlejší a šéf by se divil. To bychom tu hromadu stěhovali asi pětkrát!

Ráno v práci už šéf zářil jako sluníčko. Někdy zkrátka má takový den. To mu potomá stačí tu hromadu přestěhovat jednou.

"Kluci dneska máte volno!"

Cože? Co se stalo? Už jsem byl připravenej začít, ale tohle mi vzalo dech.

"On není normální! Ho muselo něco srazit!"

Takže jsem zajel na koupaliště. Tam byla už Terka.

"Ahoj Romane. Ty nejsi v práci?"

"Dostal jsem výpověď."

"Taky dobře. Vozit písek z místa A na místo Bé a zpátky tomu neříkám práce. Chceš dělat plavčíka?"

"Já bych radši jezdil s úencéčkem."

Takže to mi nepomůže. Měl bych se vrátit.

Odpoledne ubíhalo a já myslel na práci. Jasně. Tady nic neudělám! Roman má bagr, tak to zkusím.

Byl zrovna na obědě. Takže tam stálo UNC a bylo nastartovaný. Vlezl jsem dovnitř. Taková hračka!

Sedím a moc se mi to líbí. Zkouším popojet. To ale vypnul motor. Co se stalo?

"Ahoj Romane. Roman. UNC nejede."

"Nediv se když tam není benzín. Můžeš zajet na pumpu?"

"Můžu, ale něco za něco. Dneska mi půjčíš UNC."

"Tak jo."

Dovezl jsem benzín, nastartoval a jel k nám na dvůr. Tam je ta hromada. Zkouším co umí. Učím se celkem rychle. Všiml si mě někdo?

Ne.

Za chvíli jsem hromadu přestěhoval. Stačilo čtyřikrát hrábnout. Pět minut. Co tohle všechno umí? To dva lidi dělají půl hodiny! Tak to je super!

Rychle jsem odjel. Nechal hromadu hromadou a těšil se do práce.

Ráno mi šéf povídá.

"To není možný! Pět minut jsem tady nebyl a"

"Já vím. Ta hromada."

"Jak je to možný?"

Nechal jsem ho být. Teď budu jezdit pro Romana. Takový výkon se nesmí nechat jen tak. On taky souhlasil, žeprý šéfa ještě zvládne. Znali jsme se měsíc. Nová práce. Nové zkušenosti. Jenomže pořád je co objevovat. Teď dělám defekt. Teď jedu pro benzín a čas utíká. Tak tohle mě s kolečkama a lopatou ne. Ne. Nevěděl jsem o tom a teď se to úplně polámalo. Musím zjistit co se stalo. Benzín tam je, ale motor nejede. Nevím si rady. Proč jsem radši nezůstal u lopaty?

"Neboj se. Tohle zvládneme." Zavolal opraváře. "Tohle se mi už stalo."

Podběrák na králíky

2. srpna 2013 v 9:15 | Mini
Víte, kde koupím podběrák na králíky? V rybářských potřebách!

Nes stíhám

1. srpna 2013 v 12:56 | Mini
Byli dva policajti. Jeden bez druhého nedal ani ránu, tak snad to tak snadné není! Hi.
Dneska je možné snad všechno. To byli ti dva? Ne. Ránu dal, ale ta už dávno nebolí.
"Tak to jste mrtvý!"
Můžu už jen doufat, že?
"Nic vám nezbývá!"
Doufejme spolu. Ta ženská není asi normální! Přesto ji mám rád. Dokázala mi poradit, když mi bylo nejhůř. Dokáže to znova? Nedokáže?
Tenkrát mě neznala.
Dlouho jsme se neviděli, nevím co by jí pomohlo. Co se jí líbí. Teď abych šel spát. Tady už je půlnoc.

Ahoj Renato

1. srpna 2013 v 8:42 | Mini
Promiň mi, že ti píšu, ale nemůžu si vzpomenout na tvoji adresu. Mám tě rád. Dneska se mi nic nepodařilo. Ne. Nejsem z těch, kdo hodí pušku do žita. Tlačí mě však MEDOD. Jednání posledních dní si můžeš vyložit jako blázinec se známkami. Taky mi došli peníze! Děkuji ti za přízeň. Už se moc těším. Tvůj já.