Únor 2013

Nezapomněl, ale nemá auto!

26. února 2013 v 15:46 | Mini
Tak takový způsob stěhování neznám. Vzali velkou skříň a odnesli ji. Přijeli tři a já to jsme čtyři. To nám půjde od ruky. Takže nezapomněli! To je dobře.

Napětí vrcholí!

26. února 2013 v 15:33 | Mini
Za hodinu budu vědět, jestli na mě myslí!

Přijíždí víla!

26. února 2013 v 12:28 | Mini
Jenže my už tady nebydlíme. Ptá se jak to? No to máte tak. Nebyla tady už žádná práce.

Vyhládlo mě!

26. února 2013 v 12:25 | Mini
Tak akorát na striptýzky s čočkou. Posílám větrníky do rádia!

Eva neva

26. února 2013 v 10:51 | Mini
Klárka mi povídala, že má novou kamarádku. Líbí se ti to? Klárka se nemůže zkamarádit. Nemá žádné koníčky. Její cíl je mít rodinu. Kluci si jí všímají, ale ona řekne pokaždý nezlob se, nemám čas. Hledá si proto kamarádku a Eva jí připadala vhodná. Jsou zhruba stejně staré, chodí spolu do školy.
Bavili se o chlapech. Takový nesmysl, jako by někdo existoval. Eva má kluka a tak se chlubila, že ten její jí nosí pořád květiny a rafaelo. Jenže není v pořádku. Je to mámin mazánek.
Holky co by jste chtěli? Něco to musí být, než vyhraje.
Klárka si to uvědomila. Eva se ptá. Mám si ho vzít?
Tak to si musí rozhodnout každý sám!
Ve skutečnosti je to na nás páni!
Uhání vás ta vaše?
Ne. Už dávno ne.
Zkoušel si zažádat o ruku?

Zatop!

23. února 2013 v 11:33 | Mini
Poslouchám hardek. Jaký by to bylo, kdybych si pustil třeba roman?

Anežka

23. února 2013 v 11:28 | Mini
Tak ta tu už dávno není! Asi se už jmenuje taky jinak. Víš nejde to zapomenout! Poslouchej cesty jsou už zasněžený. Problém století nebo dvou. Kdy existují silnice a údržba. Jednou budeme lítat všichni ve vzduchu! Záležitost dvaceti let. Vrtulníky vynalezl už Da Vinci, nebo alespoň to tak nakreslil. To bylo patnácté století. Jak daleko je pravda? System je připravený. Ne každého to napadne. Já můžu pouze konstatovat.
Předpověď pro dnešní den. Radši bych létal! Nulová údržba. Silnice dlouhá a mraky v dálce. Jsme tu od rána. Kdo by nás v týhle díře vzal? Už neberou takový hráče. Vyfoť mě bejby! Rychle se stmívá. Poznáš se? Romane??

Vjem

22. února 2013 v 15:52 | Mini
Je to dobré, nebo je to špatné nepoznáte.

Nervová soustava

22. února 2013 v 15:46 | Mini
Schromažďuje informace o zátěži a předává je do mozku jako vjem, podle kterého mozek řídí srdce.

Křemílek a Vochomůrka

22. února 2013 v 13:15 | Mini
Vochomůrka hledá Křemílka! Děti pomůžeme mu? Tady je. Schovaný v postýlce z mechu. Druhou někdo odnesl. Křemílku? Kde jsi? Spí. Vochomůrka si stěžuje. Křemílku tohle si neměl dělat! Jak to mám vysvětlit?
Křemílek byl opravdu v postýlce, ale v té druhé. Proto se Vochomůrka vydal po jeho stopách. Brzy ztratil chaloupku z dohledu. Šel na paseku. Tam určitě bude. Křemílkovi se zdálo o domečku a skutečně. Pařezová chaloupka byla kousek. Vochomůrko to jsi ty? Našli se.
Odnesli druhou postýlku do chaloupky, však už brzy bude zima, zadělali okýnko mechem a byli spolu a rádi, že se našli.
Zima byla krutá a dlouhá a ti dva spali až do Jara. Teď už vám zase budou vyprávět pohádky z mechu a kapradí. Já půjdu spát s nima. Tyhle děti jistě ještě neviděli.

Schizofrenie a její dopad na společnost!

22. února 2013 v 12:21 | Mini
Schizofrenika není vidět na první pohled, proto je nebezpečný pro společnost, když to neřekne.
Je to velmi silné koření! Většinou chutná až když není! Prostředkem jak zdělit lidem, že jsem schizofrenik může být psaní. Taky jsem to dlouho nemohl pochopit! Vždyť jsem normální!
Hledám normální řešení situace, kde si jsou lidé jistí, že to někdo udělá. Já si jistý nejsem!
Tohle nemuselo vzniknout. Je to vaše!

Co mi budete vyprávět o světě?

21. února 2013 v 10:12 | Mini
Že je kulatý? Svět je všude tam kde jsou peníze? Tak to by bylo. Potřebuju tři koruny.

Ještě je daleko, ale už se blíží!

20. února 2013 v 18:42 | Mini
Každou hodinu je blíž konec roku. Tolik času zase nemám a každý rok je to stejný. Stejný rituály! Jenom dostali jiný význam až časem vánoce a velikonoce, narozeniny a smrt. To co jsem dělal mě už přestalo bavit a hledám nové významy. Významy slov. Stát. Nikdy mě nenapadlo, že toho je tolik a že to vlastně nedává smysl, teda aspoň teď. Vybraná slova. Nemá mě. Do práce už nepůjdu. Práce je moc. Zapomněl jsem na ní! No co. Nepodařilo se mi jednání v Albertu. Jako skladník. Neměli zájem.
Zdravím tím Albert na Petra Křivky a manažerku. Jak to může tušit, že mě nepotřebuje? Není to jenom nafouknutá bublina? Stále míň lidí potřebuje udělat tržbu. Tržbu dělá zákazník! Aspoň takhle jsem to pochopil a jak ven ze začarovaného kruhu. Nebude tržba, nebude výplata! Nebude na chleba? Ideálním řešením by byla absolutní nula! Aspoň tak jsem to pochopil, aby to bylo ekonomické, ale teď vám nejspíš lžu!

Musíte hledat, kdo to tenkrát napsal!

20. února 2013 v 14:24 | Mini
Někdo nemohl, někdo nechtěl. Teď už se o to můžete pokusit!

Mínus dvacet!

20. února 2013 v 13:57 | Mini
Mrznou mě prsty. Po stý! To nedopíšu. Tady venku to nebývá žádnej med. Jak je to možný? Kde je to léto a holky? Nejedl jsem ani nepamatuju, bolí mě břicho. Chce to doktora. Tady bude doktor každej, kdo mi podá deku a přiloží poleno na oheň. I píseň už není o tom co bývalo. Dva ohně. To je osud. Bráním se z posledních sil. Možná už zítra. To znám vždyť včera jsem to taky říkal. Tak proč ne?

Proč je stonek pampelišky dutý?

20. února 2013 v 11:53 | Mini
Marně hledám odpověď v knihách. Na tohle se nikdo ještě neptal. Každý to bere jako fakt a děti dělají se stonku frkačky, tak asi proto. Příroda čarodějka jiným květinám nadělila trny ano růžím! Nejkrásnější květina. Jak kdo říká, že květinou ani ženu neraníš! Proto je nekupuju.
Jednou za čas jsem koupil růži a odnesl jí. Teď už to není moderní! Když nemám silné auto a velkej dům nemám šanci. Láska je dál! Láska je něco jako sen, který se má splnit. V knihách je tolik slov!
K čemu to je? To někdo musel napsát. To je krásný! To nemá pokračování! Láska je stáří. Asi. Láska je práce, kterou máte rádi! Láska pomůže. Překonává tuhle nesmělou dobu a bude trvat. Můžu si počkat?

Zaplatíte!

15. února 2013 v 15:29 | Mini
Kožešinami, zlatem, dolary, prachem. Kdo nemá, použije kč.
To je návod jak použít zeměkouli! Nemusíte zrovna zabít medvěda, aby jeho kůže byla použita u kupce. Nemusíte zrovna najít metrák zlata! Tady platí kč.
Nemusíte zrovna nic. Stejně to nebude hotový dřív než zapadne slunce.

Zkazila se vám radost?

14. února 2013 v 19:32 | Mini
Nedivte se! Když jsem tohle četl ani jsem netušil sílu internetu! Internet je všemocný! Internet je mocné médium. Internet? Ptáte se co to je? Něco ve vašem počítači! Obrovský průmysl. Komerce kde si každý najde svoje místo.

Past zklapla

14. února 2013 v 19:25 | Mini
Zůstal v ní ježek. Nevím, jak se do ní dostal. Pro výstrahu! Připomíná mi to ježka v kleci. Rychlé šípy. To bylo tenkrát. Dostal jsem úkol odnést ho do lesa. Už se nevrátím. Už mě nepotřebujete.
To byl letos třetí!
Ježci mají taky hlad.
Asi nechápou.
To je past!
Jedem?
Ne.
Už jsme šli docela dlouho na to aby se už nevrátil. Zdá se mi, že to je ten druhý. Náhodou! Toho jsem zanesl ještě dál! Tak akorát aby se do měsíce vrátil do vsi. Vší silou ho přemlouvám, aby tohle nedělal. Stačí?
Rozloučil jsem se z ježkem a šel domů. Hele Kozák! A další! Naplnil jsem košík houbama. Už vím, co si dám! Praženici. Volám na mámu. "Mámo hele co jsem našel!"
Byly ale červaví.
"Vyhoď je!"
Škoda.

Malý Péťa

14. února 2013 v 17:29 | Mini
Přišel za tátou kluk. "Táto budu kouzelník." Otec se mu ale divil. Děcka tohle myslí vážně a proto mu na to nic neřekl. Vzpomněl si totiš, že chtěl být taky kouzelníkem a zrovna tak to říkal dědovi. Děda tenkrát řekl, že by měl mít kouzelnou hůlku a klobouk.
Tenkrát se to hodilo na maškarní. Co bude s malého Péťi dodnes nikdo neví a to už bude třicet let.
Vraťme se ale zpátky. "Táto?"
"Co chceš Péťo?"
Péťa přišel až k otcovu stolu. U něho si sedl na židli a zeptal se "Můžu jít ven?" Bylo po obědě, tak proč by nemohl. Nikdy se tak neptal až teď. "Tati co píšeš?"
Takže by byl po tátovi? "Ty kluku jeden ušatá!" Ulevilo se mu. Situaci zvládl. "Padej ven! Kluci tam hrají hokej."
Proč se Péťa zeptal tak divně? Za to mohla maminka, která už půl roku dělala jenom to co měla. Otec to neměl taky lehký. Už mu vyšli dvě knihy a teď pracoval na další, jenomže příběh se zatoulal do stojatých vod. Každé ráno usedal ke svému psacímu stroji, ale normálně napsal větu, obyčejně měl už celý odstavec a došla mu inspirace. Už zapomínal o čem vlastně píše. Nedávalo to smysl.
Tuhle knížku nedokončím! Přiznal se ženě, která chtěla aby dostal tu práci.
Práci skutečně dostal a to se ale nemělo stát. Teď to bude už moc komerční a to jak víš nikde nechtějí. Nikoho nebaví číst pouze pro to, aby něco dělali a s autory je to to samý!
Péťa tohle určitě tuší. "Táto půjdeme do ZOO?"
Normální by bylo jít do ZOO, ale otec říká mamince, tak ne. Musí dodělat aspoň sedmou kapitolu. Maminka nemá mě, půjdem proto do ZOO na opice! "Tatínku pujdeš taky?" Ptá se máma a čeká na odpověď. Když otec nic neřekne, zeptá se ještě jednou a říká Péťovi "Tak půjdeme sami." Vlastně to tak má být. Jak dlouho ti dvá spolu ještě vydrží?
Než přijede tchyně a začne vysvětlovat.
Dopouštím se hrozné chyby. Takhle nějak to bylo. Teď je všechno jinak. Píšu vzpomínky někoho z vás a na to nemám právo! Možná to nebyl Péťa ale Honzík. Ten, který se vydal do světa jenom s holí a rancem buchet. Buchty snědl za vsí a namířil si to do města.
Smáli se. Takový je město, ale našel si práci, kterou dělal zodpovědně a brzy i nevěstu.
Nemohl zapomenout na domov. "Dobře jste mě vychovali."