Ú rodu Salmů

Dnes v 5:25 | Mini
Tady bych se chtěl zastavit, protože pochází ze Sloupu a jak víte Sloup je tak trošku zakázané město. A co je na tom pravda? Byl jsem tam tři roky a jednou se tam vrátím! Cítím tam magii rodu, kdo podlehne už se nevrátí! Živýho!
Kdo by to mohl být? Haló! Slyšíte mě někdo?
 

Napíšu lepší!

Dnes v 4:56 | Mini
houští vrtí. Hele děti sele! To tady bude taky bachyně.
A už stála proti nám. Co teď? Utéct, nebo se nehýbat. Je nebezpečná, když má mladý! Zašli jsme příliš daleko, ale kdo mohl tušit, s kým se tady na malinách potkáme. Klid, něco vymyslím! Vzal jsem klacek a pohrozil jim. Ona hrábla kopytem do země. Aha to asi nebude to pravé! Jenomže já bránil svoji rodinu, a proto jsem jí zastřelil. Asi znala lovce už dřív, když jsem zvedl klacek a udělal prásk! Zmizela i se seletem! Teprve potom jsem si to uvědomil. Ruce i hlas se mi třásli.
"Teda táto, ty jsi kanec!"
"Jjáá vvíímm."

Malina

Byla to pro mě malina. Děcka jich nasbírali plnou konvičku. Nabídla mě malinu, tu nejlepší! Otravovat své děti. "Táto tady máš malinu. Na vem si."
"Ne děkuji Dani." Ta mladší se jmenovala Dana. Ta starší Irena by se ani neobtěžovala. Už má hocha ze třídy, taková školní láska to je. Ale překvapila mě i Irena "Táto dej si. Jsou dobré."
Tak jsem si vzal jednu, potomá druhou a nakonec jsem snědl půl konvičky.
"Chutnají?" ozvala se Dana. Ta starší, protože mám dvě. Dceru a ženu.
"Ano maminko." Usmála se.
"Pojď sbírat!" Nebyl jsem proti a šel. V houští, kde se skrývalo sele bylo spoustu malin. Moc mě to ale nešlo. Ještě jsem myslel na prasata. Je tu jisté nebezpečí, že se vrátí.

Hajný

Je to dobré! Přichází hajný. Snad se nebude vztekat pro pár malin. Dali jsme se do řeči a on potvrdil, že tady jsou skutečně prasata a že to byl dobrý nápad zahrát si na lovce, ale raději že máme odejít na kraj lesa tam jsou maliny taky. Ještě počkal, jestli dáme na jeho radu a šel.
Řekla mi Dana "Táto už je plná."
"Holky tak jdeme."
Cestou jsem přemýšlel, kam šel hajný a jestli ze mě může být lovec, jako byl on, protože sbírání mi nešlo. "Já a lovec? Kdepak."
"Ale táto!" přidala se žena "Ty jsi přece mechanik a těm je bližší sběr. Nemůžeš za to, že jsi potkal svini. Sbírej zkušenosti a jednou z tebe bude lovec.
"Co budeme vařit?"
"Dneska bude gulášová, zítra drštková."
Filosofická otázka být, či nebýt? Každého to čeká, tak proč tak tragicky? Lepší je třeba mít, či nemít atd... A mě se ještě nechce domů! S kým? Všechno je blbý, tak s něčím začni.
"Ženo jedeme domů! Děti pojďte. Iris myslíš, že tam budeme mít ještě auto?"
"Ne." a už bylo ticho až na parkoviště.
"Ne je tam!" Říkám rodince. První reaguje žena. "A kde by mělo být?" co si myslí? "Holky jdeme. Tatínek má asi halucinace a zase vidí parkoviště plné osobáků!"
Něco ale na tom bylo, kdyby tam stáli všechny auta stejný! Může se to klidně stát?
"Kdyby si z nás vystřelili..."
"Tak co táto?"
"Které auto je naše?" Mám klíč. Vím, ale co mi řekne Dana? "Daničko?"
"To táto, které otevřeš! Máš klíč?"
"Počkej! Kam jsem ho jen dal?" Hajný. Ten už byl pryč. Manželka! "Mámo máš klíček?"
V té škublo, jak se lekla, ale nedělala nic. Aha táta asi nemá klíč, budeme se muset vrátit. Jen Irenka nevydržela. "To přeci není možný! Tys ztratil klíče od auta? To se jako budeme vracet je hledat? Proč?" a dodává "Teda mě by se to nestalo!" Teď jsem byl v háji já. Proč jsem si vymýšlel?
"Mě se to nestalo! Tady je."
A žena "Táto, příště ponesu klíče radši já."
Tak to jsem prohrál. Každý máme vlastně svůj svět.
Doma máma řešila starou baterku, kterou jsem vyměnil v hodinách. Přišla za mnou i s ní a ptala se, jestli je to ta špatná baterka z hodin.
"Jo."
"Takže nevíš, kam patří."
"Ne."
"To je dobře."
A už tu byl další problém, vlastně ten čekal ve schránce. "Zrušil si už to předplatné novin?"
"Ano." psal jsem tam.
"A proč nám ještě chodí?"
Na tuto otázku nedovedu odpovědět. Donesla mi chleba, abych se najedl. Mazanec s pomazánkou? Jak to může chutnat? Ne děkuji. Dneska už jest nebudu. Čekal nás víkend u rodičů. To zas bude drama. Už jsou staří a pořád sami. Jedeme tam, protože budou velikonoce. Ne nemám ty svátky rád a u rodičů se dají jenom přežít. Holky by taky radši byli doma. To je ale výhra maminky, že tam jezdíme, protože tolik toho pro nás udělali. Musím bojovat.
"Budeš řídit."
"Ty budeš řídit!"
"Tak nikam nejedeme" a zalezl jsem dodělávat model Spitfira. Holky třeba mámu přemluví. Takže s tím klíčem v lese jsem vlastně vyhrál. A holky mámu nakonec přemluvily. Takže jsem lepil model, holky se učily do školy a Dana? Vzteklá zalívala kvítka. Veselá vařila oběd a Nová, má žena nakonec souhlasila se mnou, že by velikonoce měli být svátky klidu. Uklidil jsem rozlepený model a šli jsme s mámou spočítat, kolik nás to bude stát. Změna je vždycky dražší, než plán. Na benzinu ušetřím, ale musíme koupit vajíčka. "Už si volala matce, že nepřijedeme?"
Volala říkala, že to chápe, ale moc veselá z toho nebyla. Budeme jim chybět. Spolužáci mají radost táto a kluci z dědiny jsou pitomý. Dobře jsem věděl, jak to myslí. "Co to říkáš Dano! Takhle se nemluví! Iri?"
"Jsou pitomí. Loni jeden za mnou letěl až do ložnice." Co se dalo dělat. Musel jsem souhlasit. To jsem ani netušil, že letos to bude ještě horší. Snad jsou rozumní mladí lidé. Posteskl jsem si mámě co na tom Viktorovi vidí?

Nový

Dovolte, abych se představil. Jsem pan Nový, původně mechanik NC, nyní majitel MEDOD firmy na zpracování odpadu z výroby ocelových ingotů. Firma byla založena na Jaře 2010 se základním vkladem 200 000,- Kč.
Manželka je již deset let v invalidním důchodu a chodí si přivydělávat do obchodu jako prodavačka. Děti máme dvě. Deset a čtrnáct let.

Dovolená

Holky poletíme na Rodos. Uděláme si výlet! Tak, jako loni vlakem do Budějovic a když to nestihneme tam a zpátky, tak tam přespíme v hotelu. Nic neplánujte! Jdeme na letiště. Jednou je tak probudím honilo se mi to ráno hlavou. Zrovna jsem poslouchal Borka, Edu a Alenu a sepisoval čtvrtletní hospodaření firmy. Moc mi to nešlo a slyším z rádia "Co můžeš udělat hned, odlož na zítřek!" Bylo šest. Oni si snad ze mě dělají srandu, a proto jsem šel za manželkou s mým nápadem.
"Líbí?"
"Jo. Jedeme. Auto necháme na parkovišti."
"U letiště?"
"Ne před domem. Vezmeme si Taxi."
Dostala mě. To zase bude psina!
Při snídani jsem rodině oznámil cíl trasy
"Athény, tam se dneska bude obědvat!"
"To není moc velká různorodost?" Žasne Irena. Zkrátka pondělí, jako z pohádky. Manželka se přidala, že jsem ráno říkal Rodos a že tam Athény rozhodně teda nejsou a že to je vlastně jedno, jen aby tam něco lítalo.
"Táto, to bude něco jako loni České Budějovice?" Ptala se Dana a maminka ji vysvětlila, že je to stejný, jenom je to dál, ale cesta trvá stejně dlouho. Je to sice dál pravda, ale letadlo je sedmkrát rychlejší než vlak, který všude zastavuje. Do letadla na startu všichni nastoupí a v cíli všichni vystoupí. "A příště poletíme do Paříže podívat se z Eifelky!" Jenomže není žádný příště, tak proč vám to říkám? Prodavačka si vzala dovolenou, aby neměla áčko. Dětem jsme napsali omluvenku a letělo se.
V letadle se Dana přiznala mamince, že má kluka. To teda je věc! Seděl jsem vedle té starší a maminka s mladší před námi.
"Irenko, co na tom Viktorovi vidíš?" Prý je s ním zábava, je pěkný a má rád gymnastiku a podal si přihlášku na gympl. Jednou chce být ředitel. "A co bude řídit?" Ona neví. Že by se urazila?
"Táto třeba autobus, ale za pokus to stojí!" Teda tím mi vyrazila dech, tak že není naštvaná a snad to s Viktorem myslí vážně. Horší bude, jestli se on na ní vykašle.
Asi se nám narodí ještě jedno dítě. Ta fáma tu už byla před deseti lety. Dobře si vzpomínám. Neměli jsme pro ní ani jméno!
Potom jsme si povídali o všem možném. "Táto a proč se jmenuji Irena."
"Irena to je bohyně lovu. Já jsem chtěl tvé jméno a vyhrál jsem nad Julií." To strejda se s tetou domluvili, že Jožka se bude jmenovat Jožka, nebo Maruška a narodil se kluk! Kdybych chtěl, tak to nejde ani popsat, proč se jmenuje Irena a né Julie. Že to bude holčička jsme věděli z výsledků ultrazvuku. Prostě, když se porodníci ptali manželky na jméno, tak řekla Irena.
Já to mám vyplý. Já si na to reni musím přijít sám! Proč říkáš daně? Ptá se manželka. Mě se daně taky týkají. Je to vlastně pokuta za špatné hospodaření. Když zůstane moc peněz. Holky poslouchaly můj monolog s otevřenou pusou. "Chápete?" "Ne" "Ne" "Ano máš pravdu miláčku! Zamysli se nad sebou, kdy se toho všeho zbavíš?" To jako umřít? To radši někomu řeknu zařiď to. Nechám si udělat uzávěrku od jiné firmy. Ta má je spíš pro legraci. A jedním dechem dodávám. Trh se řídí nabídkou a poptávkou. Řídil se poptávkou a bude se řídit nabídkou zvykněte si na to! A teď musím jednat. Chce se mi čurat! Děcka to nepochopí nikdy.
"Táto co je to hospodaření?"
"Až budeš větší, tak ti to vysvětlím!"
"Mámo, proč mi to táta nechce vysvětlit?"
"To víš, všechno mu nejde!"
Tak nevím. Je se mnou? Ne rozvod z toho nebude, na to ji mám moc rád! Ona to jinak říct nemohla kvůli našim holkám, které jsou čím dál víc protivnější. Kdy už přistaneme? Ptal jsem se a prý za pár minut. Za tohle by ji měli vyhodit! Letušku usmívá se a říká takové kraviny. Ona je v tom nevinně. A teprve potomá jsem pochopil, že ta profesionálka má vlastně pravdu. Není možné to říct jinak, když neví a neví, protože to nezvládne zjistit.
A už se ozval kapitán za deset minut přistaneme.
Přistáli jsme. Ne jak letadlo s polským prezidentem. Pak se holky někam ztratili a našli jsme se až u Taxiků, tak jsme se vítali, že jsme se dlouho neviděli. "Vezmeme si Taxi?" Co to kecám, vždyť auto tady nemáme! Tak taxi určitě! Řidiči říkám řecky "Centrum." a už jedeme na oběd a zmrzlinu. Tu si vynutila Dana. Cožpak já vím, jak se řecky řekne 4x. Město se mi líbí, ale už abychom byli doma. Chutnalo jim. Dali jsme si Gyros, ten jediný známe. "Táto pošleme si pohled!" Abychom nebyli doma dřív než on? Nebo proč? Jenomže maminka povídala "Prima nápad. Kde si na tom byla?"
"Viktor to dělá taky tak." Aha a bylo po originalitě.
Domů jsme přiletěli večer. První, co bylo, tak jsem zkontoloval auto, jestli má všechna kola, jestli není poškrábané atd.
Uvařili jsme si čaj. Takový zvyk, když se vrátíme a prohlíželi jsme si fotky. A zvonil pošťák. "Dobrý den paní Nová" Máma šla otevřít "Máte tady balíček za 1450,- a ňák přesně abyste měla děkuju!"
Máma tedy vzala peníze, které byli nachystané na lince a šla otevřít. "Co to bude?" Ptám se holek.
"Překvapení tati." Ona potřebovala mechaniku, že by? Vrátila se celá rozjařená a už už se dala do rozbalování, když v tom zvoní zvonek po druhé. "Jdu otevřít! Co máš?"
"mechaniku k notebooku. Nevím, jak ji nainstalovat."
"USB?"
"USB."
Ta se přece neinstaluje, jenom zapojí! To zase bude věda. Za dveřmi stáli tři kluci a chtěli mluvit s Danou. "Máte smůlu Dana není doma." Ještě že nešla otevřít! A tak vám řeknu ftip.
"Jaký je rozdíl, mezi českým a americkým důchodcem? Žádný oba se dostanou za důchod do Prahy."
Připadalo mi to směšný, ale nesmáli se. Snad jim to nedošlo. "Ha ha." Máme dluh přiznávám. Biskup se to doví? Nevím snad ne. A euro bude až v září.
Co to je za směšnou cenu! Lžu, abys mohla mluvit pravdu. Všechno jsem si vymyslel. To se nedá vydržet!

Vydržet

Neříkám nic víc, než že dvacetčtyři tisíc tržba je už dost! Čech to dostane za měsíc. Já, ty a soused snad taky! A potkáme se u televize já chci být divák. Ty herečka a soused je moc chytrej! Už zase čumí. Čau na čas to dělá, když nás chce vytočit. Je nervní a my z něho. Kdyby si pořídil psa, mohl by uklízet diamanty.
Dobrý den pane Kovář! Jak jste se vyspal? Kam na kamna určitě to zabere. Dobrá reklama, tvoje komerce. Výměna koberce. Chtělo by to něco, co tu ještě nebylo! Čí jsou peníze? Kámen tu ještě nebyl a má být!
Za vratami do garáže pokousala doga Ráže. Jožo Ráž frontmen skupiny Elán má jizvu na obličeji. A u pavilonu ef stojí bouda. Vstupné 20,- kč bude vráceno těm, kdo z tama odejdou. Každý den včetně sobot a nedělí.
Když se mi bude líbit, tak otěhotní. Když tak. Musím čekat. Tři tučňáci se baví o potravě. Je to kořist. Nikdo nás nekrmí, leda ty v ZOO. A těch je málo. Pramálo nás na jihu čekají tisíce! Zpráva z tisku. Narodil se tučňák. Taková vážná věc. Nemá podmínky jako doma.
Toho nejsilnějšího napadlo, že je pochytají a odvezou! Dá se s tím něco udělat? Ptám se Ireny a Dany. Podívali se na sebe. Měli strach cokoli říct. "Nepochytají."
"A táto co tam teda jezdí dělat?"
"Točit filmy." Teda nevím snad "Irenko co přijímačky? Učíš se?"
"Ano tati. Kde se dělá cihla?"
Mám vybrat? "Sýr v Želetavě."
"Na to se neptám, ale na cihlu pro zedníky ze kterých postaví dům."
"V Novosedlích." Na co to potřebuje vědět?
"Budeme mít exkurzi do cihelny." Aha snad né. Asi to budou vědět, jak se vyrábí cihla. Tak to by mohla dělat stavebnictví po gymplu. Nebo snad střední? Nebyla to chyba přihlásit ji na gympl. Trochu mě to vrtá hlavou.
Holky odešli od stolu. Všechno snědli a že se budou dívat na telku. Zůstali jsme sami. "Myslíš, že to zvládne?" Ví o čem mluvím o škole. Byla tady, nebo přemýšlela?
"Myslím, že to zvládne. Irenka je hodná. Dost si všímá."
"No právě." Odešel jsem do obyváku. Byli noviny. Mám se zeptat jakej byl večerníček? Jich koho jiného. "Jaký byl večerníček?"
"O krtečkovi." Vzpoměl jsem si na spolužáka, kterému tak říkali. Co asi dělá? Prý ve stavebnictví, když jsem ho potkal naposledy před dvoumi roky. Potkám ho znovu? "Táto víš proč se všichni bojí Nováka z první b? Protože má tátu v naší třídě."
Až jednou neřeknu nic. "Jdu na pivo." Zabouchl jsem za sebou dveře. Začalo to. "Dobrý den sousedko. Jedeme na pivo." "Dobrý den sousede a kdo?" "Já a." Kdo? "Spolužáci ze základky." A měl jsem zkažený zbytek večera. Už jsem dlouho nikoho neviděl. Sem tam Mirka. Je to vůbec můj spolužák? Je, jenom jsem ho dlouho neviděl a změnil se. Býval vyšší. Nebo já menší? Od základky povyrostl snad o mínus deset centimetrů. Jednou jsem ho poznal v trafice a nechtěl věřit svým očím. Zdravil se s Pepou, jako by sem chodil každý den.
Jako já. Znám Pepu naposledy jsem mu posílal peníze s pozdravem "Paní Koudelková tu dvacku dlužím Pepkovi." Řekl jsem ale Pep kovy. Co to je?
Už vím, co žerou kosi celý rok. Nechte se podat! Jsou to ty žížalky, které vylezli na chodník v dešti.
Prej šla paní o dvou berlích a podpírala se jenom jednou, protože vlekla velkou kabelu. Mladík jí nabídl pomoc. "Ne děkuji, já se podpírám jenom jednou! Já mám dvě, že jsem byla u doktorky, tak aby mě nenadávala."
Já řeknu, jestli to nejde! Kam mohla běžet blondýna. Do Londýna? Asi ji ulítlo letadlo. Stane se. Du tou ulicí a najednou proti mně letí dvě samičky kosa. Jsou to kosy! Bylo MDŽ, tak jsem si vzpoměl na mámu. Na obě! Na všechny. Du si takhle v parku a potkám Míšu, jak líže míšu.
To probírejte až ze svým patologem! Dobře radím, ale neboj jedeme. Zemřela Řemlela sousedka? Neotvírá a je doma už sama. V tomto případě volejte 158. A když hoří, tak volejte 150.
Ty si já a já jsem vzduch? Zase první místo někdo vyhrál! Budeš mít všechno, když se budeš zůčastňovat. Říkám s oblibou. Já vím né hned. Spíš záleží na tvé fantazii a tvořivosti. Přijmi prosím tuto roli. Vždyť život je zážitek na který se nezapomíná! Taky na to přijdeš.
Byli jsme dva a měli si o čem povídat, protože jsme se vzájemně doplňovali a všechno si řekli. Ještě tolik toho nevíme. Chceš na to přijít? Fotografie je můj koníček. Vyfotím dvě fotky a budu se ptat na rozdíl. Pravé kola jsem dal do zelených pytlů a levé do bílích.
Klaus zvolil vlak, kvůli nebezpečnému sopečnému prachu, který zablokoval letadla. Prach létá místo letadel a my musíme jet vlakem do Bohumína a dál do polska na pohřeb auty. Ne nejsou tam koleje a nebudeme tam bydlet přes noc! Zpátky snad něco pojede. Že by pravidelná linka?
Dívám se dívám a ty spíš. Na střechu kousek chybí. Já jsem ty a ty jsi už pouze vzduch. To tam napíšu. Jí do zprávy. Asi to nepůjde! Mám málo peněz, ale přeskočím plot. Jsem chudý student. Tam čeká hra a prázdnota k dalšímu plotu. Přelezl jsem plot. Už tady někdo byl! Ale vrátil se. K neuvěření. Odvolal ho snad Marťa? Dej mi trochu toho co tu pije dobytek. A Už jich na konec ven moc nezbývá. To je poznání! Zas jsem se vrátil do reality.
"Holky kam jste dali klíče?"
"Jsou na stole!"
Dívám se na plný stůl. Léky, hračky, barevné kameny a dva květináče á tady jsou.
"Byli v zeleném květináči!"
Manželka mi je tam nedává a kdyby byli tři, mohl jsem si hrát. Hele sklenička. Právě jsem se vrátil a dívám se na stůl podruhé. Léky! Moje.
Jasná zpráva všichni zdrávy. Borek mě naštval. Zavolal a já nebyl připraven. Aspoň mu povím ftip.
Do lesa přijdou finančáci a zvířátka utíkají. Liška potká šneka. Šneku kam jdeš? Ale do lesa přišli finančáci a to víš já domek, manželka domek, děcka domek, tak musíme jinam. Lišku potká čáp. Kam jdeš? Ale do lesa přišli finančáci a to víš já kožich, manžel kožich, děti kožich, tak musíme jinam. Čápa potká krtek. Čápe kam letíš? Ale do lesa přišli finančáci a to víš já si žiju na vysoké noze, manželka si žije na vysoké noze, děti si žijí na vysoké noze, tak musíme pryč. Krtek se hrabe taky pryč, až se dohrabe do ZOO k orangutanům. Krtku co hrabeš? Ale do lesa přišli finančáci a to víš já hrabu, manželka hrabe, děti hrabou, tak musíme pryč. Tak ať přijdou sem! Já holou prdel manželka holou prdel, děti holou prdel.
Život je stále stejnej. Peníze mu vládnou. Blbě! Jak ňákej kdo?

Vysokoškolák

Zkouškové období. Jedna a jedna jsou dvě. Den je dlouhý, noc je krátká. Noc je jedna. Posunuje se až do smrti spíme. Tys na to nepřišla? Je nemožné, aby to bylo jinak. Jinak najdu svůj den pokaždé! Někdy je to znát, to nemohu volat ani brát telefony, stejně nikdo nevolá a to je dobře. Zbývá mi víc času na diplomku o regionálním rozvoji sídliště. Jestli si budete přát! Téma chaos a pár lidí v něm. To je na každé vsi a ani si neuvědomují, co se děje jinde, ale poznají to podle povídání o čem jde řeč nejčastěji a ještě se cítím uraženej! Kousek mě chybí jsou to peníze a kousek přebývá je to hra, která tady nebyla. Umřu! Vím! Dokážu to? Snad!
To snad né? Tys to nedokázal! Ještě jsem neumřel, ale může se to stát! Už teď se cítím trošku blbě a to se mám vrátit za milou! Je mi z toho na blití.
Narodila se na hromnice a vlastně ji ani neznám. Jak ji to mám vysvětlit? Hrou! Dáme to na místo? Kam? Každá věc má své místo dřív, než se vyhodí a koupí se nová. U cihelny mají místo cihly na stavbu. To bude domků!
Aby aspoň jeden byl náš. Městečko Rajhrad se rozrůstá na poli, kde byla pšenice odvezli ornou půdu a kolem postavily zeď a za zdí vznikla vila. Kolik jich bude?
Fotbal to je hra. Mám něco odvézt? Poradil jsem se, že ne. Zítra je taky den.
Haló haló. Co se stalo? Děda má na nártu exem a přemýšlí, čím ho namazat. Oni jsou šikovní! Máte těsto? Přivezu. Žiju snad z peněz? V bance jsou peníze! Musím být zloděj, protože tam nemají pro mě místo!
V 91 jsem vymrskal kačku tak, že už si nesedla. Tenkrát jsem zrovna maturoval a chodil s Ivou, tak co se dá dělat? Po prvé do školy po dvaceti letech. Těším se zase do lavice a nejvíc mě zajímá regionální rozvoj a mezinárodní vztahy. Euro zóna je nákupním místem. Tropy a subtropy dodavatelé. Nikde se nežije jako v bavlnce, pokud ti to nevyhovuje. Rodný kraj opouští a dál nic neví? Neví nic o světě. Jedná na slepo. Začne se stěhovat domů. Není spokojen, jenomže má děti!

Stěhování

Rodino stěhujeme se za prací. Baví mě vyrábět polotovary a tady na to není nikdo zvědavý! Nenadávala. Kam to bude? Do Afriky.
Jste připoutáni? Tak jedem! Po druhé se tě ptám, snad ne do Afriky?
Ne! Odvezeme květináče, vyzvedneme batoh, skočíš si pro zmrzlinu a vodu na pití. Uděláme si výlet. Budeme hledat rozkvetlou třešeň a tam vás všechny postupně políbím! Je přece svátek práce! Včera jsem vás neupálil. Dostanete milost.
"Tati a ty chceš vážně všechno prodat a odstěhovat se?" Ptala se ta starší.
"Nemáš na to znovu stavět!"
To ale neměla říkat. "Irenko to tady pronajmu a pojedeme do Afriky a až budeš větší, můžeš se vrátit!" Samozdřejmě jsem lhal, ale chtěla to. Afrika mě táhne teprve rok po té, co jsem slyšel, že prezident Jihoafrické republiky má už tři manželky. Probírali jsme to se ženou. "Jedna ti nestačí?" Chtěl jsem ji jenom vyděsit. Moc se to nepovedlo a od té doby se téměř každý den stěhuju, jak mi to vyšlo? Špatný ftip! Máme čekat. Stopaře nebereme až na vyjímky, kdy řekneš ano toho jo. Mlčím a zatím se holky baví o prospěchu a chování. Zrovna rozebírají tu mladší. Jdeme ze zmrzlinou a za náma spěchá nějaký mladík. "Dani běž na kraj!" Poskakovala tam její sestra a já šel s manželkou za nima.
"A kam? A proč?"
"Neptej se a uhni!"
"Děkuji." řekl mladík a koukal na Irenu. Má nápadníka. Má minisukni to se líbí všem i mě. Už jsem si všiml, že je krásná a že bude mít s kluky problémy. Ona ale nechce si to přiznat. Tak to bude problém! Co řekne? Neřekla nic, ale stále probírali prospěch.
"Ty máš poznámku? Ví o tom máma?"
"Nevím! Jakou?"
"Špatně maže tabuli." Asi se učiteli líbila. "Mámo já za to nemůžu. To David nesmazal. Měl službu a já byla vyvolaná Nečasem na válku a měla smazat tabuli, jenomže mu se to nelíbilo, tak mi dal pětku a napsal tu poznámku."
"Nic si z toho nedělej. Poznámku ti podepíše tatínek a rád a pětku si spravíš. Necháš se vyvolat."
"Nenechám Nečas je hroznej učitel."
"A co ti vychází na vysvědčení?"
"Jedna trojka z Dějáku."
"A s tím chceš jít na gympl?"
"Já si to spravím, ještě píšeme test."
"Tak dobrá a ty?"
"Mě se ten kluk docela líbil!" To ale už byl daleko, tak jsme se smáli!
Holky jsou na místech. Co teď? Tak třeba "Budeme pěstovat rajčata."
"Papriky taky táto?" Ptá se Irena, která se učí na přijímačky.
"Na papriky bychom potřebovali fóliáč a stejně neuspějeme, protože paprikám se daří na Slovensku!" Co dál? "Dala jsi do kávy mléko?"
"Ty to myslíš vážně?" To neměla říkat, ale nic jinýho. Mlčím a přemýšlím, jestli není na rajčata příliš pozdě. Du se podívat do ledničky, jestli máme smetanu. "Není?" "Co?" "Smetana!" "Musíš jít koupit." Tak jsem šel. Cestou zpět potkávám chlápka s krabicí a nemohu ho předejít. Na co to má? Už si mě všiml. "Je promiňte." "Nic se nestalo." "To mám na rajčata. Jsem zahrádkář a už jsou veliké třicet cm." "Pěstujete taky papriky." "Papriky nedělám. Tomu se tady nedaří jinde než ve fóliáči a těch nadělali Slováci moc. Tam a v Maďarsku jim rostou." "Tady to spousta zahrádkářů vzdala. Místo plné plevele." "Ne!" Tak tady se jim nedaří a na rajčata je pozdě! On už má veliké a nejspíš bude prodávat. A potom odešel, když jsem o tom tak přemýšlel. No nic. Doma mi jistě už vystydla káva, smetanu mám a rajčata počkají!
Rána v ložnici jsou nudná. Na pracovišti se mě šéf zeptal "Jak jste se vyspala?" Odpověděla jsem mu dobře. Cestou do práce jsem potkala bezdomovce. Mám na ně spoustu otázek, ale nepozdravil. Pěstujeme s manželem blahobyt pro Danu a Irenu. Stojí to spoustu peněz. Téměř všechny.
A to není všechno! Minda se ztratila i z koťaty. Nejspíš si našli skrýš. S těmi kameny se chcu vrátit do doby kamené za pralidmi. Dete dál? Du, ale nezdržujte se mám klíč! Zamávala na pozdrav a já pádil. S ní asi není něco v pořádku. Myslím si. Dělá svoji práci. Rozváží obědy s kola. Z Naděje je to k nám do kopce. Máme tam otočené okno, ale nikdy jsem ji neviděl. Nevydržela odvaha a já jsem pádil. O to se asi nemám starat.
Jim musí být hodně zle. Jestli vůbec existují! Po nás potopa. Stárneme. Za 23 hodin dostanu devět tisíc! Stop TV! Stejně se nedívám! Geniální věci jsou jednoduché. Což se o počítači říct nedá.
Slavili jsme narozky. Dort a patnáct svíček a Irenka měla moc velkou radost. Narodila se na Hromnice, jenže až teď byl teprve čas to oslavit. Vzal jsem holky a dort na zahradu a pěkně je vyfotil. Cestou zpět, už bez dortu mě napadlo, že jsme vlastně všichni bezdomovci a každý máme skrýš, kam chodíme přespat. Je to tak lepší a někdo je venku pořád. S nima upřimnou soustrast. Koho chleba jíš, tomu píseň zpívej. Vánoce a velikonoce budou každý rok. Jenže nám se narodila děvčata. Co se dá dělat. Je to tak zařízený! Aspoň kdyby nebyla válka. Jenže ve dvou se nic jiného hrát nedá a když není vítězů, není poražených! Vlastně vítězí smrt. Co se dá dělat. Nikdo tady nejsme na věky. Pan Čáp má telefon 723730676 volat před pátou hodinou.
Holky máma koupila nový mop. Která si ho chcete vyzkoušet? Já! Já! Tak to se budete střídat. Pohádali se, která bude první. Dana vytře kuchyň a Irenko ty chodbu. Ještě jsme seděli u stolu, takže Irena se zvedla a šla vytírat. Vzal jsem foťák do ruky a že ji budu fotit. "Ne tati, vyfoť radši mámu." "Mámo holky tě chcou na památku! Mám tě vyfotit." "To bych musela něco dělat." Proč si to myslí, přece jedna fotka se může jenom nachystat. Irena zrovna nesla kýbl s vodou. "Můžeš se přidat k Irence." Ta to bude mít co nevidět hotové a potom bude pokračovat Dana v kuchyni. "Uklízecí četo! Směr chodba pozor!" Nafotil jsem celou řadu snímků. Jednou z toho bude film. Třeba se to bude jmenovat jak Pohanci uklízeli. Bude to pohádka? Ne to se stalo. Spíš horror, protože pláč šel sám se smíchem spát. Čas utíká a my znovu malujem. To teprve budou holky zápasit s mopem a hadrou. Vymaloval jsem nejřív kuchyň. Ta mi trvala dva dny. Nechtělo to schnout. Chodba zatím byla stará. To bylo různého harampádí. "Tatí, kam to mám zanést?" Měla mixér a já chtěl odpoledne udělat koktejl, tak aby se neztratil. Stejně ho nemůžeme najít. "Do komory nevleze?" Měli jsme nejspíš počítat s velkou komorou. "Ne." "Ale nepovídej, vždyť ses ani nepodívala!" To Dana dělá, ale mě tam vleze! "Ukaž podívám se." "Tak vidíš vlezl." "Ale jak?" Začal jsem líčit až po obědě. Jedli jsme v Obýváku. "Tak a teď si dám koktejl. Mixér je ve špajzu." "Není! Já jsem ho odnesla do sklepa." Proboha proč? Že jsem o koktejlu mluvil? Maminka poslala Irenu pro mixér. A nadávala "Táto takhle tu kuchyň budeš dělat ještě týden! Nechceš koktejl vynechat?" Proč teda poslala dceru do sklepa? "Dobře." A vylezl jsem na štafle. "Tady je!" Přišla Irena. "Tady taky!" Křičím, ale na koho? A Proč? "Klidně ten mixér zase odnes." "Proč? Už nemáš chuť?" Aha ony ho udělají. "Dani mléko je v ledničce a jahody v komoře." Musel jsem slézt ze žebřiku. Zrovna to vyšlo a já zavazel před špajzem. Sedl jsem si. Ne tohle nezvládnu! Sotva jsem začal. "Pokecal si celé dveře od barvy a na zdi nic nemáš!" Schylovalo se k bouřce. Holky zatím dělali koktejl. "Proč taky dáváš jahody do špajzu! Mohli být v lednici! Matko mysli!" A ona že ne "Kdo to bude umývat?" Křičela. Měla nás plné zuby i s tím mixérem.
A máme snad za úkol jeden druhého vyhnat? Chlapi by se neměli rozčilovat a když tak na oko za oko zub za zub a jeden proti jednomu a co tady chybí? Nový druh přece! Do nového století se sto zvířat umřela snad všechna. Na dvě nemám rád mladky a mám rád mladky. Zatím se mi to líbí, ale nevím, jak budu reagovat příště vždyť se vyvyjíme asi začnu tykat každému, ale ne pokaždé. Lepší je, když se nic neděje. Ňák mi nezbývá místo. Starousedlíci jásají, že se nic neděje. Vždyť jsou už dávno mrtví!
A já chci koktejl! Dano! Zařiď to! Říkám ženě, když jsem slezl ze štaflí. Trochu jsem řval, ale nebyla to podmínka. Ona už ví. Holky kmitaly na přípravě koktejlu a moje žena trucovala s hadrou. Umyla dveře a "Takhle to má vypadat?" Napil jsem se. Holky byly jako pěny, jenom mamince záviděli teda. "Kdy to doděláš?" a "Ne abych musela umývat ty dveře ještě jednou!" Naštěstí jsem měl hotovo. Dopil jsem pohár a čekal, až nátěr zaschne, jestli bude třeba malovat znovu, tak jí ty dveře ušpiním asi znovu. "Neječ." Byl jsem skutečně nasraný, proto mi Dana odnesla pohárek a přistrčila štětku blíž s kyblem. "Co si to dovoluješ? Neječ? Neječím!" Ale smála se, když to křičela. "Neječíš, jenom to neumíš!" Už jsem byl klidnější, tak že můžu vymalovat chodbu. Hlavní věc, co neumí jsme už řešili kdysi, takže tentokrát na to jako obvykle nepřišlo, protože jsem po ní chtěl smotat koberce. S ledovým klidem řekla Ireně, takže to je v pořádku. "Tatínek nám zašpiní i chodbu holky smotejte koberce." To mě pobavilo, ale vždycky jsem se snažil moc nenadělat.
Vážení, když se to vezme obecně, tak to nevede nikam! Na to přišli už staří Římané. Nemůžeš mluvit se všemi najednou, ale teď je doba, kdy to televize zvládne. Co vám chci říct? Na počátku světa, hned ze samýho kraje je stále ta doba nejasná a zvětšuje se. Manželka to bere s ledovým klidem. "Budeme mít nové děťátko." Asi to nedostala. "To není možné!" Že by kluk? František! Fanda to má jako dospělí jednodušší. "Holky věříte na čápa? Jeden u nás byl a antikoncepce selhala!" "Táto co to říkáš? Čáp děti nenosí!" Takže to ví! Maminka se chlubila a já zůstal poslední. U oběda si to probereme. Budou škubánky. Postýlku ještě máme a plínky se kupují. Bude mít dost mléka? Ptám se.
"Kdo?" "Náš chlapeček." a tolik jsem si to přál, že nakonec to byla pravda.

Kočárek

Modrý, hluboký, sporťák a aby na rukověť šli pověsit kabele plné nákupu. Může být hnědá v kombinaci se žlutou? Prodavačka mi vyrazila dech. "Ach ten je krásný!" Manželka taky. "¤h" Takové zabručení ze mě vypadlo. "Večer pojedu k matce." Koupili jsme kočárek, ten žlutohnědý a odvezli ho domů
"Ty ještě pereš?" Že ne. Že neví. Že škrobí. Tak co chcete? "Koupili jsme kočárek." "Já vím! Chtěls modrej, ale koupili jste žlutohnědý. Tak to bylo." Standartní. Ví to. Asi s někým mluvila. Víc jsem se neptal. Dala mi bábovku a jel jsem domů. Doma čekalo překvapení v podobě pohromy! Zateklo nám do baráku. Za to může ten kočárek! "Ne tati! Za to můžeš ty!" Už jsem nic neříkal. To je konec! A navíc to dítě. Jasná zpráva všichni zdrávy asi jako počasí! Ne nedá se to odhadnout kdy co bude. Během týdne může být všechno. Škaredě, hezky a když se to střídá, tak může být všechno během hodiny.
Nesu vám noviny, protože dva vietnamci přepadli potraviny policie uzavřela obchod až do odvolání! Teď tam točí televize a prý se nikomu nic nestalo. Zřejmě to byli sportovci, protože utekli a asi si koupí vůz. Policie pátrá po každé drobnosti, která pomůže a já jsem ten den našel žlutej zapalovač na zemi. Že by jim vypadl na útěku?
"No jo tati a kdo jim prodá auto?"
Tak tato otázka mě uzemnila. Dlouho jsem přemýšlel a maminka řekla "Holky to jsou peníze a ty dokáží všechno!"
Téměř všechno je jich málo, ale moc jich taky uškodí. Nejlepší je pětina z cen nemovitostí aspoň podle mě. "Holky moc peněz škodí!"
"A jak vypadali?" "Můžu jít večer do hospody a zeptat se.."
Včera mě manželka probudila slovy á pan podnikatel se probudil dobré ráno! Tak jsem ji nachystal snídani. Psal se rok 2012 a mě už nic nebavilo. Říkám ji "Viděl jsem startovat letadlo. Už to nestihnu."
"Děkuji. Můžeme si postavit vlastní ze sirek." Myslela samozdřejmě model. Děcka jsou hladový! Co jim uděláš? Jsou už velké, snad se nají sami. A fakt. Přišel jsem do kuchině. Byla prázdná, jenom spousta nádobí.
Šel jsem tedy do děcáku. "Dani umi nádobí!" "Proč já službu má sestra." "Jenomže ta tady není! Umi nádobí!" "No jo už du." Moc se k tomu neměla, ale šla.
Šel jsem zpátky do ložnice. "Musím se psichycky připravit Dana mě neposlouchá!" "Snad fyzicky a rovnou ji mlátit mě jo."
Večer jsem šel do hospody. Hrála tam kapela. Bylo veselo. Nějak jsem se nemohl zařadit, až jsem uviděl Hanku u stolu. "Ahoj babo! Jak se máš tady bude někdo zdravej?" "Ahoj co děláš?" "jsem v invalidním důchodu." Chvíli ticho "Aha já musím do práce." "Víš abych nemusel chodit do práce!" A pak jsem šel k baru čekat. Šla na záchod. "Dáme si Whiski?" "Ne musím dělat ahoj." Aha ona a barmanka? Že by? A fakt. Nešla na záchod, zahla na bar. "Dvě Whiski." Neřekla nic. Nalila a podala. A najednou Jonathan "Nazdar Johne. Založíme firmu? Dej si." Nabídl jsem mu Whiski. "Neblázni Bille nemám peníze!" "Já taky ne!" A potomá jsme se bavili o tom přepadení. Vydrželo nám to celý večer. A už nevím jak jsem se dostal do postele. Ráno mě bolela hlava a chybělo mi 150 $, tak kde jsem byl?
"Mámo kde jsem?" "Doma miláčku!" Byl to jenom sen, co k ránu se zdá. Byli jsme spolu patnáct let a teď se nám konečně má narodit kluk a jak se bude jmenovat? Všichni se ptají, tak pokaždé plácnu ňáké jméno. Ono to je vlastně jednoduché. Tak například František je takové obyčejné jméno.
Mrzí mě to, ale je to tak. Opuštěná stavba dálnic. Zřejmě jsou na obědě, ale je půl paté, nebo je zastavilo špatné počasí, protože pršelo, nebo jim za ty peníze už nechce nikdo dělat šašky! A proto zavolám na Silnice Brno. "Nesou lidi?" "Ne." "Kolik nabízíte peněz na výplatu?" Co s toho mám? To je hrozný! První na co ses ptal, kolik dostaneš peněz a takový nezaměstaj. "A to jsem se měl zeptat: Máte dobrou náladu?" Vždyť to nejde. Zeptám se vás "Chápete to?" Já teda ne.
V hospodě se nejspíš strhne bitka, protože tam se nejspíš skrývají ti dva vietnamci. Zaplatím od řína! Můj bože! Jak jsme zranitelní! Kolik světů skončilo, že ztratilo energii? Chceme nový prostor! Třeba na měsíci! Uděláš nejlíp, co můžeš. Sice nevím která bije, ale vím kdy bije!
"Uličníci!" Jestli ví všechno, tak tohle je zbytečné dělat. Já jsem byl opravdu všude. Jednou, dvakrát, třikrát, mockrát a tam, kde ne, tak tam funguje internet. U nás doma taky. Danka se zbláznila do Roberta a ten jí teď nechal být. Jak jí to mám vysvětlit? "Mámo pojď sem!" To jsou kluci opravdu tak bezohlední? Máma přišla. "Co je Ivo?"
"Vlastně nic, jenom nevím..." odmlčel jsem se "Co nevíš?" "Proč nevydržela láska?"
"Jednou na to přijde! A to už bude pozdě!" Takže máme zaděláno na pěknej průser! Já o tom nic nevím nevzpomínám si a ona říká, že je pozdě. To vypadá na rozvod. Vody samozdřejmě! Chi. Snažím se ftipkovat. Tam, kde mi to jde a nejlíp mi to šlo v papírnictví. Papírníci. Vzpomínáte?

Chvátá k nám sám

Kde jsou čipsy? Na stole. "Danko neboj! Takových ještě bude a ten poslední si tě vezme!" Poslední si ji opravdu zaslouží. A potomá se jim snad nebude do vztahu nic míchat. Jako mě a ženě. My máme vlastně problém jenom se svými dětmi. Manželka se zrovna vrátila z porodnice s Františkem Coufalem. Já jsem Byll a tohle je můj prvorozený syn. To bylo radosti. Holky připravili hostinu pro tátu, mámu, sebe a malý pil mateřské mléko. Všechno muselo být zdravé. Jogurty, kaše, polévka. Maminka si to tak přála. Až jedenkrát maličký plakal. "Lezou mu zoubky!" Opravdu. K nevydržení! Jedna malá holka spadla z kola venku "Bác!" Nic si z toho nedělala a já chtěl ještě něco říct! Nestalo se ti nic maličká? Jenomže její matka mě teď žaluje, že jsem ji shodil. Radím vám dobře "neříkejte nic, co by vám mohlo uškodit!" Taky jsem přišel za manželkou. "Nic si z toho nedělej. Pravda se ukáže!" Jen aby nebylo pozdě "A co hra? Pane podnikatel?" Tak to teda neznám! Dostala mě. Jako tenkrát na svatební cestě. Tam šlo o všechno a hra? To je přece jedno. Máme kde bydlet, máme se rádi a tu trochu, kterou sníme si smíme koupit. Existenční problémy to je vše.
Model žena vydělává, muž pečuje neplatí? To by jsme byli všichni muži. A Eva by si vybrala ženicha pěkně v háji! Typy: On seděl a já jsem přišel. Který se ti líbí víc? Neřekla nic a odešla. Jen jemu, že jí zdechl pes. Říkal mi to. Já jsem tam nebyl. Nebo on přišel a já seděl? To se stalo taky.
Frmol si předsavuji jinak, ale co se dá dělat? Nejspíš nic. Kdo mi poradí? Třeba děda. "Dědků?" Těch je.
To je třičtvrtě na devět? Ne 9:33! To jsem měl už být v práci, ale pracuju doma, tak mi teda promiňte. Tvářil se celkem klidně. Tak mi tedy prominul a abych měl alibi, přihlásil jsem se na školu, protože sám to nezvládnu! Možná budeme mít titul i hokej. V 2010 jsme byli mistři. Dobře si pamatuji na ten zápas s rusy. Díval jsem se první třetinu a ve dvacáté vteřině jsme dali gól. Rusové ve dvacáté minutě. Měli radost, ale rozhodčí branku neuznal. Šel jsem ven na vzduch a vrátil se až už bylo po všem. S Jiřinou se dobře nakupuje. Nakupuje ráda sama a nenechá si do toho od nikoho kecat! Dobře ví, jak má peníze utratit. Petra, prodavačka je jí! Pěkná holka, ale zemřel jim pes. Má syna. Pořídí si dalšího? Nevím jak zemřel. Mám to zjistit? Ani jsem ho neviděl, tak teda ne.
Zajímá mě regionální rozvoj. Lidé do ulic! A všechno s sebou, protože nikdy nevíte, co se může hodit. "Máme toho dost!" "Já taky." Pěkně svůdně se oblékla a šla se představit, jenomže já tam ještě nebyl. Čekala. Sedla si. Byla neděle něco kolem třičtvrtě na osm. Byla to ona?
"Odnaučíš mě kouřit?"
"Taky bych potřebovala!"

"Lepší nezačínat!" Jak to chápeš? Vždyť sis sám začal! No jo někdo začít musí. Odešla, tak to nebyla ona, ale vymyšlené to měla pěkně. Není to žádná naivní holka!

U Romana si vybere opravdu každý nadšenec

Včera v 6:38 | Mini
Přišel mi dopis, pozvánka na setkání. Jak dlouho jsme se už neviděli? Je to celou věčnost! A teď? Mám tam jet? Nejedu. Nelíbí se mi to.
 


Bylo pondělí je pátek a zítra setkání

Včera v 6:30 | Mini
Dloho jsem tady nebyl, ale nic se nezměnilo až na ránu do palice.

Honem oněm Roman Horký

Včera v 6:23 | Mini
*3.3.1964 v Brně. Nahrál dvacet alb a můžu říct samá šlupka. Znám Romana dost dobře všechny alba mám. Tak Romane zpívej dál!

Formát MM.DD.RR

Pátek v 7:21 | Mini
Taky vás plete současný stav data? Myslím tím pořadí čísel na etiketě po roce 2000?

Dvanáct hodin oběd!

Čtvrtek v 12:00 | Mini
Dneska bude polívka!

Jedenáct hodin a nic se neděje

Čtvrtek v 11:00 | Mini
Tak já ohřeju polívku!

Když se zeptáš kolik je hodin

Čtvrtek v 10:08 | Mini
Dozvíš se víc? Asi ne. Neřeknu ti kolik je hodin! Máš mít hodinky!

Deset hodin a nic se neděje!

Čtvrtek v 10:00 | Mini
Tak to on už tady byl!

Kam dál