Krysa

16. července 2013 v 12:52 | Mini

Krysy! Utíkej!

Jenomže tady není kam utéct. Musím je zabit! Přenáší nemoci, jsou jich miliony. To se nebude líbit Kláře. Ona má krysu ráda. Jednu má doma a je to její miláček. Tu samozřejmě nechci zabít a ani nemůžu. Klárabydlí na druhé straně zeměkoule. V Sydney.

Klárka je už dospělá. Udělala práva a teď je zaměstnaná jako advokátka. Má spoustu práce, ale ze všeho nejraději pečuje o Jůlinku, tak se její krysa jmenuje.

Jak jsem zjistil není sama. Mají svaz chovatelů krys a po celé zemi se hlásí stále víc lidí, že chovají krysy, tyhle milé zvířátka.

"Jak je to možný?"

Jsou odporné a jenom žerou! Nevidím důvod, proč bych je měl šetřit. Nastražím past, krysa se chytí a chcípne! Něco jako s vrahy. Vleze do pasti a už se ven živá nedostane. Už jsem jich několik takhle chytil. To není možné! Dneska už třetí. To ale netuším, že to jsou ty poslední!

Už se naučili vyhnout nebezpečí. Kdyby tohle věděla Klára, jistě by se zaradovala. Každý týden spolu mluvíme. Já jsem naštvaný, že je chová, ona, že je hubím. Jinak se máme rádi.

"Ahoj chytil jsem dneska tři krysy!"

"Vrahu! Jůlinka je v březí."

Vlastně to je začátek, jinak dlouhého právního sporu o název.

Značka, která byla zaregistrována pro Česko se stala světovou a v Australii se jedna menší firma jmenuje stejně.

Nebyl čas uvažovat o tom. Kdo mohl vědět, že z Čech se nápad dostane ven?

Ano i takhle můžu. Otázka prestiže mužů. Ženy neumí konflikt otočit na druhou stranu.

Dneska se mi ale nechtělo chytat krysy. Dneska jsem měl náladu spíš tyhle tvory chránit.

"Přijeď se podívat."

To bych mohl. Chystám zavazadla. Samozřejmě koupit letenky, zajistit hotel a přijet na letiště zabere den, takže zítra bych mohl být u Klárky.

"Kolik je u vás teď hodin? Tady 12:00 čas na oběd."

"Devět."

"Takže vstáváš?"

"Ne usínám."

Vlastně jsme se poznali teprve před týdnem, to jsem zrovna chytil první krysu, přišel mi dopis od soudu, mám se dostavit jako svědek k soudnímu líčení, jenomže se mi porouchalo auto.

Kruci! Já bych do toho krámu kopl. Musím dorazit včas, nechávám auto stát u Ronda a dál pokračuju pěšky.

Z drobným zpožděním pane Mrkvička!

Co chcete tady je běžný, že nedojdu vůbec a oni kvůli pěti minutám jsou schopni podnikatele zavřít! Ještě jsem stihnul domluvit servis a odtah, takže to auto by tam už nemělo stát.

Byl jsem podat vysvětlení za dopravní přestupek z loňska. To jsem spěchal do Prahy.

Teď mě čeká Sydney. Jednání se protáhlo. Vůbec jim nevadí co všechno potřebuju zařídit, nakonec jsem dostal pokutu a celé to bylo bráno jako přestupek. Mám štěstí to vy mít nemusíte. Lhůtu na odvolání jsem si ponechal. Co když nebudu mít co dělat? To když to dopadne špatně.

Cestou domů mě zastavuje v tramvaji muž.

"Dobrý den pane." Začíná

"Mrkvička. Libor Mrkvička. Co potřebujete?"

Nakonec z něho byl Mormon a přesvědčoval mě že nevěřím v boha. Dal jsem mu číslo a ať mi zavolá, to jsme byli na nádraží a já přestupoval do autobusu. Ještě jsem si stihnul zjistit, že moje auto tam už nestojí.

Jistě! Těším se do Sydney. Už jsem tam byl loni na dovolené! Petro nekuř! Ozývá se z té díry, kterému lidé říkají mobil. Je to všude. Na zastávkách, ve městě, v parku na každé lavečce. Jse zvědavý na Austrálii. Beru si atlas a dívám se, kde to je. Tam je to asi obráceně? V zrcátku taky stojíte obráceně! Né však vzhůru nohama!

Taxi


Jedem? Ještě naložím kufry. To se musí? Samozřejmě. Pokouším se o ftip, ale řidič ho bere vážně.

Na letišti už nevím nic. Čekám čtvrt hodiny na odbavení a vyřízení formalit. Ještě jednou budeme přestupovat. Letím totiš do Paříže a z Paříže teprve do Sydney.

Všímám si už jenom kolik je kde hodin a jak dlouho poletíme.

Nemožné se stalo skutečností. Přistáváme v Sydney, kapitán nás upozorňuje kolik je hodin a já pouštím problém z hlavy. Jsem zvědavý na Kláru. Čekala mě na letišti, nasedli jsme do taxiku, tady jsou taky žlutý a jeli směrem hotel.

"Musíte se ubytovat, potom můžeme pokračovat."

Říkal jsme ji, jak jsme v Paříži nestihli letadlo a jak je to krásné město. Tím jsem vysvětlil dvouhodinové zpoždění. Všude spousta lidí. Jak mohla vědět že tamten jsem já?

Mr. Mrkvička? Come hier.

Jedna věc je kolik se dá zvládnout a jiná kolik toho dělám! Zajímají vás světla semaforů? Tady v Sydney nejsou obráceně. Je to obrovské město zahaleno do tmy. Jedeme kolem opery. Nádhera! Tak jsem si to vždycky představoval. Potichu hraje rádio. Řidič taxíku poslouchá dopravní zprávu a volí nejrychlejší cestu. "Na Vaše přání kolem Opery." Je to trochu z ruky, ale stojí to za to.

Čas na večeři už bylo půl deváté, když jsem sešel z pokoje na recepci. Krůta plněná brusinkami a specialita. Příprava u stolu. Díval jsem se jak to dělají a Klára mi říkala program. Nic si nepamatuju. Já se bez té holky asi ztratím a v takovým městě to není nic nového. Neexistuje výjimka! Všichni tam musíme. Když máme hlad, když potřebujeme na WC. Jindy mi to nepřipadalo tak zvláštní jako teď. Kde asi mají WC?

U nás v Interspáru sedí bába. Jaký to bude tady? Ještě že jsme v hotelu Pět ***** docela slušný WC a neplatí se! To je nový? To ví jenom Klára. Píšu si poznámku. Kdybych se ztrtail, tak vám zavolám.

"Jak daleko je to od suď na nádraží?" Ptám se jí, abychom nebyli potichu. Konverzace. To je co neumím. Uvědomil jsem si, že nejspíš neví proč se ptám na nádraží.

Pamatuju si jednou, že jsem se z těchto důvodů zastavil na Aralu a chtěli po mě ještě deset korun! Od té doby močím do příkopy.

Čekala mě ještě dlouhá cesta domů, ale vezmu to popořádku. Takže zítra Oběd a po něm setkání s majitelem hotelu MEDOD, ve kterém bydlím a který se jmenuje stejně jako moje firma. Jediný řešení, které mě napadlo je hotel koupit.

Byl jsem nejlepší ze všech a teď jsem poslední. I to se tak stává, ale nic si z toho nedělám. Liga se kope jinak! Najdu někoho, kdo bude mít zájem. Tohleto je přece moje práce! Celý si to tady vyfotím, vždyť tolik hostů tady zase není! Řeknu, že mám zájem a odletím. Zbytek vyřeší Klára.

U nás padal sníh, když jsem odlítal, tady je třicetdva stupňů ve stínu. "Půjdeme si zaplavat?"

Klára ale má jiný plán. Chce jít do kina. Tak jsem šel plavat a ona šla do kina.

Rozložil jsem si lehátko pod slunečníkem a vyslíkl se do plavek.

Klárka koupila dva lístky a čekala na muže.

Díval jsem se po krasavicích, kterých tady určitě nebylo málo.

Jeden se zeptal "Sama?" "Sama."

Támhleta je fakt dobrá! Jdu za ní.

Práce


Takhle bych pokračoval dál, ale už je tady první telefon. Majitel MEDODU nemá odpoledne čas. Musíme se teda sejít teď.

Teď už běží můj čas. Snad se mi tady teda podaří něco udělat. Jak přilákat diváky? Na blbost. Kromě mě to nikdo neví! Měli by Kniha může být připravená za dva měsíce

Ostatním v tiskárně řeknu, že jednání nebylo úspěšné. V tiskárně ale nikdo nebyl. Teprve se připravovali večerní zprávy. Tak to snad stihnu!

Právě mi volali, že se to bude jmenovat Poznámka pod čarou. Může být.

Teď se musím vrátit do hotelu. S Klárkou to bude horší. Ta sedí v kině. Zvládneme na obědě. Jde jenom o podpis smlouvy.

"Ne tohle není konec." říká mi. Snaž se vzpomenout. Horší by to bylo, kdyby se na to vůbec nepřišlo.

Ať už to dopadne jak chce. Sedím v pokoji na posteli a koukám z okna. Zase abych šel. Můj návrh si nechá projít hlavou. Píšu na kus papíru pár slov a podpis.

Oběd byl fantastický! Už se nebudu zdržovat, protože Klárka mi nese letenky.

Nebylo to jenom tak samo sebou. Domů se zatím neletí! Jéžíš marja. Tohle jsem netušil! Asi se tady zdržím.

Bude. Není mi jasný, jak se dostane na Thai wan, ale já tam mám být už něco málo za dvanáct hodin.

To bude lítat po světě a ztratí úplně pojem o čase. "Tak pohni! Můj tryskáč na vás už čeká!"

Po Thai wanu jsme zamířili do Ameriky. "Domů přiletíme večer."























































New york


Spletl jsem se. Nic se mi nepodaří na první pokus. Gates chtěl vysvětlit tu záhadu. Neměl jsem ani dollar abych mu ukázal, že to skutečně funguje. Krabici - prototip jsem nechal doma. Kdo mohl vědět, že ji budu potřebovat? Nevěřil mi, že něco tak jednoduchýho tady ještě nebylo. Vlastně nepotřebuju vědět, kolik to stálo, jen aby to fungovalo. Na každém kroku se přesvědčuju, že ano.

Taky jsem se díval na šmouly. Trochu Gargamel, trošku Azrael. Takže skončím na skládce a šmoulové vyhrajou!

Tento den byl zatím nejdelší v mém životě. To určitě bude už konec. Ani to nemám patentováno! Jdu se projít po Broadway. Přišel jsem až tam, kde stálo světové obchodní centrum tzv. Dvojčata a přemýšlím, jak zbytečně napadli budovu, kolik lidí muselo přijít o život! Jak je to živý! Vzpomínka je cítit na každém kroku až z toho běhá mráz po zádech. Z počítače lovím prezentaci, protože několik lidí kolem Gatese chce vidět ten zázrak. Z hrůzou musím říct "Není to celý!" Oni se diví. Dobrý nápad. Kolik lidí to ví? Ví to češi a několik poláků. Zatím bez smlouvy. Hned se stočila řeč kolik by to stálo? Takže oni ví, že není na prodej. Asi už nemají co dělat. Na tuhle dobu jsem se taky připravil. Vlastně potřebuju dům, auto a trošku korun, jestli u nás už neplatí euro. To bych byl konečně svobodný a mohl psát nový příběh. Třeba o tom, jak jsem málem letěl do Ruska.

Říkám jim vymyšlenou částku, koneckonců vymyslel jsem si to sám a oni dávají pokoj. Konečně si zdřímnu. Spal jsem ale až v letadle. Dostal jsem strach New york je nebezpečný! Mám letět domů, nebo do Sydney? Jasně cena hovoří! Byla tak nízká, že se ještě teď smáli. Letím do Sydney. Nad Tichým oceánem, jednom ze tří nás přivítala bouře. Pilot už z předpovědi přiznal "Nebude to lehký." Já jsem ale spal. Měli jsme spekla štěstí. Přistání na letišti už nic nebránilo. Na letišti mi řekla tu zprávu. "Poletíš do Ruska." "Né dřív, jak za rok! Jinak budu nemocný!" Určitě? "To nespěchá. Amerika je daleko a rusové neví o čem jednat." Uvěřila mi. No zas tak nemocný nejsem. Klárka se mi líbí. Chtěl bych zkusit se znovu oženit a usadit se. To věčné cestování mi vadí.

O kolik jsem bohatší? Zeměkoule se dá obletět za dva dny. Za dva dny neúspěšných jednání (2x) jsem se rozhodnul to vzdát. Nechápu, že to může někoho bavit.

Zítřek patří Rusku. Nezapomenu, kdo vyhrál druhou světovou válku!

Andrej měl velkou hlavu. "Tohle přece nemůže fungovat!" rozčiloval se "Kolik tam toho je?" (2x) To by zničilo dvě planety! Snad už mají v Česku jasno. Výroba zatím nejela, jak jsem si představoval. Dělníci ne, ale managment. Je ti jasný, že tři lidi tohle nezvládnou! Musíš rozšířit obchodní oddělení. Radil. Na co je teda výroba? Ptám se v duchu Andreje. Přinesla mi na stůl kávu a žeprý jestli si chci zapálit. Já jsem nekuřák, ale ženská má vždycky pravdu. Postavila vedle kávy popelník a odešla. Nechala to na mě. Tyhlety noční rozhovory s Andrejem miluju. Zeptá se jako obvykle jak si daleko? Kdyby věděl, že to mám jenom na papíře, asi by křičel. Přiznal jsem se. Ulevilo se mi. Andrej však byl taky spokojený. "To nevadí. My už na tom pracujeme." Tak to je teda gól. Zapálil jsem si cigaretu a čekal co to se mnou udělá. Andrej říká "Nekuř." Já jsem teda nekouřil, ale zkusil jsem to a Andrej? "Dělej jak myslíš!" To mi nepomohlo, protože nevím, kde mám začít. Že jsem vlastně teď v Sydney a že mě čekali doma a že jsem zažil dva dny lítání z místa na místo. To všechno jsem mu řekl. "Já vím." "Počkej! Jak můžeš vědět?" "Dalo se čekat, že se pokusíš o nemožné! Otázkou bylo kdy."

Takže jsem to stihl. V červenci mi bude osmnáct a jsem pozvaný na velikou oslavu. Andrej a jeho žena mi připravili překvapení. Jenom se nesmíš bát! Vrátit se domů. Snad ne. Čeká tě slavnost. Říkám si a Klárka byla den ze dne krásnější. Dokázals to! Gratuluji. Nic si nenechá na příště. To se mi libí. Říkala, že by ráda se mnou letěla do Česka. Podívat se na Moravu a co na to Libor Mrkvička? Souhlasil. Co by mu taky jinýho zbylo! Vždyť to jsem já, kdo si tohle všechno vymyslel, ale zima v Austrálii by nemusela být taky špatná!

"Klárko! Chystej zavazadla. Zítra letíme!" Kam Libore? "Domů!!!"




Ráno


Všechno jsem si rozmyslel. Kde mám vlastně domov? Kde je moje žena? Ne zůstanu tady! Nasadím dva, nebo tři řádky hrášku, několik okurek a dyní. Poseču trávník a budu čekat, až se zazelenají. Jsem v srdci Evropy. "Lumpové! Chyťte je!" Koho mám chytat? Aha! Já mám utíkat! Tak tohle se mi ještě nestalo. Vždyť jsem ještě nic neudělal. Toho jsem se bál! Bez informací vznikají pomluvy. Nebylo by mi líp v Austrálii, nebo v Rusku? Naučil bych se Anglicky, nebo Rusky a Rusky panáček! Neví kde má domov! To bude určitě Čech!

Ano. U nás je zima jak v Rusku! Andrej se neozval. Asi už nemá důvod. Přemýšlím nahlas. Tady to je jedno. Stejně mě nikdo neslyší! Mě spíš zajímá, co budu jíst! Zašel jsem proto do obchodu. Vidím prázdný regál. To asi nedovezli chleba. Na východě je situace stejná, a proto se vás ptám paní prodavačko. "Těšíte se na Velikonoce?" Vajíčka nepotřebuju já potřebuju pomlásku. Druhý den čumím jako tele na nový vrata. Tam, kde nic nebylo jsou mrskačky. Můžu si vybrat kterou? Než se rozhodnu budou vánoce, takže žádnou. Stejně Velikonoce a Vánoce jsou málo. Málo příležitostí! Kdybych chodil do práce bylo by to jinak. Vzpomínam si na Austrálii. Klárka. Hodná holka.

A Andrej? Už se týden neozval. Snad se mu něco nestalo. To bych nepřežil! A když je mi nejhůř, poslouchám rádio. Proč nejde internet? Asi budou červení! Kdyby jeden byl zelený mohli by být všichni zelení, ale všichni jsou červení, tak to bude jeden červený a všichni zelení. Vysvětloval jsem v Americe. Tvářili se, že to chápou.

Píše mi Klárka, že mám přijet, že je smlouva připravená. Omlouvám se. Mám málo času. Jsem napsal. Pořád čekám, kdy se ozve Andrej. Musím to sladit. Nic příjemného! Zatím si připravuju papíry. Na tohle jsem přece zapoměl. Pokuta za špatné parkování. Dostavte se dne. "To je dneska!" Z hůzou zjišťuju. Ještě že jsem nikam neletěl! To budou asi dvě stovky. Teď mi to chybí. Budu čekat.

Andrej, Klárka a Já se sejdeme v Miláně, protože to je nejblíž. To už bude konec roku, Silvestr a ohňostroje. Mám pro vás překvapení! Zahrajeme si piškvorky! Jednoduchý program, který jsem sám udělal. Taky nevíte, jestli stát, anebo psát? Ne? Tak tohleto vám určitě pomůže! Číst to nemusíte, když chcete psát.

Tak tohle je ta cesta a až mě na ní potkáte, řekněte mi to pěkně nahlas a od plic.

Řeším problém. Neteče tady voda. Už jim to někdo řek?

Rozmnožování. Jak je to lidský!








































Informace


Jedna vede k druhýmu. Základní jednotkou je byt. Nevím proč Hamlet řešil problém být, či nebýt? To asi nic neznamená! Možná v té době, kdy nebylo nic. Omyl! I dnes řešíme, jestli to potřebujeme. Do práce, domů. Do práce, domů. So + Ne výlet a hned! Stane se minulostí!

Co čekáte od systému? Když se vám nelíbí? Líbil se vám Shakespeare? Možná že právě to tam chybí! Zvolili jste si digitalizaci a po jejím konci tady může být dík. Vo dík? Ještě nemáme vyhráno. Zvítězil jsem, ale nikdo si toho nevšiml. Tak je to správně. Tak, tak.

Ať mi upadne tykadlo jestli kecám!

Kdybych tohle nenapsal, asi bych se nikdy nedozvěděl kdo dělá takový dusno. Borku! Nemluvíš, nevíš! Já nevím, když nenapíšu. Každý má. Neví, něco udělá. Toho jsem si všiml.

NEDOD


Měla být původně punk rocková skupina, ale projekt se nepodařilo uskutečnit včas. Chyběl hlas.

Andrej Kosik


Čech žijící v Rusku

Věk 40

Výška 175

Váha 100

Vlasy šedé krátké

Vynikající bubeník a baskytarysta. Někdy přijede k nám a dusí mě otázkou. "Co Klárka? Má tě ráda?"

Jo sejdeme se v Miláně. Klárka ale napsala že nemůže. Tak alespoň s Andrejem a za týden s Klárkou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama