Březen 2013

Výprodej včerejší?

26. března 2013 v 13:57 | Mini
Samozřejmě že ne. Rozhodnul jsem se publikovat to nejlepší. To co si myslím, že se podařilo. Píšu už pět let a před tím jsem zkoušel podnikat s hračkami. Dětem, dospělím a pro mě. Pro každého něco. Pozoruje někdo něco? Chtěl bych vědět jaký to má smysl. Pomůžete mi?

Má včerejší práce Π 123

26. března 2013 v 13:52 | Mini

Přestěhovali jsme se a já teď nemůžu najít bednu s vynálezem. Asi není potřeba.

Táhni! To je dobrý, mám k dobru tah.

Do polityky se nemíchám. Jasně existuje pravice a levice, ale to stojí pouze peníze! Čím víc peněz, tím větší podvod! Podnikatelé znají. A co říkáte na MEDOD? Brzy se vás začnu ptát!

Ale řeknu to otevřeně: "Máte lepší nápad co s volným časem?"


Krvavé sto π


"Snad ho někdo podřízne, než příjde na řadu! Dneska je tady už podruhý!"

Takhle nějak se bavili chlapi v hospodě, kam jsem zašel.

Vím o ní, vím kde je. Ty blbče vždyť je to voda!

Na tři vítězný! Jak je to? Musíš vyhrát o tři body. Většina se tohle nikdy nedozví, že to není možné! Většina tady není zastoupena.

Právě teď se snažím utéct!

Zlepšovák mám už jenom na papíře.

Mistře to není trik to je sony. Mistře to není sony to je akvárium. Tak asi tak.

Červený koberec z papíru asi dva a půl kilometru mám. Nechal mi ho otec, prý bude červený! Radši ho ani nerozbaluju, nemělo by to význam, nešel by namotat aby bylo jasno. Hi.

Někdo je zavřel v hospodě, však co, nic se neděje.

Je to krásné, když to nakonec funguje. Zpátky do Evropy. To vůbec není cesta po dálnici, to je samá okreska, kde nevíte, jestli jedete tím zprávným směrem, nebo byste se už měli vracet. To je něco jako zeptat se na správný směr. Vždyť Evropa je tak veliká!

Nechci věřit, nechci tušit, chci vědět. Chci aby mi bůh podal ruku, ale on? Mlčí!

Sousedi chcete vědět jak jsem to udělal? Ubalil jsem si Jointa s dubového listí! To bylo někdy v roce 2004. Napsal knihu Nebezpečný příběh. To bylo někdy v roce 1998. Narodil se někdy v roce 1973. Zlý jazykové tvrdí, že snad 17.07 na Martinu. To je možný. Z téhle doby si nic nepamatuju.

Tenhle ročník je silný. Je čas se pochlubit. Žiju naplno! To spoustu věcí normálně není možných, ale co, však žijeme v jednadvacátém století! Ve znamení raka.

Má to být o Karkulce.

Obsluhovala mě červená karkulka. Tak dlouho se na mě dívala, až mě vykoukala. Zapoměla potom co jsem chtěl.

Potom vytáhla z koše meruňku, řízla jí rumem a nazdraví! Dobrý blato. Ano blato se to jmenovalo. Utratil jsem tam všechny peníze. Už ani nevím kolik jich bylo. Něco kolem 89,- kč, ale nebojte se! Taky to mohlo být jinak! Já jsem byl totiš ten vlk, kterému zašili do břicha kamení a hodili ho do studny.

Přišla. Podívala se jak Macek dělá salta ale nebyla spokojená. O pejskovi a kočičce.

Tak jsem blbej? Dvě rádia vysílají tu stejnou písničku.

Jsou tři kroky. Dělám ale čtvrtý! Diví se a říká: "To je nesmysl." Jenomže ten první krok bude brzy chybět! Nejlepší by bylo udělat guláš. Koho to zajímá? Opravdový uchyli

Má včerejší práce Než půjdete spát

26. března 2013 v 13:50 | Mini

Byla tma. Už jsem nestihl namontovat světlo, a proto říkám Kláře. "Dneska budeme po tmě. Doufám, že ti to nebude vadit."

Přijala moji omluvu a už se těšila, co vymyslím. Teprve dneska jsme se přistěhovali do města. Všude plno neonů, takže jsme na sebe viděli. Bylo to romantické. Tiše hrálo rádio a ona vytahuje špunt z flašky. Ozvalo se bum a flaška byla prázdná.

"Co děláš? Tahle je jenom jedna!" a "Nemehlo." To jistě není. Trošku se urazila. "To je jedno. Stejně by jsme ji vypili. A "Bolela by nás hlava.

Tam odkud pocházíme nikdy nebylo šero. Buď tma, anebo světlo.

"Já mám strach."

"Čeho se bojíš miláčku?"

"Těch stínů!"

Opravdu. Není o co stát. Po zdi běhal odraz okna, to když dole projelo auto.

"Pustíme si televizi." Rozhodla "Než půjdeme spát?"

Mohli jsme jít rovnou do kina. Však jsme se seznámili v kině. Film pro zamilované. Kino dělalo takový seznamovací promítání. Jinak bych asi Klárku nikdy nepožádal o ruku.

Něco na tom je? Děte. Jak jste to udělali vy? Špatně! Tohle byl dobrý nápad. Jít do kina a potom na večeři. Dlouho jsme se bavili o filmu a večer jaksi utekl a ona už nestihla autobus, tak jsme spali u nás. Proto jsem si jí bral. Byla těhotná, ale potratila.

To je smutný. My tě chápeme. O dítě se už nepokoušíme. To musí přijít samo. Měl jsem čas si tohle rozmyslet, ale přišla krize. Ňák to dopadne a tenhle večer ve městě nemusí mít pokračování. Nebude se líbit, jedeme zpátky. Náš domek jsme si projistotu nechali a tenhle byt máme v pronájmu. Je to větší garsonka. Klidně by se tady vyspala celá rodina a co pověst?

Ať si říkají co chcou.

Jednou jsem kupoval hodinky. Určitě ti nejlepší, že dej mi za ně kolik chceš. Měl jsem u sebe zrovna korunu, tak mu to říkám. Dám korunu. Počkej to si děláš srandu ne? Reagoval. Tak to ne.

Aspoň mám klid.

Když je to pravda, tak mlčí. Co bych taky čekal? Ňákej nápad! Třeba za 990000,-, ale noční můry útočí! Budu mít dost peněz?

Já nevím. Přivrtej schránku na dopisy. Jenže jak? To není vůbec jednoduchý! To musím koupit hmoždinky a vrták, vyvrtat vrtačkou díry stopadesát centimetrů od země naznačit místo, kde budou. Musím se trefit tak, abych nenarušil kabel od zvonku.

"Chceš schránku nalevo, nebo napravo?" Ptám se jí. Odpověď jsem však nedostal a proto vrtám nalevo. Tam bude zavazet míň a pošťačka říkala, že to tak má být. Že všichni to tak mají a já nejsem výjimka! Vrtám. Vtom zazvoní pošťák a nese poštu. Odvážím se říct dobrý den dnes mi sem nic nedávejte. Nesu vám peníze! Takže bych na to měl? Přistěhovali jsme se teprve před týdnem a dneska je už šestýho. Slyšel jsem v rádiu, že je šestýho. Začali houkat sirény. První středa v měsíci svátek má Mirek. Jednoho znám. To ale nesmím kouřit.

Vím kde tady je obchod. Pět minut chůze. To u nás byl obchod na druhé straně a cesta mi trvala čtvrt hodiny. Aspoň v něčem máme výhodu. Jezdil jsem raději autem.

Vždyť se tak jmenujeme.

Teď už je to hotový! Ještě tam chybí jméno. Pan Vůl.

Tahle kravina mě stála devadesát korun. Teď se stěhujeme, ale nevíme kam. Lidé jsou tu hodní. Tady bude dobře. Aš je město na samém západu republiky. Schválně jsem si ho nevybral. Je tady blízko do německa.

Právě hrají Jacksona Change World, no já bych teda neměnil. Vstanu a udělám, ale nevyhazuj mě! Nemám kam jít. To je náš dům. Velká slova a malé věty. Bacha?

Veronika by měla vědět.

Ta ví. Aleš Háma jsem zas sama. To se přece nedělá zalívat na poušti jenom svoji květinu!

Platil jsem patnáct korun, ale pořád mi to nevychází! Podívejte se na mě.

Už znáš. To je MEDOD MED OD i ME DOD.

Dneska vysáváme koberce. Dělám to nerad, ale musí se to udělat a proto jestli váháte, jestli potřebujete, tak mi zavolejte. Už jsem si zvykl, že mi nikdo nevolá, tak snad teď. Zase čekám hroznou. Já to radši nezvednu!

Kočka počká!

Přišla se zeptat, jak pokračují přípravy. Děkuji návštěva přijede o půl třetí! Takže finišujeme. Všude je zameteno.

Jsem i pad. Tohle tam určitě nevleze!

V novinách se situace uklidnila. To je mi novina! Vždyť jsem schránku přišrouboval teprve včera a už v ní byl leták! Mít tak schránku jakou mají veselý!

Boží mlýny melou hned! Aspoň tady ano. Už jsem se to nedozvěděl.

Oběd! "Mě samýmu nechutná!"

Miloší póc cem Miloší to je Kapoun! Jedlá ryba. Dlouhou dobu na odpověď mají volové!

No nerozbitný to zrovna není, jediná chyba.

Tomáš má svátek.

Taky můžu čekat až mě padne šestka člověče nezlob se. To není ono! Až budeme všichni zelení! To je ono! Zelení, nebo červení? To je jedno. To je taky hra.

Čekám na konec. Má být každou chvíli!

Neblbni!

Neblbnu!

Konec už byl!

Nevšiml jsem si!

Nevybuchlé granáty


Schromáždili jsme sbírku a teď je čas, aby odešla. Do bytu se nevleze. Co máme dělat? Staré skleněné půllitry z hospod, kam jsem chodil. Nikomu nechybí. Štaprle ještě po dědovi, peněženka. Tak tohle jsou naše poklady. Jsou seřazeny ve starém sekretáři. Je jich tam dost.

Čeká na mě úkol. "Vypni proud! Budu měnit vypínač."

Tak to mě mohlo zabít! Vypínač č.1 vyměnit za vypínač č.2 Jsou tam dva vedle sebe, ale zapojený je jeden. Tak tohle bude stačit. Prej nic nedělám a to zítra bude neděle. "Podej mi šroubovák!"

Stačí mi na to čtvrt hodiny. A půjdu do hospody.

Katastrofa!

A teď babo raď!

Slabý slovo.

Dneska jsme skončili dřív. Napadlo to Marii, že je zima a že si toho nikdo nevšimne. Doma se však Klárka ptala co tady děláš? Jak to že ještě nehlídáš? Jsem totiš policajt.

Dvě přímky se protínají v nekonečnu. Pozorovatel, bod nula a nekonečno.. Rovnice bpřímky je ax+b=y, kde a,b jsou parametry. Xay jsou neznámá čísla. Každému x odpovídá y. Příklad 2x+2=y x=2 a y vypočítáte dosazením do rovnice. Vyjde vám 6.

Ptají se co to je za režim. Poslední známý!

Jmenuju se Pavel. To jsem vám zapomněl říct! Co to má společného se stylem? Pavlové milují jednu ženu.

Klárka šla do obchodu a já do práce. Prý ví co má koupit. "Klárko chceš tam zavézt?" Zeptal jsem se. Dobře vím, že práce nemá nožičky. Jenže ona nechce. Oblíkám si proto uniformu strážníka a jdu. Marie už na mě čeká. Dneska budeme řešit přestupky na přechodě.

Už dávno jsem měl být ve službě. Dneska ale není vážný případ. Doufám.

Chodíme po městě. Občas špatně zaparkované auto. Zrovna se na jedno dívám a z vysílačky se ozve: "Nehoda na Václavské." "Jsme na Hybešově." Neozvalo se však nic. Pomalu jdeme na Václavskou zjistit co se tam děje. Marie je zvědavá. Třeba se jedná o malou havárii. A taky že jo. Řidič nedal přednost chodci. To tak je každou chvíli. Už tam byla sanitka. Teď stačí vyšetřit, kdo je viník. Řidič se však brání. Prý za to nemůže.

Přemýšlím o zákonu, že chodec má na přechodu přednost. Jenomže to nepomůže, když vás srazí auto.

Dostane pokutu dva tisíce.

Zase se bude šprajcovat, že nemá poeníze a že to je moc. Že má ženu a dvě děti a já nevím co ještě!

Radši spěte. Pes se chystá ke skoku!

Tohle si ale musím vyřešit sám. Podle mě tam nic není. Nic víc, než světlo. Asi víte o čem mluvím! Jenom dodám Jde o MEDOD MED OD i ME DOD hrají všichni jak později pochopíte. Doufám že jsem se trefil.

Dneska to bude o nakupování. Potřebujeme koupit sekretář a postel. Dokumenty jsou v počítači já vím. Komu se to hodí může přijít do obchodu za deset minut.

Stromy jsou naplněny mízou a zvířata krví! To se musí někde projevit.

Pokladna zlaťáky.

Dneska to bude o modlení, zítra o doktorech a v úterý o internetu.

Má včerejší práce Evo

26. března 2013 v 13:48 | Mini

Evo? Všimla sis jaký mám trenky?

Do divadla? Na sedmou pečeť? Né naši mě nepustí ani do města a do divadla? To teprve ne.

Zeptal jsem se a s Petrou?

No nevím co si od toho slibuješ!

No nevím, jak si to představuješ. Eva by žárlila!

Takže? Nic.

Včera jsem byl doma a nikdo mi nezavolal. Dneska jsem mluvil s Brožovou o tarifu. Nechtějte slyšet, co si o tom myslím!

Jsou to vydřiduši"

Mám 199,69 a Brožová? Chtěla vědět, kdy jsem si dobíjel naposledy mobil.

Já si nemůžu vzpomenout. Pošlete mi tam dvěstěpadesát.

Anglicky umím. Jest a pít.

Eva se směje. Ona může. Ona je učitelka angličtiny, ale moc mě nenaučila. Takže?

Evo příště!

Sešli jsme se po třech týdnech. To už tam měla jinýho. Řekl jsem jenom mě taky.

Může mi vlízt na záda a to je učitelka.

Uvař! Neuvaří.

Ukliď! Neuklidí.

Vyper! Nevypere.

Tak už nevím. Příjdu v pět.

O chybu míň.

Eva byla hodná holka, teď už není hodná, teď je to bestie! Tak Zita? Parazita, vyzita. Kolik jich je? Neznám žádnou!

Zahraju pro vás na kytaru.

Vo čem? Zas jak spíš!

Chceš vidět co to je káva? Svoji obvyklou dávku kávy? Stačí 2ml vody a rozmíchat! Určitě tě přejde chuť. Tenhle hnus taková hmota! Radši to vylej! Nebo? Nebo vypij.

Píšu. To mi dává zapomenout. Píšu o tom, jak budu podnikat.

Bude se to jmenovat MEDOD po psovi.

S MEDODEM chodila na procházky nejraději Renata, než se stal radiovým miláčkem, to už byl starý a nemocný a netrvalo dlouho a zdechl. To je normální. To se už nevrátí? Ptají se. Ne už ne.

Vlastně stačí říct. Petr Minařík a já půjdu do rádia vysvětlit jak je to s MEDODEM. Taky to musím slyšet!

Potrhlá. Ta je po vyhaslé.

Když hrála znělo to jako Paganini. Taky jeden a kam až to dokázal dotáhnout!

Vlastně co si neudělám, nemám.

Čekám, že vyhraju. Tohle musí skončit.

Přece to nikdo netrefí! Nefér. Dokola. Do2u.

Musíte mi dát den na rozmyšlenou, abych přijel. Jsem z daleka.

Ne až třetího dubna.


Má včerejší práce Koktík a jablíčko

26. března 2013 v 13:38 | Mini

Dlouhý, Široký a Bystrozraký potkali Pejska a Kočičku, Křemílka a Vochomůrku i Rákosníčka. Říkal mi to Jů a Hele ti dva znáte ze studia kamarád. Bude Bob a Bobek poslední pohádka?

Jinačí nejsou.

Zahřívám se.

Starostou Vráželem. Vymyslel postavu Koktík.

Takže Koktík vylezl na strom a rozhlédl se po jablku. Chtěl si utrhnout to největší! V sadu jsou tisíce jablek, ale tenhle strom je něčím zvláštní. Má nejvíc jablek a jedno, to největší utrhne a zanese je Dorotce. Slezl dolů a všiml si ježka. Dal se do práce. Natrhal jablíčka do košíčku. Ježek dostal taky a už jdou za Dorotkou dolů do města po cestě mlčeli.

Ježek Jíra nesl určitě to nejlepší! Koktík nesl košík a jedno jablko mu upadlo. Nevšiml si toho ani ježek.

Dorotka neměla však dnes žádnou náladu. "Doneste mi ještě jedno!"

A tak Koktik a ježek se vraceli po cestičce do sadu. Byli zrovna v půli když viděli jablko, které jim upadlo. "To je ono!" "Máš pravdu Koktiku. Proč bychom chodili až do sadu, když tady jedno je."

Koktík a autíčko


Líbí se ti autíčko? Koktíku! Ptám se. Vyměním ho s tebou za kostku, jenomže Koktík měl rád kostku a autíčko se mu taky líbilo. Dorotka mu řekla autíčko nebo kostku?

"Ještě nevím Dorotko." Koktík neměl s výměnou zkušenosti a proto se šel zeptat Jirky. "Co je víc?"

Jirka mu řekl to samý co Dorotka. Nemůžeš mít všechno!

Já vím. Tak to teda udělám. Vyměním auto za kostku a když budu chtít, vyměníme si kostku za auto. Dorotka se už hrála s kostkou. Koktíku tady máš auto! Koktík si vzal auto a šel za ježkem.

"Dívej! Mám auto." No nikdo vlastně neví, co je víc.

Koktík šel na oběd


Dneska rodiče vzali Koktíka na oběd. "Ježeček půjde taky?" Ne on má jídlo. "Škoda. Dal bych mu ochutnat." Tak pojď už. Dorotka čeká! Obul se táta, obula se máma a obula Koktíka. Co budeme dělat? Obědvat. Musíme tam přijít. Jsme zvaní. Takže tam přijdeme a? Najíme se. Tohle ti jde. Však oběd taky.

A teď mě dobře poslouchej. Jestli se nevrátím, tak jsem bohatej.

Po obědě si šli děti lehnout, než začne pohádka a dospělí se radili kam je dát na školu. Už jim bylo šest a září bude za chvílu. Jedna škola je vedle v ulici. Matice školské. To je ono! Jenomže nikdo to vlastně nechtěl říct. Pili kávu, jedli štrůdl a hovořili. Čas pomalu plynul a pohádka už dávno běží v televizi. Šmoulové ve městě. Samozřejmě že je tam taky Gargamel a Azrael.

Tak si pospěšte! Je to jediná škola kam můžou děti chodit? Jistě že ne, ale tady nepotřebují doprovod. Je to za rohem.

První se probudila Dorotka. Zašla do kuchyně, a potomá se probudil i Koktík. Taky zašel do kuchyně. Děti pohádka nezajímala.

"Děti běžte se dívat na pohádku." Děti šli. Bylo to ale anglicky. Dlouho je to nebavilo a oběvili omalovánky a pastelky. Modrý slon, červený hroch, zelené sluníčko. Cokoli je napadne.

"Je tam ňáký klid." Říká maminka Dorotky. Ukáž? Jdu se podívat.

"My si hrajeme na doktory."

To bude nová hra. Po fialové krávě "Děti chcete čokoládu?"

"Jó" zní dvouhlasně.

Jak jsme jedli čokoládu


Od ucha k uchu od čokolády! Tak to musela být moc dobrá.

Ne nemá to nikdy končit.

Neměl bys nic!

"Děti chcete vidět králíčky? Teda vy vypadáte! Pojďte se umít."

Můj počítač je už starý stroj a má své chyby, ale tohle by neměli vidět. Kuna sežrala půlku králíka! Ukousla mu hlavu. Králíci se nemohou bránit. Je to smutný. Už jsou jenom dva.

"Děti půjdeme do lesa na jahody? Teda vy vypadáte! Honem do koupelny." Říkala maminka.

Tak jsme šli do lesa na jahody a maliny. Našli jsme hodně hřibů, ale jahody teprve kvetly. Ustlali si postýlku? Věříš že nevím? Cestou domů to bylo všechno a až doma zjistila, že ne začalo to znovu. Po obědě jsme šli domů. Už bylo pět, takže Koktíku vykoupat, podívat se na pohádku a do kutě.

Koktík, jak řekli udělal. "Mámo já neusnu." Proč Koktíku? "Já mám hlad."

Cestou domů jsme si řekli vlastně všechno. Až doma nebyla ustlaná postel jsem dostal to podezdření. Proč mi to udělala? Já se dřu abychom měli peníze a ona ani neustele postel. Musím to říct!

Takhle voní jenom čerstvě natrhané jahody. Rebel má taky své nevýhody. Pořád ho bolí hlava a neví z čeho. Má horečku, tu zlatou a dostává 10251,- kč. Co dělat. Pokračovat.

Koktík jde poprvé do školy


Už se nemohl dočkat. Paní učitelka je přivítala prvňáčky ve škole, dostala kytky. Tohle je něco pro děkany. Udělají školu a dostanou práci. Dokazují jak jsou dobří než se něco stane. Takhle ale nikdo nepřemýšlí. Co by se mohlo stát?

"Koktíku co ti říkala paní učitelka?" Chválila ho. Je to šikovný chlapec.

"Paní učitelka mi řekla, že když se budu dobře učit dostanu na vysvědčení jedničku." Nemají to dospělí lehký! Děti všechno prozradí. Nedávno jsem měl chuť se vším praštit a začít znovu. Jenomže jsem zapnul počítač a pokračoval. Má to cenu? Všechno už tu bylo! Jak jsem se dověděl. Když po ránu se probudím, nikdy tady nejsem sám.

Je slunečno, sem tam ňákej mráček plyne a hyne. Ještě víc mi to nandej! Nás ráno. Holá věta? Nestane se nic.

Ušlej zjisk


Rozdíl mezi plánem a skutečností. Start. Máš deset vteřin na stovku! Akce kuřecí maso

Vypij ten čaj, nebo pi čaj! Co ještě stihnu? Dneska do jedenácti už nic!

Hoši, holky a zelené sluníčko


Nenechte se zmást, že to nejde udělat.

Ahojka


Co nestihnu teď, nestihnu už nikdy. "Ahoj Koktíku! Jdeš do školy?" "Ano, ale nemám se s nikým cizím bavit." Takže. Koktík to ví. Řekli mu, že se nemá s nikým cizím bavit a on to taky dělá. Až bude větší určitě mi řekne co si myslí. A to nebude trvat dlouho. Léta běží, Koktík roste. Potkávám ho na cestě do školy. Dneska mě pozdravil. Řekl jsem mu dobrý den Koktíku. "Vy víte jak se jmenuju?" Ano. Ty jsi Koktík. Byl překvapený. Tohle nečekal. "Od kud mě znáte?" To ty jsi byl ještě malý kluk, když jsem potkal tvoji maminku a ona mi to řekla. "Máma za nic nemůže!" Ne. Zeptal jsem se jí. Jak jde škola? "Dobře." Máte zítra prázdniny? "Ano. Dostaneme vysvědčení. Pojedeme lyžovat." Tak to už se nemusím na nic ptát.

Budou Velikonoce. Další volno. Jen já mám volno pořád prostě se to nepodařilo. Sem tam brigáda. Cokoli dva dny, týden. Hodinu ráno a hodinu večer. Vystavit a sklidit zboží na tržnici. Sám budu podnikat. Otevřu si trafiku. Počkám rok a uvidím.

Trafika se nepodařila. Něco tady chybí. Všiml jsem si, že to je v systemu když se mám rozhodnout, nemám podle čeho. Tolik důležitý, když jsem byl mladý, protože jsem začal psát. Někdo řekne ty se máš. Má pravdu, ale vždycky jsem na řůžích neměl ustláno. Rodina promine. Zůstávám sám, tak pročpak asi? Najdu si kamarádku. To bych měl. Bloňdatou s culíkem a tmavýma vočima.

Něco mi tady ale chybí a nemůžu na to přijít. Znám snad všechny výhody a nevýhody, ale nemůžu srovnávat. Dřív to bylo lepší. Jenže doba se vyvíjí. Z poslední doby: "Koštovali jsme víno. Potkal jsem pár známých. Neměl jsem jim co říct a těch pár ftipů, které znáte nechtěli slyšet."

Proč by cikáni nemohli mít novou svářečku? Nebudeme jim říkat, že točíme barevné filmy. Znají. Slyšeli v rádiu. Já jsem se tenkrát smál. Nevím proč, ale asi to je vše. Chyťte mě!

Zase se příjde zeptat co děláš! Nedělá nic. Do kostela nechodí, protože prý je tam zima aspoň kdyby si nevymýšlel! Jenomže mě nikdo nezve. To bude dobrý uvidíš! Říká. Tak já tam teda zajdu.

Je neděle a konec zimy. Aspoň kdyby už bylo teplo a my nemuseli topit. Tím myslím v kamnech.

Opravdu. Kdo dělá to dusno? To je. To taky. Vedu.

Musíte mě poslouchat.

Jenomže ti to chtějí zkusit taky.

To abych zase hlídal!

Přišel si na něco?

Říká, že má nápad.

To je ono!

Takže?

Rozpočítáme se.

Zásuvka a prodlužka

Pánové i toto děláme my, tak bacha! Jen aby to nebyli Piráti, ale nechci.

Má včerejší práce Otče

26. března 2013 v 13:35 | Mini

Otče mám pokračovat ve tvé práci?

Na kameni kámen težký a láká. Nakonec to bude taky tak. To však předbíhám. Jsem na začátku a už myslím na konec. Těžký úkol. Je to tak jednoduchý! Vždyť to dělá každý! Nesmysl? Zeptej se doma. Co by to mohlo být? Řekněme hra souhlasíte? Dneska jsem se ptal, jestli je to hotový a řekli mi, že ne. Tak hurá! Nová pověst od poklopu ke poklopu Kyklop koulí kouli.

Úvod


Hrozná zima tam na kanálu budu plout s kapitánem rozumem převážet banány.

Náplň


Zatím doma dělají kynuté knedlíky. Tam to kdysi začalo. Trhal jsem meruňky a už už jsem měl košík, když to co jsem natrhal mělo stačit. "Tak dobrá slez." Proč bych tě měl poslouchat?

Něco jako, něco fakt. Slezl jsem a dal košík do kuchyně. Lehl na otoman a poslouchal písničku od Nohavice. Jsem si všiml, že mám špinavý. Dám do koše na prádlo. Vezmu čistý. Bylo mi dvacet a přemýšlel jsem o světě. To je ten důvod. "Oběd."

Šel jsem se najíst a svět může být třeba tenhle knedlík. Mám je sníst všechny? To byl můj problém. Snědl. Ne na to nebudu nikdy sám! Vždyť teď obědvají všichni. Ne nejsem ve službě, takže můžu.

Práce lékem


Nemáš práci, jseš nemocnej. Jenomže já to nechal dojít daleko a teď nejde vrátit ty obědy doma. Víte že čím dřív, tím líp? Zkrátka udělat a potom čeká sranda. Vy to znáte? Vážně!

Našel jsem si práci, kterou dělám dodnes. Na srandu nemáme čas. Naložit, převézt, vyložit. Každý den dvakrát. Jen tak se banány dostanou na Evropský trh a k nám do Česka.

Dneska ale kapitán řekl, že po druhý už nepoplujeme a že si mám dát oraz. Jenomže co s volným časem? Zajdu se podívat do města. Už dlouho jsem nebyl na pevnině dál než v přístavu.

Všude samý bedny od banánů. Kousek dál stálo auto do kterého nakládali banány. Mluvili česky. Chvýli jsem váhal, ale nakonec se ptám. "Od kud jste?" Byli překvapení přestali nakládat a zvědavě si mě měřili. Vtom ten druhý říká "Co tady děláš?" "Vozím banány." "To bychom tě museli znát! Kecáš!"

Sakra oni mi nevěří. Co mám dělat? Je to fakt tak blbý? Vzal jsem bednu a jako že ji odnesu. "počkej! Co děláš?"

Kapitán


Přišel v tu nejlepší chvíli. Už to bylo vážně pro pár facek. "Ty nemáš Rozum? Dal jsem ti volno!"

Viděli kapitána a najednou všechno dobrý! Samozřejmě Španělsky. Ulevilo se mi. Taky Španělsky.

"Nechej toho tady ti dva tě vezmou do Madridu na školu. Španělsky vážně neumíš!"

Zasmál se a odešel. Tak a mám padáka!

Přihlásil jsem se do kurzu vaření. Krájejte tři dny staré rohlíky. Krájel jsem den a už jich mám plnou vanu. Nic proti všem. Nic pro všechny? Mlčíš! Děláš dobře. Bla bla bla.

Tak kde je chyba? Špatně jsem to pochopil.

Přihlásil jsem se do kurzu sebeobrany, tak si dávej bacha! Mám chuť se vším praštit, když tě slyším. Prej chtěl jen zpívat? Taky to dělá pro lidi. Mě to vadí, ale nevypínám rádio. Co kdyby.

Tak kde je chyba? Asi to chápu jinak.

Madrid


Tohle krásné město skrývá tolik možností. Býčí zápasy asi nejvíc! Urbanización Camino de Madrid tam mě vysadili z auta P. I. La Ermita, hledám na návsi hostinec. Dostávám hlad. El Viso de San Juan. Do Madridu ještě třicet kilometrů, ale tady budu bydlet v Calle Perdiz je ten dům, můj domov.

Rozloučili jsme se a oni se vydali na dva tisíce km dlouhou cestu do Čech.

Koupím si motorku a budu jezdit však co. Silnic je tady dost! Telefon. Kdo mi volá?

Kapitán chce, abych se vrátil, ale já už nechci. Stýská se mi po domově. Kde to vůbec je? Daleko a maličký. To jsem si uvědomil. Už abych byl doma. Domov to je manželka a děti ať jsi kde jsi. Když se hádáte máte se rádi!

Závěr č.1


K narozeninám patří pořádná oslava, přátelé, jídlo a pití. Bývalo to tak pravidelně, ale letos nebude nic. Nemám náladu slavit! Když to tak poslouchám, blíží se konec světa. Všechno už máme! Můžu zkončit?

Závěr č.2


Zase budou vánoce. Teprve byli a už se zase chystám.

Závěr č.3


Musím do města. Tady už každej zná moji falešnou hru.

Závěr č.4


Bramborový guláš bez brambor s hlívou ústřičnou a houskovým knedlíkem. Koupíte indiánky? Hrnková bábovka a poleva.

Závěr č.5


Zkuste vyhrát!

Příjemné devadesátky.

26. března 2013 v 9:40 | Mini
Headway hraje na plný pecky. Je to tak. Za chvíli. Teď. Dávám mu dvě stovky, aby mohl chlastat. Prý už nemá peníze. Pozdravil, poděkoval a šel koupit pivo. Hlava ho už nebolela.

Mysli na něco příjemného!

26. března 2013 v 9:35 | Mini
"Ale já" Ty nevotravuj a plánuj další katastrofy!
"Ale já jsem si myslel, že nejlepší je vzít si prášek."
Vážně?
"Ano. Bolí mě totiš hlava."
A z čeho?
"Včera jsme chlastali a dneska mám kocovinu."
Tak to bys měl přestat. Už brzy budeme mít nový nápad. Zákaz chlastání. Ať je to tak, nebo tak, jsou věci, které zůstanou beze změny. Hrozí mi velká pokuta za nedodržení termínu! §21
"Neboj se my tě v tom nenecháme. Když to nepůjde jinak zvedneme tržbu."
To se mi líbí. Ten milion by stejně neměl žádný význam.

Výměna voleje

26. března 2013 v 9:06 | Mini



Z hrůzou zjistím, že mám najeto třicet tisíc km. Že se má měnit po deseti tisících a každých šest měsíců. Dělají to na prohlídkách? Volej černej jak vix ten tam je určitě od začátku. Napíšou že měnili, ale to už je jedno. Tentokrát si to udělám sám.

V příručce mi radí. Čekejte až motor vychladne. Vypusťte volej a nalíte proplachovací, zahřejte motor a proplachovací volej vypusťte. Teprve teď nalíjte čtyři litry motorového voleje. Nezapomeňte vyměnit filtr a zkontrolovat těsnost.

Kdy mám vyměnit filtr?

V příručce mi radí. Filtr vyměňujte s volejem pokaždý, když najedete desetisíc km. Tak jsem vyměnil filtr. Teď mi chybí už jenom najet desettisíc km, abych byl spokojený.

Kam vylít volej?

V příručce mi radí na pumpě. Jedu teda na pumpu. Dívají se na mě jako na blázna. To se dělalo před dvaceti lety. Kam jste chtěl vylít ten volej? Nevím a tak se ptám, proč se vlastně mění volej v motoru? Když ho pak není kam dát?
Tak tohle je příběh, který se skutečně mohl stát když jsem měl ještě starou stodvacítku. Volej jsem nechal u souseda a co soused s ním udělal? To je otázkou na kterou marně hledám odpověď. Nebavíme se o tom. Jednoho dne tam už nebyl.

To jsem neslyšel.

25. března 2013 v 9:09 | Mini
No tak budu hluchej! S tím se dá dělat věcí! Normálně. Chodit do práce. Řídit auto. To umím. Umí? Ne je hluchej!

I jednou je moc!

25. března 2013 v 9:08 | Mini
Po světě se povídá, že ho roznesou vrány. Vyberu moderátora. Taky jsem dělal pro Zbrojovku. Už víte o kom mluvím?

Dvakrát a dost!

25. března 2013 v 8:25 | Mini
Ono se říká do třetice všeho dobrého, ale já myslím na vás! Zbytek si představím. Neplatí to vždycky a zkouším to vysvětlit. Máte problém?

Omezení

25. března 2013 v 8:09 | Mini
Proč bych končil ve vězení? Novela zákona o vězeňské službě. Občanský zákoník předem.

Stačí přeskočit

24. března 2013 v 19:23 | Mini
Schizofrenie je nemoc!

Co byste chtěli?

24. března 2013 v 19:02 | Mini
V zimě teplo a v létě zimu? Samozřejmě obráceně! A kde? U protinožců!

V počítači pod pokličkou

24. března 2013 v 18:52 | Mini



Je to skutečně tak ať vaří! Dál než do programu se nedostane a udělat změnu v programu může pouze skutečný odborník.

Co se učí děcka na škole? Berte to prosím, jako moji závěrečnou práci. Taková příprava do života zemědělce.

Na začátku provedeme invetůru (stav semen.)

Na konci doufám, že vydržíme!

Na jaře bude všechno klíčit i plevel, spousta práce!

Doufám, že v létě nebude sucho.

Samozřejmě, že budu mít čas i na psaní.

Takže chybí už jenom jméno.

Hodiny

24. března 2013 v 12:12 | Mini
Možná rychleji nikdy nešly. Jenom se mi zdálo jednou čtvrt a jednou půl. Někde jsem musel být, ale to je snad už jedno. Trvá to hodiny, než se změní počasí.

Nedělní oběd

24. března 2013 v 12:02 | Mini
Už nedělá je neděla.

Aktivní gaučing!

24. března 2013 v 11:56 | Mini
Něco co tě zvedne! Dělám to taky. Už to vypadá na poslední zprávu, protože si jdu lehnout.

Nevíme na co se zeptat!

24. března 2013 v 9:30 | Mini
Jak se jmenuješ a když odpoví? Nastoupit do vlaku. Sednout si vedle. Ano. Jsem vedle! Mladí tohle nečtou a my staří už máme vybráno! Tak jestli tohle není práce, tak jsem hlupák.
Kolikrát jsem tě už potkal. Pokaždé v dobré náladě. Potkám tě znovu? Šance tu je i když je poslední!